Proč neomezovat kamiony německými předpisy?

Má se zpřísnit limit jízdy kamionů o víkendech? Tak to chce ministerstvo vnitra. Zpřísnit ve smyslu přizpůsobit pravidlům platícím v Německu či Rakousku. Prostě aby kamiony nesměly na dálnice a silnice první třídy nejen v neděli od 13 do 22 hodin, ale po celý den. Nebo má ten krok blíže k úřednické buzeraci a podkopal by českou konkurenční výhodu? Takový postoj je bližší lidem kolem resortu dopravy, zvláště samotným dopravcům.

Je to případ úhlu pohledu, kde v různé optice vypadá týž problém jinak. Jde o to, jaká optika získá větší váhu – zda optika svobody podnikání, optika běžných řidičů, kteří na kamioňáky nadávají, optika krajiny a jejího využívání, či jiná.

Optiku krajiny nezmiňujeme náhodou. Navedou k ní základní otázky. Proč sílí intenzita kamionové dopravy? Sílí snad potřeba dopravovat zdejší výrobky ke zdejším spotřebitelům? Ne, převažuje doprava přeshraniční. A zesiluje proto, že z Česka se stává „matka vší logistiky“ ve střední Evropě. Pěkně to ukázala expozice Krajina Logistiky v pražské galerii Vi per.

Představte si mapu Evropy, jejímž středem je Česko a hranicí dojezdová vzdálenost devět hodin (denní limit jízdy kamionu). Na sever se táhne do Dánska, na jih do Itálie, na západ do přístavu Rotterdam a na východ do Bělehradu. Proto lze z Česka zásobovat areál o 150 milionech obyvatel (včetně celého Německa a Rakouska). Proto tu bují logistická centra (velkoplošné sklady) požírající krajinu, často tu s nejvyšší bonitou zemědělské půdy. Proto mezi nimi pendluje stále více kamionů.

Omezit to lze jen těžko. I na ministerstvu životního prostředí vám řeknou, že s tím právně nehnou, jsou-li sklady v územním plánu třeba už 20 let (schválené nějakým minulým zastupitelstvem). Z toho pak vychází omezení jízdy kamionů jako jeden z mála účinných prostředků, jak jejich provoz reglementovat. Dá se to říci i nahrubo: když si firmy zásobující německé zákazníky udělaly z Česka skladiště, proč se nebránit pomocí německých předpisů?

LN, 12.4.2019