J. Minarčík 10.5.2020 21:20

Když může mít názor Novotný nebo Hřib-proč bych ho nemohl mít sám?,jsou to snad erudovaní historici, s jedinou pravdou,v tom případě jsou stejní jak ti komunisti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Šoffer 10.5.2020 21:24

Obdivujte dál, máte co.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 10.5.2020 19:58

Mimochodem samozřejmě že "dobýt a tím osvobodit", a to ze dvou důvodů.

Za prvé, dobýt jí na německých armádách které v té době v Praze a jejím okolí operovaly.

A za druhé. jaksi se vůbec nemluví o tom (a pan Hřib to taky neřekl), že v té době bylo Česko protektorátem Německa, a to ještě z doby před válkou. Takže, nechat to na západních právnících, ani jsme se toho osvobození nemuseli dočkat, klidně by nás Německu nechali...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 10.5.2020 12:50

To máte těžký.

Počty zajatých by bylo dobré hodnotit v čase, tedy v kterém roce byli zajati. A je rovněž dobré v čase porovnat počty vojáků nasazených na jednotlivých frontách u spojenců východních i západních a u Německa včetně satelitů.

Nakonec porovnat počet německých divizí zničených na východní frontě a na všech frontách ostatních, resp. počet německých vojáků padlých tamtéž.

Vyjde Vám z toho, že ač byvší SSSR byl diplomatický řečeno nevábná diktatura v mnohém srovnatelná s hitlerovským Německem, přece jenom jeho podíl na zničení německé branné moci byl rozhodující. Páteř wehrmachtu byla zlomena na východní frontě.

Někde jsem četl vyjádření ruského politika nebo snad vojáka, bohužel si nepamatuju, jenž bylo v tom smyslu, že "spojenci dodávali k vítězství auta a konzervy a my krev".

A druhý názor, jenž jsem někde četl od autora západní provenience byl, že nebýt SSSR tak krutá a nelítostná diktatura bezohledná k vlastním obyvatelům, první náraz útoku Německa by patrně neustál a zhroutil by se jako Francie. Taky na tom něco může být stejně jako na názoru, že kdyby Němci nebyli tak posedlí svou panskou rasou, při útoku na SSSR se stylizovali do role osvoboditelů prostého lidu od bolševické diktatury a využili nesporný protisovětský potenciál lidu SSSR nejen na Ukrajině, mohli být úspěšní nebo aspoň úspěšnější.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Šoffer 10.5.2020 14:23

Souhlas, je to těžké, asi máte na mysli, že velká část zajatců na západní frontě padá do roku 1945, respektive konce války, ale africké tažení znamenalo asi 250 000 zajatců, italská fronta znamenala vyřazení celé italské armády. Letecká válka vázala více jak jeden milion vojáků německé armády včetně cca dvou třetin stíhacích letadel. Hlavně jsem chtěl říct, že zatímco západní spojenci nepřátelské vojáky zajímali, aby jim po skončení války umožnili žít, rudá armáda je raději zabíjela.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Vlček 10.5.2020 14:38

S ohledem na zvěrstva, která páchala německá vojska na východě se tomu ani nelze divit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Šoffer 10.5.2020 15:04

Já se nedivím, ale bylo to oboustranné a v tom je problém. Místo regulérních bojů (pokud je to možno takto nazvat) nastalo vzájemné vraždění a dodnes je tento způsob boje považován za regulérní.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 10.5.2020 17:05

Jistě.

Leda snad, že Sověti své zajatce až tak nezabíjeli, nýbrž donutili je léta dřít jako otroky na obnově sovětského hospodářství. Je fakt, že se s nimi celkem pochopitelně moc nemazlili a hodně jich přitom zemřelo či bylo zabito. Poslední se vrátili deset let po válce, když se Adenauer domluvil s Chruščovem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Petr 10.5.2020 17:31

Z 90000 německých vojáků, zajatých u Stalingradu se jich vrátilo 5000. Tak vypadalo to "moc nemazali."

