Minule jsem v závěru své mlýnské trochy tvrdil, že není jiné cesty, než dosáhnout celosvětové společnosti. Vede mne k této úvaze poznaná skutečnost, že všechny jiné cesty, které lidstvo rozdělují, vedou do pekel vzájemných vztahů mezi národy.

Jakmile převáží úvahy jinakosti spojené s různými cíli, je zaděláno na karambol do budoucna. Jinakost národů a kultur je sice krásná mozaika lidstva, ale tá dává smysl jen tehdy, pokud vede k jednotnému cíli do budoucna. K něčemu, co ty kultury sblíží, a tím může být jen jednotný cíl.

Netvrdím, že k takovému cíli vede jen jedna cesta. Zcela jistě jich je mnoho, ale cíl musí být jasný a stejný pro všechny. Zatím však ten cíl není ani patrný, natož diskutovaný, ale bez jeho ujasnění není cesty vpřed. Současný multikulturismus sice správně vyzdvihuje důležitost všech kultur, ale právě svou podporou všeho možného a ničeho konkrétního ustrnul v minulosti. Do budoucna hlásá vývin kultur sice tolerantní, ale oddělený a tím pádem připravuje jejich střet. Cíl, nebo program, chcete li, musí hledět do budoucna na platformě, která je konkrétní, ale stejně nutná pro všechny kultury.

Zde bych uvedl jako příklad kulturu britskou, které se podařilo zachovat kulturní dědictví a zvyky čtyř národností, aniž by se ty národnosti dnes cítily ubližované jedna vůči druhé. Zároveň je zcela patrný modernizátorský trend, který ty kultury spájí. Platformu a cíl do budoucna však Velká Britanie nemá také. Cílem totiž nemůže být pouhá tolerance, neválčení a mír mezi kulturami. Kdyby jím byly, a to třeba i úspěšně, pořád bude pod povrchem bublat šance vývinu od sebe, a tudíž ke střetu do budoucna.

Globalizace nás všechny tlačí správným směrem, i když ne vždy a ke všem je stejně spravedlivá. Nabízí však možnost nápravy, ba i pomoci tam, kde dochází k přehmatům mezi jednotlivými národy. Dnes už nelze žít odděleně, na svém písečku, ale zároveň je nutno nejen ten píseček obhajovat, ale i posouvat správným směrem, kam musí směřovat tendence všeho lidstva. A kam ty tendence mají směřovat? Dle mého názoru k programu, který si vytyčí cíl a ten cíl musí mít celosvětovou hodnotu pro veškeré lidstvo. Kdysi takovým cílem byla víra v Boha, ale náboženská rozmanitost, místo aby lidstvo spojovala, jej rozděluje. To vedlo k rozbrojům a k válkám.

V minulém století se některé ideologie, především komunistická, pokusily obejít bez Boha, ale ani to k míru mezi kulturami nevedlo. Především proto, že každá kultura, která se pokusí hegemonizovat svět, nakonec proti sobě obrátí všechny, a to i mnohé své vlastní zastánce. Cíl do budoucna tedy musí lákat všechny kultury svou dobrovolností i možností kdykoliv od nastoupeného kurzu odbočit, vyloučit se a jít svou cestou. Na druhou stranu musí však i platit, že je možno kdykoliv se znovu k světovému vývoji připojit, kdyby se ukázalo, že nastoupená výlučnost byla chybou.

Nu a teď už k tomu cíli, respektive jak ho vidím já, ale než s tím začnu, ještě malá odbočka. Nejprve si musíme ujasnit realitu našeho postavení, byť i jen zběžně, ale to ujasnění je důležitě. Cílem nemůže být jednota všech lidí pod jedním náboženstvím. I kdyby se tak stalo, a islám se o to snaží silou, bude to jednota jen zdánlivá a nesmírně zatěžující. Řekněme to zcela jasně, jakákoliv víra je jen přáním myšlenky. A myšlenky se časem i zkušenostmi mění... Protože neustálá změna je jedinou konstantou života na této planetě, je třeba ji zabudovat do cílů, které si chceme dát.

