Většina občanů nezná naše poslance v Evropské unii. Neví, jak tito zástupci zde pracují a co vůbec pro ČR za velké peníze obhajují. Skutečností však zůstává, že Evropská unie chrlí nedomyšlené a většinou nereálné směrnice, se kterými si řada zemí neví rady…...

Posledním výkřikem Evropské komise je předložení návrhu energetického balíčku členským státům na radikální snížení emisí skleníkových plynů o 20 procent a souběžné zvýšení podílu obnovitelných zdrojů včetně přidávání podílů biopaliv do pohonných hmot. ČR by měla zvýšit podíl obnovitelných zdrojů z dnešních 4 procent (nikoliv ze 6, jak udávají media) na 13 procent. To vše do roku 2020. Významnou barierou pro dosažení chimérických a souhlasných představ vlády je například v ČR výměra zemědělské půdy. Činí kolem čtyř a půl milionu hektarů. Pro zajištění alespoň úměrné soběstačnosti ve výrobě potravin je zapotřebí kolem dvou a půl milionů hektarů. Zbytek nebude dostačující pro pěstování biomasy a její spalování i zajištění plodin na výrobu biopaliv. Významně stoupla cena palivového dřeva, takže se dá očekávat hromadné drancování lesních porostů. Opět bude nutné zajišťovat dovoz některých surovin, například přídavků do pohonných hmot, přičemž ekologický přínos bude nevýznamný.

Důvodem ke zpřísnění navrhovaných hodnot EK má být ochrana klimatu před oteplováním. Proklamované představy o antropogenních vlivech lidské činnost nejsou jednoznačně prokázány a ve skutečnosti budou pravděpodobně málo významné. Obrovské bilionové náklady na alespoň částečné splnění propagačních představ významně navýší ceny energií, potravin, pohonných hmot a mnoha dalších komodit. Pro představu: Státy Evropské unie se na globálním vypouštění skleníkových plynů podílí emisemi kolem 36 procent, ČR 0,3 procenty. Zbylé emise připadají na Čínu, Indii, USA, Asii a další rozvojové země. Evropská unie naši planetu sama nespasí. Stávající závazek z Kjóta na snížení emisí o 8 procent plní dnes většina zemí EU pouze kolem 3 až 4 procent. O svém "úspěchu", jehož splnění v praxi je velmi obtížné, raději nemluví. ČR plní závazek s velkým předstihem. Jedinou útěchou, je že požadovaná doba plnění je v nedohlednu, přibudou další vědecké poznatky a pod ekonomickým tlakem řady členských států bude vše reálně přehodnoceno. .

Autor je ekologickým poradcem s doktorátem ochrany prostředí na Univerzitě Karlově