A stejně se zachovali k zajatým japonským vojákům, s nimiž bojovali minimálně!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 10.5.2020 17:50

Z těch zajatých cca třetina byla v takovém stavu, že zemřela na následky zranění, omrzlin a podvýživy do března 1943. Zbytek šel budovat sovětské hospodářství. Arbeit macht frei!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Jášek 10.5.2020 20:20

Tak mně je úplně jedno co se dělo se zajatými Němci. Stejně jako co Sověti dělali v Německu. Ovšem chování u nás zkritizovat musím, protože my jsme byli spojenci! Což znamená, že nás neměli dobývat ale osvobozovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kolman 10.5.2020 20:31

Trochu odbočím.

Mluvil jsem s člověkem, který prošel německým koncentrákem. Líčil, jak Angličané, Francouzi..... byli brzy po příchodu do koncentráku "na dně". Byli zoufalí, byli na tom psychicky špatně, páchali sebevraždy atd. Rusové se velmi brzy "zabydlili" a přežívali relativně v "pohodě".

Jak jsem koupil, tak prodávám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Houžňák 10.5.2020 21:10

To je něco podobného, jako když dneska vysadíte běžného Francouze, Angličana, Čecha a Rusa do tajgy. Hádejte, kdo z nich přežije nejdéle a proč. Na tom není nic divného.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 10.5.2020 13:00

Ehm ... Paulus? Paulus, který plnil rozkazy vůdce, neustoupil, nepokusil se probít z obklíčení, dokud měl ještě naději, neboť to vůdce zakázal, který se vzdal v naprosto bezvýchodné situaci, když jeho armáda byla zdecimována a nebojeschopná?

A Vlasov ... přečtěte si něco o volchovské operaci a osudu jeho 2. úderné armády. Bojoval, dokud mohl, byl zajat na útěku, když už ničemu nevelel a jenom se skrýval. Udal ho rolník, u něhož se schovával.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Šoffer 10.5.2020 14:54

Paulus se vzdal s 90 000 vojáky, čímž jim dal naději, bohužel jen 6 000 přežilo zajetí, pokud by se proti Hitlerovu rozkazu nevzdal, byli by s pravděpodobností blížící se jistotě zabiti přímo ve Stalingradu.

Vlasov založil ROA, aby vytáhl tisíce sovětských zajatců a tím jim rovněž dal naději na přežití.

Určitě nemám v úmyslu iniciovat stavbu jejich pomníků, ale jsou to snad jediní generálové, kteří dali svým vojákům šanci na přežití.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 10.5.2020 17:12

No, Váš náhled na tuto problematiku mi přijde poněkud osobitý ... mimoto prijmu-li Vaši argumentaci, pak tihle dva dali leda tu naději, ve skutečnosti ale jenom odklad ortelu; v obou Vámi vyjmenovaných případech

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Petr 10.5.2020 17:37

Von Manstein byl pověřen úkolem prorazit blokádu Stalingradu, ale síly které k tomu dostal na tento úkol nestačily. Rozhodl se proto alespoň držet frontu na linii, ke které se probil a radiem vyzval Pauluse, aby se on pokusil probít k němu. Paulus to ovšem neudělal, ani se o to nepokusil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 10.5.2020 17:56

Armeegruppe Hoth se probila cca 50 kilometrů do sovětské sestavy a dostala se na vzdálenost cca 50 km od Stalingradu. Tam byla zastavena. Paulus podle vůdcova rozkazu čekal. Kdyby neposlechl a vyšel Hothovi vstříc, mohl značnou část své armády ještě zachránit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hatina 10.5.2020 19:43

No, když už jsme tak v detailech, tak je nutné spíše upřesnit, že "Rudá armáda donutila západním spojencům otevřít druhou frontu - v Evropě.

Protože, když budeme počítat ty ostatní fronty, zjistíme že byly na vedlejších bojištích, které o osudu Evropy nerozhodovaly. To ať zanalyzují historici ale spravedlivě, proč byly po Velkou Británii a USA důležitější třeba Tunisko a Egypt, než Československo, Polsko, i další evropské státy. /Norsko, Dánsko..)

