Mám tu smůlu, že jsem už pamětník a pamatuji různé prognózy. Nemám teď na mysli Chruščevovo „Ještě dnešní generace bude žít v komunismu“, ale v souladu s článkem na který chci reagovat prognózy spíše technického a vědeckého charakteru.

Pan Vojtěch Dobeš se v článku „Smrt benzínu“ (odkaz zde)  snaží snést řadu na první pohled relevantních informací, že v roce 2035 se již budou prodávat jen elektromobily a nastane soumrak aut se spalovacím motorem. Od dětství jsem byl optimista, co se týče výkonů a pokroků vědy a techniky, ale časem se ze mě stal pesimista, což podle jedné definice je poučený optimista. Uvedu to na dvou příkladech.

Velmi dobře si pamatuji, když v roce 1957, když mě bylo 11 let, byla vypuštěna první umělá družice Země. A hned měsíc na to dokonce družice, na níž byl živý tvor, pes Lajka. No, nežil v družici dlouho, bylo to spíš jeho pozvolné utracení ve jménu vědy, ale nesporný úspěch to byl. A což když za necelé čtyři roky obletěl v kosmické kabině Zemi první člověk. A nejen to. Za necelých 12 let po vypuštění první umělé družice se už po Měsíci procházeli první lidé. A pak další a další, skoro by se dalo říci jako na běžícím pásu.

Pod dojmem pochopitelné euforie z těchto dílčích úspěchů v dobývání nejbližšího vesmíru i renomovaní vědci předpovídali do roku 2000 vybudování stálé obydlené stanice na Měsíci a první cestu člověka k Marsu. A píše se rok 2021 a realizace těchto plánů je vzdálena možná ještě celá desetiletí.

(Jen jako perličku uvádím, že na internetu se najdou fantasmagorie, že Al Bielik a další členové expedice navštívili Mars již 22.5.1962 a bláznivé informace dr. Petera Betera, že v roce 1977 měli Američané již téměř hotovou základnu v měsíčním kráteru Koperník, ale 27.9.1977 ji SSSR zničil částicovou zbraní, přičemž všichni astronauti v ní byli usmrceni).

Relevantní námitka může být, že stálé stanice na Měsíci a cesty kosmonautů na Mars jsou problémy tak odtažité od života běžných lidí, že lidé si o tom sice rádi přečtou, ale vlastně se jich to ani netýká. To elektromobily, to je jiná. Ty se budou jednou týkat každého majitele auta, proto tak vášnivé diskuse pod každým článkem s touto tematikou. Připomenu tedy ještě jednu prognózu, která se také bude týkat každého člověka, neboť je o výrobě elektrického proudu a ten se týká opravdu nás všech.

Přibližně v době, kdy byla vypuštěna první umělá družice se začalo uvažovat o termojaderných reaktorech k výrobě el. energie. Jako ve vodíkové bombě by v těchto reaktorech docházelo k jaderné fúzi, ale řízeně, bez devastačních následků výbuchu. A energie by se odčerpávala a využila k výrobě elektrického proudu. Výhodou by byla trvalá výroba energie, ekologicky čisté a bez závislosti na rozmarech počasí, slunečním svitu a vanutí větru. Optimistické předpoklady výstavby takových elektráren využívajících jaderné fúze byly 50 let. Uplynulo 70 let a ta prognóza výstavby těchto elektráren je stále asi 50 let. A jak by pomohli při výrobě elektřiny pro elektroauta.

(Jako jsem přidal perličku k vesmírným letům, přidám i k výrobě elektrické energie. Celý vesmír je prý prostoupen tak zvanou energií nulového bodu. Hodně s ní prý experimentoval Nikola Tesla, dokonce ve třicátých letech prý jezdil elektroautem bez baterií, které tuto energii čerpalo. Po jeho smrti prý uhelná a ropná lobby veškerou jeho dokumentaci z pochopitelných důvodů zabavila. Co si o tom myslím ukazuje nadměrné použití slova „prý“).

Co říci na závěr. Po neúspěchu (alespoň časovém) prognóz, které jsem uvedl (a našly by se jistě i další) jsem přesvědčen, že většina prognóz je věštění z křišťálové koule. Myslím si to i o (alespoň časovém) masivním nástupu elektroaut, jak ho jinak velmi fundovaně předkládá pan Vojtěch Dobeš.