Škoda, že nemám soukromou špionážní družici. Mít ji, tak zveřejním současné fotografické snímky povrchu naší vlasti, dříve mlékem a strdí oplývající. Praotec Čech by nyní musel svou charakteristiku upravit na „Země řepkou olejkou oplývající!“ K tomuto nezvratnému poznání jsem došel o víkendu, kdy jsem se „kochal“ při cestě okreskami od Tábora přes Vlašim na Kolín a Poděbrady.

Kdybych měl alergii na žlutou barvu, tak už zápasím o holý život. S mojí přítelkyní jsme se při cestě v legraci sázeli, jestli už za příštím kopečkem bude „jen zeleno“. Až na naprosté výjimky, kdy jsme projížděli lesem, nebylo. Všude jsme viděli obrovské lány kvetoucí řepky a okrajově i pár polí s obilím. „Proboha kam to směřujeme? Co jsme komu provedli?“ že nás kromě prasečí chřipky potkalo ještě „žluté šílenství“.

Odpověď je snadná. Politika omezenců stále více vítězí nad selským rozumem. Vždyť náhrada pár procent ropy spotřebovávané pro pohon automobilových motorů olejem rostlinného původu nemá v podstatě žádný praktický význam ani přínos. A v souvislosti, že se na výrobu jednoho litru výše uvedeného patoku celkově spotřebuje více energie, než se nakonec získá, jde přímo o zločin.

Navíc tato plodina značně vyčerpává zemědělskou půdu, kterou bychom měli zachovat i pro další generace. Takhle se mrhá hodnotami a jestli necháme o podobně důležitých otázkách rozhodovat politiky EU, bude ještě hůř. To už se místo zemědělských plodin budou všude „pěstovat“ jen větrné a sluneční elektrárny, v nejlepším případě různé energetické plodiny. A my pak těžko najdeme pár zapomenutých úhorů, na které se pak půjdeme alespoň trochu napást. Jó, tak to bude, když ideje zvítězí na lidským rozumem. A že je v tomto směru dobře nakročeno, o tom vůbec nepochybujte. Ke „žlutému šílenství“ brzy přibudou další. Možná, že nebudou tak zřetelně vidět. O to však budou nebezpečnější.