Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Dobře nakladená slova.

Dost dobré, ano.

Mně by zajímalo, kolik těch moralizujících karatelů kárá skutečně na základě nějakého morálního přesvědčení a kolik proto, že to může přinést nějaké výhody.

"Jejich ideologie tedy nestojí na principu rovnosti, ale na principu svébytné hierarchizace, kde na vrcholu žebříčku stojí (překvapivě) levicový liberál."

Proč překvapivě? Kdo by tam-podle nich-měl stát?

"Levicový liberál"... Jak vypadá "pravicový liberál"? Má liberalismus hranice? Já si o sobě myslím, že jse založením liberál. Ale vodtaď- podtať.

Sakra, nemá být "vodsaď- podsaď"?

Jako celý život přesvědčený pravicový liberál dávám za pravdu levicovému francouzskému liberálovi,Marcelu Pagnolovi. Ten kdysi napsal: "Viníci se nevyhledávají, viníci se určují".

Konec konců naše milovaná KSČ vydala už v prosinci 1952 obdobné usnesení, často moderní i dnes:

"O tom kdo je vinen a kdo nevinen rozhodne strana".

Praha je tímto virem "liberální demokracie" nakažena ,tak jako byla nakažena "lidově demokratická"republika za KSČ.Neziskové organizace jsou podobné jako svazy mládeže atd.

Dobře napsáno.

Precizní a výstižné pojmenování skutečnosti, kterou se projevuje pokračující degenerace euroatlantické civilizace.

Demokracie se dokáže s podobnými extrémy vypořádat. Bohužel společnost je tlačena k liberální demokracii, k zmenšování významu voleb, k odmítnutí referenda, porušováním rovnováhy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Nemluvě už o snahách nahradit demokracii, to jest vůli občanů, mediálními kampaněmi a pouličními kravály.

Chce to pozorně číst, řekl bych, že docela zajímavé počtení.

Abych byl slušný, tak jen krátce - toto je naprostá slátanina.

Předběhl jste mně, slovo slátanina je pro něco takového příliš slušný výraz.Abych nebyl vymazán tak použiji slovo průjem.

Pro p.Tlamocvika

Esej (řeckého původu, latinsky exagium – vážení, francouzsky essai – pokus, zkouška; v češtině maskulinum i femininum[1]) je literární odborně publicistický žánr středního či kratšího rozsahu, úvaha na určité téma, spočívající v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení. Autor eseje posuzuje problém v širším kontextu, komentuje současná řešení a naznačuje nová, často klade otázky a společně se čtenářem na ně hledá odpověď. Esej je tedy monolog a jakýsi dialog autora se čtenářem. Je často psána živým, obrazným jazykem. Nejběžnějšími tématy je: literatura, politika, věda, umění, společnost apod.