Každopádně, pokud se podíváme na Evropu, tak zjistíme, že západní velmoci odkládaly požadovanou druhou frontu (v Evropě) v podstatě 3 roky, v naději že třeba Německo bolševický režim v Rusku přece jen porazí, ale určitě se Německo a Rusko vzájemně dosti oslabí.

Což se ovšem nestalo, Rudá armáda hnala už od roku 1943 Němce na západ a bylo nebezpečí, že "osvobodí" a posléze okupuje nejen státy ve východní střední Evropě, ale taky celé Německo, a za ním taky státy Beneluxu a Francii...Takže toto byl asi ten zásadní důvod proč západní spojenci otevřeli skutečně druhou frontu, aby z té Evropy zachránili před Rusy aspoň ten "Západ"...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Šoffer 10.5.2020 21:23

Stále stejná písnička, kterou nám kdysi vnutil Stalin, kde netekly potoky krve, tam bylo zbytečné bojovat. Nevím zda Tunisko bylo pro západní spojence důležitější, než Polsko, ale je jistota, že bez porážky osy v severní Africe by nemohlo dojít k vylodění v Itálii. Kdyby nebylo Německo poraženo v Atlantiku, nebylo by možno dodávat do SSSR pomoc a americké vojáky do Británie. Kdyby nebyla letecká válka nad Německem, mohlo být nasazeno tisíce německých letadel na východní frontě a tisíce nejlepších děl 88 by těžce zatápělo T-34. Válka v Tichomoří držela Japonce, kteří by jinak napadly Rusko z východu. Všichni víme, že vylodění v Normandii bylo na hraně i v roce 1944, když už byly spojenci dobře vyzbrojeni a vycvičeni.

Na frontách jsou vždy prostory hlavního úderu a vedlejší bojiště, kde jsou vázány určité síly. Pro dobrý výsledek boje jsou potřebné oba prostory.

Pravdu máte ale jen částečnou ohledně osvobození západní Evropy, ale to byla záležitost politická a spíše britská. USA vstoupily do války především proto, aby zlikvidovali nacismus. Samozřejmě, že měly obavy, aby Evropa nebyla pod jiným socialismem, tentokrát ovšem komunistickým.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Petr 10.5.2020 21:36

Víte o tom, že v době bitvy u Stalingradu!!! stáhl Hitler nekteré letecké jednotky z tamního bojiště a poslal je do severní Afriky, kde se Luftwaffe ocitla v defenzivě? Totéž se stalo o rok předtím, když probíhala bitva u Moskvy.

Roku 1944 bylo na východní frontě je 22% stíhačů Luftwaffe, 18% jich bylo v Itálii a zbytek, 60%, bojoval na západní frontě a bránil Německo před nálety.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vintr 10.5.2020 23:59

Hlouposti. Kdyby si Američani přáli zastavit postup Rusů, tak by jen stačilo jen přibrzdit trochu pomoc, kterou Rusku poskytovali. Představa, že Američané mohli uskutečnit invazi do Francie dříve, může mít jen člověk, který absolutně netuší, co taková operace obnášela. Převézt přes moře a vylodit na pobřeží obrovskou armádu, schopnou odolat protiútoku Němců, se vší technikou a zajistit její zásobování a to navíc v co nejkratším čase, než se Němci vzpamatují z překvapení a stihnou soustředit své síly na malý kus dobytého území, je něco docela jiného než hnát masy vojáků v pozemní ofenzívě. Ti vojáci, kteří se vylodili, byli vlastně od začátku v obklíčení a neměli kam ustoupit. Kdyby se Němcům povedlo včas dopravit na místo vylodění dostatečné síly, mohlo to skončit obrovským masakrem. I v červnu 1944 visel osud invaze jen na tom, jestli se podaří do poslední chvíle (přesněji řečeno ještě pár dní po ní) utajit místo a čas vylodění a Němce překvapit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek