Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Skvělý článek! Díky, autore...

Perfektní. Opět. Děkuji.

Precizní. Děkuji.

Článek jsem ještě nedočetl, ale tohle musím napsat, než to zapomenu...

Podle mě by škola ze zákona měla mít povinnost informovat na dostupném místě. A tím podle mě není web třetí strany s omezeným přístupem, tedy Facebook.

Neboli buď si na Facebooku musí mít možnost informace přečíst i rodič, který tam účet nemá (a to je omezené, do nějaké míry to jde, ale přes půlku stránky je text s výzvou k vytvoření účtu, díky čemuž to třeba na mobilu moc nejde), a nebo lépe by škola měla mít ze zákona povinnost mít vlastní zcela volně dostupný web (a k tomu fyzickou nástěnku před školou či ve veřejnosti volně dostupné části školy).

Školní docházka je ze zákona povinná a tohle považuji za esenciální součást minima toho, co by stát měl zajistit pro to, abychom tu povinnost mohli plnit.

A je to taky mnohem čistší (podle mě správnější), než cokoliv nařizovat Facebooku.

Pro jistotu dodám: volně dostupné musí znamenat opravdu volně dostupné, tedy mělo by stačit připojení na internet a zařízení, kterým se tam koukám. Žádné registrace, zadávání mailu, ověřování identity, omezení na podporované prohlížeče (viz níže příspěvek pana Moravčíka) atp.

Můžou mít sekci pro uživatele, kde budou fotky.

A jdu to dočíst :-)

Tradičně výborné, zvláště závěr.

Drobný nesouhlas. "Na ulici kuželosečku ani integrál nepotkáte".

Pokud si pod tím nepředstavujete jen příslušné matematické symboly, tak potkáte. Já tedy ano.

Bude to asi tím, že jsem technik a matematiku jsem (s průměrným prospěchem) absolvoval je jako nutný nástroj.

Já na ulici potkávám lidi.

Autor uvádza: "Facebook, Twitter, ale i Google a další velké společnosti jsou notoricky skrývavé. "

Ukrytý Twitter ma vyzval (len som si chcel pozrieť video z Nórska) - no comment:

Ak chcete naďalej používať lokalitu twitter.com, prejdite na podporovaný prehliadač alebo zakážte rozšírenie, ktoré maskuje váš prehliadač. Zoznam podporovaných prehliadačov nájdete v našom centre pomoci

Jistě že, ono je to vysvětleno už v zmíněném rozhodnutí německého odvolacího soudu, kde se mj. praví (z překladu google) : "Oba .. mohou publikovat své články na sociální síti. Ale pouze jeden z nich, a to „Correctiv“, má razítko, se kterým může zkontrolovat a vyhodnotit druhé. V této chvíli vzniknou dvě úrovně, jedna nad a jedna níže."

Jinak řečeno, německý soud tímto sám přiznává, že subjekty provádějící fact-checking nejsou objektivní a precizní , jako kontroly v řadě jiných (zejména technických) oborech, ale jednají subjektivně, s upřednostňováním svého názoru a eliminací těch jiných. Přidejme k tomu další, rovněž kontrolované hledisko politického korektivismu, a zjistíme že takové kontroly nemají objektivně smysl, slouží skutečně jen k protlačování jedněch názorů vůči druhým.

Btw, drobná poznámečka na závěr, v tomto případě měl Correctiv ještě tu výhodu, že se soudil pouze o negativní ohodnocení, připojené k jeho článku, takže si i německý odvolací soud dovolil trochu si zafilozofovat. Zatímco, pokud by se chtěl Correctiv odvolávat proti okamžitému smazání svého článku na základě německého zákona NetzDG, nepomohl by mu ani Ústavní soud...:)))

Možnosti obrany jsou. Např. 1) nevěřit ničemu co se píše, říká. 2) každou informaci, kterou dostanete, apriori považovat za lživou. To je ta nejlepší metoda. Např. aféra "ricin" - lživost sama. Ale většina lidí nalítne všemu, co se natiskne, navysílá atd. A přitom již Sv. Čech již zcela nekompromisně odhalil, že "

Nevěřme nikomu na světě širém,

nemáme jednoho přítele tam,

starý boj za každým skrývá se mírem,

soucit a přízeň jsou šalebný klam,

nevěřme radě, ni chvále ni haně,

nevěříme pocelu, stisknutí dlaně,

nevěřme ničemu - všechno je mam. ..." atd atd, všichni to známe, či alespoň bychom měli,

Je to tak, jak píšete, ovšem je nutné, tomu předřadit ještě pravidlo 0), totiž, každý si musí předem vyhodnotit, jak je ta informace (pro něj) důležitá - a teprve pak se rozhodovat, zda jí bude vůbec vyhodnocovat, nebo ne. Například v případě té aféry s ricinem - publikované asi tak s měsíčním zpožděním, bylo tím dané, že o nic jiného než hloupou propagandu nejde.

Otázka je, proč státy nezakáží cenzuru. U totalitních států je to jasné. Ale u těch demokratických? Není to proto, že ty demokratické jsou taky totalitní, jen to jejich občané neví?

Tak ono je to asi proto, že pokud se hovoří o cenzuře, tak se tím myslí cenzura ze strany státu. Ta je (měla by být ) v demo státech nepovolená. Zatímco pokud hovoříme o zmíněných opatřeních v privátních subjektech mezi sebou, tak ty stát předem všechny zakázat nemůže - protože i v nich se projevuje svoboda projevu a svoboda jednání. Co ale stát, může, pokud se při tom ty subjekty navzájem poškozují a dojde mezi nimi ke sporu - potom je úkolem soudu, aby toto rozsoudil. Nicméně, i toto je spíše teoreticky čisté vysvětlení, které nebere do úvahy řadu nikoliv-přímo státem, ale řadou nátlakových skupin vnucených opatření, které ani ten stát nemůže obejít...