29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

ESEJ: Spoluvlastnictví jako ďáblův vynález

Kdo by o něj nestál – o majetek, domy, auta, šperky. Každý z nás o něm sní, většina plánuje, jak s ním naloží, jak nám pomůže ke štěstí. Vlastnictví, zejména pokud předmět spoluvlastníme s dalšími osobami, však přináší nejen radost, ale i kupu starostí.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Jurax 15.7.2019 15:32

Jistě. Pokud je nájemní a ona utáhne nájem.

Pokud je ve společném vlastnictví, je povinna partnera vyplatit. Otázkou je, zda je toho i schopna.

Pokud byl být majetkem jednoho partnera již před sňatkem, odejde ten druhý.

Pokud se ovšem nějak nedohodnou ...

J. Jurax 15.7.2019 15:28

Ano.

Jen to "A že majetek sám k ničemu není, pokud je člověk nemocný, nemohoucí nebo sám" není tak úplně pravda.

V nemoci se peníz docela hodí (kupříkladu víte, na kolik přijdou pořádné zuby, když nechcete mít v ústech klapačku, a i jinde si lze na leccos připlatit), při nemohoucnosti taky peníz umožní volit mezi "starobincem" a luxusním domovem pro seniory. A i je-li člověk sám, je na tom líp s penězi než bez nich ...

A. Alda 15.7.2019 15:01

Blaze tomu, kdo nic nemá,

nebojí se, kam to schová.

V. Petr 15.7.2019 10:56

Je to dost nesmysl. Byt většinou zůstane ženě, pokud rozvádějící se mají děti.

P. Hlosta 15.7.2019 10:01

Má samozřejmost. ;-)

Podrobně popsaná samozřejmost. Ovšem jak pro koho. Co svět světem stojí, vždy se najdou hlupáci a překvapivě je jich hodně, kteří neumí spravovat vlastní majetek a dokáží ho ztratit v nesmyslných hádkách se spolumajiteli, z čehož zisk mají především právníci. Čert v tom vězí už na počátku vlastnění, kdy si má rozmyslet - potřebuji to? a hlavně s kým se budu na něm podílet.

Nejsem z těch, co by toužili po velkém majetku a na "štěstí" náhlého nabytí nevěřím. "Rychlý prachy" též nemám v morálním kodexu. "Co činit ve věci práva, či bezpráví, zeptej se své ženy." - mi kdysi řekl můj otec citátem klasika. A já dodnes jsem spokojený s tím, jak má žena mi obstarává udržení a bezpečnost majetku. Navíc na něm nelpím, takže případná ztráta mi neruší spánek a jsem přesvědčený, že hlavně ať jsme zdraví v daných možnostech a žijeme spolu smysluplně až do konce života. Utrpení prožívám v případech utrpení mých blízkých. I tak je utrpení až moc, tak proč trpět kvůli vlastnění. Hodně bohatí jsou vlastně trpící, tedy zpravidla. Možná se ale pletu, protože nikdy jsem hodně bohatý materiálně nebyl, tak to nemohu tvrdit. ;-)

J. Lepka 15.7.2019 9:53

Toto by měla být povinná četba všech levičáků, zelených,

pirátů a dalších MAŠÍBLů propagujících sdílené vlastnictví.

K. Janyška 15.7.2019 9:39

Mám na svatebním oznámení nápis. který jsem zahlédl

tehdy v nabídce, Už ne já a ty, už jenom my. A já blbec se jím už skoro 50 let řídím. A je to dobrý. Neumím si představit, že bych před ženou zatajil i jen stovku. Jak to má ona nevím, ale ani mě to nezajímá... Dzp.

D. Polanský 15.7.2019 8:03

Vlastně moc majetku nakonec obtěžuje

Ono vůbec, co je to užít si bohatství? Deset velkých pokojů, 4000 m2 zahrady, bazén, tři auťáky, restaurace, kluby, Karibik? A což tak si spočíst jenom tak pro radost objem koule v n rozměrném prostoru n rozměrným integrálem. Také forma užití si.