Tento příspěvek je o odpovědi jedné neužitečné společnosti přisáté na dotacích a prosazujících ESG na LinkedIn.

Chápu Vás, ale tyto diskuse se vedly - hlasovalo se - schválilo se - je to platné. Pojďme se tedy bavit, co konkrétně se po firmách chce a jak to zadání ony mohou splnit.

Jinými slovy císař pán rozhodl, tudíž sklapneme podpatky a budeme slepě poslouchat neb je to nařízení shora.

ESG (Environmental, Social, and Governance) a jeho dopad na podnikání.

ESG se stalo jedním z nejčastěji diskutovaných témat ba dokonce zaklínadlem v korporátním světě. V podstatě jde o koncept, který zohledňuje environmentální, sociální a řídicí faktory při hodnocení firem a investičních rozhodnutích. Teoreticky je to skvělá myšlenka tak jako komunismus – kdo by nechtěl podporovat udržitelnost, sociální spravedlnost a transparentní řízení? Realita je však mnohem složitější a často plná paradoxů a neefektivností.

Jako příklad nesmyslné aplikace ESG můžeme uvést nedávné problémy tajných služeb Spojených států, kde se některé sociální iniciativy dostaly do střetu s praktickými potřebami operací. Útok na bývalého presidenta Trumpa je ukázkou, kam snaha o diverzitu a inkluzi vede. Naprosto chaotický přístup a neschopnost některých agentek zvládnout situaci pouze podtrhují neefektivitu těchto iniciativ v praxi.

Stejně jako u cookies a jiných regulací, i u ESG vidíme řadu pravidel, která často způsobují více problémů než přínosů. Firmy jsou nuceny investovat obrovské prostředky do splnění ESG kritérií, aniž by bylo jasné, zda tyto investice skutečně vedou k pozitivním změnám. ESG představuje další příklad, jak stát využívá regulace k vydírání firem a občanů. Další úředníci, další úřady, další pravidla. A kdo na to všechno doplatí? Ovčan.

Jedním z největších paradoxů ESG je, že zatímco firmy jsou nuceny investovat do ekologických a sociálních iniciativ, často to dělají na úkor svých hlavních podnikatelských aktivit. To může vést k situaci, kdy podniky sníží své investice do inovací a vývoje, aby splnily ESG kritéria, což v konečném důsledku oslabuje jejich konkurenceschopnost. Navíc, vše je řízeno dalšími a dalšími úředníky, kteří rozhodují o tom, co je správné a co ne. Ovčan poslouchá.

Co se stane až produktivní společnosti odejdou?
Malé a střední podniky (SMEs) jsou obzvlášť zranitelné vůči ESG regulacím. Na rozdíl od velkých korporací často nemají dostatek zdrojů na implementaci komplexních ESG strategií. To vede k tomu, že některé firmy raději ukončí svou činnost nebo přesunou své operace do zemí s menšími regulacemi. Výsledkem je, že trh bude ovládán velkými korporacemi, které si mohou dovolit investovat do splnění těchto pravidel, což vede k ještě větší koncentraci moci a monopolizaci trhu. Rozumné firmy, dříve či později odejdou a zůstanou pouze ty přisáté na dotace a nikým nevolené nevládní organizace. Kdo poté zaplatí daně, které jsou ve velkém rozkrádány na dotace? A opět, další úředníci, další pravidla, další úřady. Poslušný ovčan poslouchá a podřizuje se diktátu úředníků.