To znamená, že změna, ať už vyvolaná poznáním, klimatem nebo katastrofou, nesmí narušit náš cíl. A tím cílem musí být nejen zachování života na této planetě, ale i jeho rozšíření do vesmíru. Jsme zřejmě první civilizací, která dosáhla technické zručnosti o takovém cíli uvažovat. K přesvědčení, že jsme první, mne přivedla úvaha, že kdyby miliony let před námi nějaké vyvinuté civilizace existovaly, zůstaly by po nich stopy ve vesmírném prostoru. Tak jako už přes sto let letí vesmírem radiové signály naší kultury, tak by byly ve vesmíru vlny zvuků kultur zaniklých. Nic však nenasvědčuje tomu, že existovaly. Vesmír, až na signály světel a různých radiací, je v radiových vlnách „kulturně“ němý.

Netvrdím, že někde za obzorem našeho pozorovaného vesmíru něco jako my nevzniklo, ale buď to je příliš daleko, nebo to používá technologii, kterou zachytit nemůžeme. Tak nebo onak, musíme počítat s tím, že jsme zatím osamoceni. Tak jako nejprve vznikla ve vesmíru první generace sluncí, která vyrobila prvky, aby mohlo dojít k naší existenci, tak musí zákonitě dojít k vývinu prvních kultur, které buď zaniknou, nebo život povznesou na vyšší úroveň. Snažme se, aby se to povedlo té naší!

K tomu je třeba, aby všechny kultury přijaly za své, že budou podporovat vědu a výzkum. Vzdělávací aparát, který momentálně existuje, je aparát, jak se vyvinul ze škol minulosti do současných dnů. Není to aparát špatný, ale dá se vylepšit. Důležitou složkou školství se musí stát výzkum, s nímž začínáme dost pozdě, až na universitách. To by se mohlo zlepšit a výzkum by mohl začínat pro talentované žáky už na vysokých (high schools) školách. Ty by spolupracovaly s universitami.

Státy by měly přestat podporovat náboženské školy. Náboženství sehrálo v minulosti svou roli a dovolím si říci, že ta role není u konce, ale o tom se rozepíšu jindy. Momentálně náboženství nepřináší nic nového a ustrnulo na zastaralých pravdách, z nichž mnohé jsou více k smíchu než k vážnému přemýšlení. Kdyby Saúdská Arábie vynaložila své petrodolary na svobodný výzkum a vědu, místo aby financovala stavění mešit po světě, mohl by svět být už dávno dále. Náboženství neodsouvám na vedlejší kolej, ba ani nehlásám jeho omezování, jen si myslím, že k pokroku by potřebovalo nejen oprášit, ale i předělat staré poučky a do té doby, než se tak stane, by mělo být nepovinným předmětem.

Víra v Boha není nejdůležitější, ale Bůh sám samozřejmě je. Jen jeho existenci nesmíme hledat ve starých a překonaných mýtech.

Kdyby všechny státy světa přestaly zbrojit a použily peníze na výzkum a na vědu... Ach, sladká to představa všech dětinských a levicových přání. Naprosto však naivní a momentálně zcela nepraktická. Ostatně vojenský výzkum je sám o sobě značným hybatelem moderní vědy. Především v tom, že jakýkoliv nový objev je ochoten financovat do praktického využití. Jistě, především k bojovému účelu, ale s tím se sveze i praktická součást pro civilní účely, která by jinak těžko hledala peníze na další výzkum k uplatnění toho kterého objevu. Takže vojáky bych v dalším vývoji nezatracoval. Jsou nejen součástí vývoje všech kultur, ale dnes i zárukou, že si každá velmoc rozmyslí vyvolat konflikt, který by zničil i ji.

Armáda je však jen jeden aspekt , kde by se dalo ušetřit a přesunout reservy na vědecký výzkum. Druhým je byrokracie a politika jako taková vůbec. Když zde mluvím o penězích, myslím při tom více na lidi. Kdyby prostě bylo více vědců než byrokratů a peníze šly na výzkum nových energií a jejich uskladnění. Na výzkum robotů a vesmíru...

Takže cíl, který bych si pro lidstvo přál, je pronikání života do kosmického prostoru a výzkum smyslu tohoto činění. Zde se dotýkám smyslu života, ale to bude povídání zase na příště.