Na webu vlády České republiky jsem se seznámil s projevem premiéra Petra Nečase předneseném na nedávném Strojírenském veletrhu v Brně. Protože jsem jedním z těch, kdo se veřejně (články i podpisem petice) zastal skupiny Pussy Riot, zajímalo mě, co přesně na toto téma řekl.

Tady jsou premiérova slova:

Musíme také zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad do našeho exportu.

Zmínil bych dvě. První je umělé a falešné adorování takových záležitostí jako je ruská skupina Pussy Riot. Něco, co je vrcholem nevkusu, v žádném případě to není symbolem svobody a demokracie. Přesto se část politiků nechá unést touto módní vlnou povzbuzenou především novináři a má to praktický dopad v konkrétních exportních teritoriích.

(Tou druhou záležitostí je, jak známo, "dalajlámismus". Ten ale není předmětem tohoto článku.)

Nejprve osobní pohled. Proč jsem se skupiny zastal já? Přesto, že se považuji za věřícího člověka chovajícího elementrární úctu ke všemu náboženskému a navzdory tomu, že Pussy Riot nejsou z hudebního hlediska mým šálkem čaje: protože mi tak velelo mé svědomí. Nejsem politik, proto jsem naštěstí nemohl "hloupě naskočit na módní teorii" (jak si zřejmě v očích premiéra počíná ministr zahraničí; ostatně slova před závorkou jsou odvozená z Nečasova brněnského projevu), nicméně jako prostý občan jsem cítil, že to musím udělat. Nabyl jsem přesvědčení, že se zde děje křivda. Že arogance moci se všemi svými důsledky a širšími souvislostmi, včetně důvodů, proč to Pussy Riot udělaly, je neskonale horší než ona "punková modlitba".

To, jak s Pussy Riot ruský systém zachází, je stejně nepřijatelné, jako kdyby se v 21. století popravovalo za manželskou nevěru. Ano, děje se to (víme kde) – a já se ptám: je správné k tomu mlčet (v duchu lidového alibismu jiný kraj, jiný mrav)? Anebo platí jakési univerzální, všelidské hodnoty, na jejichž základě máme nejen právo, ale i povinnost se proti (např.) kamenování žen kvůli nemanželskému koitu důrazně ohradit?

Jistě, s poukazem na to, že jde o jinou kulturu (co je nám konec konců do nich, že?) můžeme strčit hlavu do písku. A zavrtat se ještě hlouběji při vědomí, že příslušná země, která se k lidským bytostem chová jako v kdysi katolická inkvizice (či puritánští duchovní k domnělým čarodějnicím, abych byl objektivní), by nám mohla zavřít ventily na ropných terminálech. Tedy: Nevidět, neslyšet?

Pak můžeme lidská práva hodit na hromadu hnoje jako zbytečnou zátěž. Zůstane "čistý" byznys. A příslovečný klid na práci.

Co na to ale naše svědomí? Odpověď najdeme ve variaci na text známé písně: Svědomí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš. Přesněji: S příliš velkým důrazem na svědomí o ně můžeme snadno přijít.

Tak se věci mají.

Zpět k premiérovi. Tady přece nejde o žádné "adorování" Pussy Riot, ani umělé či falešné, ani jakékoliv jiné. Nejde o "módní teorie", nýbrž o věc principu. O obranu proti mocenské zvůli. Tvrdí-li Petr Nečas, že vystoupení skupiny v pravoslavném chrámu je "vrcholem nevkusu", pak se musíme zeptat: za projev nevkusu dva roky ztráty svobody? Opravdu si český premiér myslí, že je to principiálně v pořádku? Asi žádný rozumný člověk v řadách těch, kdo se s Pussy Riot solidarizují nebude tvrdit, že mladé ženy jsou "symbolem" svobody a demokracie. Symbolem ve smyslu následováníhodného vzoru. Jejich čin je kontroverzní, stejně jako byl kontroverzní čin Jana Palacha. Mnozí jej tak či onak oceňujeme, ale málokdo řekne: právě takto se mělo bojovat s minulým režimem. V případě Pussy Riot platí: to, jak s jejich nikoli vzorovým a nikoli následováníhodným angažmá režim naloží, takové sám sobě vystaví vysvědčení.

Opět musím připomenout profesora Patočku. Když se angažoval ve prospěch Plastiků, neznamenalo to, že snad měl pozitivní vztah k hudbě, kterou skupina provozovala či ke stylu života jejích členů. Šlo přece o něco úplně jiného. Stejně jako v případě naší podpory a solidarity s Pussy Riot.

Je mi upřímně líto, že předseda vlády ČR nechápe onen "vyšší princip", který je v kauze Pussy Riot obsažen.

A k otázce byznys vs lidská práva. Jsou jen dvě možnosti. Buď na jejich prosazování zcela rezignujeme, anebo je budeme při kontaktech se zeměmi, jež je flagrantně porušují, prosazovat. V tom druhém případě i za cenu, že to bude mít, slovy premiéra, "praktický dopad v konkrétních exportních teritoriích". Nelze být s hlavou v písku zavrtán a současně nezavrtán. Na stole jsou dvě možnosti. Vedení státu si musí vybrat.

Stejskal.estranky.cz