Jste paranoidní? Pak byste neměli přehlédnout skandální spiknutí naftařské lobby a českého prezidenta. Václav Klaus se stal hvězdou kampaně proti snahám snížit emise skleníkových plynů. Přední americké listy otiskly inzeráty, ve kterých tvrdil, že není ohroženo globální klima, ale lidská svoboda. Zadavatel inzerátů, konzervativní Heartland institute, tak chtěl klimatické alarmisty vyprovokovat k diskusi, které se už dlouho brání. A aby toho nebylo málo, 24. září Klaus razantně vystoupil na newyorské konferenci OSN, která se zabývala ochranou klimatu po vypršení Kjótského protokolu.

Snaha umlčet hlasy, které zpochybňují módní klimatický katastrofismus, připomíná středověkou inkvizici. Tak třeba bývalá britská ministryně zahraničí Margaret Beckettová přirovnala klimaskeptiky k obhájcům islámských teroristů a prohlásila, že by neměli mít přístup do médií. Že se čistě vědecký, expertní problém stal i v Česku tabu, o kterém je zakázáno pochybovat, teď potvrdil Jiří Paroubek. Václav Klaus podle něj v New Yorku „neměl žádný mandát prezentovat své subjektivní názory“. Paroubkovi přitom nevadilo, že subjektivní názory na globální oteplování prezentují česká ekologická hnutí – naposledy třeba na konferenci ministrů životního prostředí ve Vídni. Aktivisté mohou, prezident nemůže?

Klause se snažil ukřičet i Martin Bursík. Prezidentovy názory označil za „natolik ojedinělé, že nemůže být brán vážně“. Bursík dokonce poslal na Hrad detailní podklady, ze kterých prý měl Klaus při přípravě svého vystoupení vycházet, abychom prý nebyli za "úplné pitomce". Chce snad určovat, co si má prezident o oteplování myslet? Chce psát projevy za něj?

Podle Bursíka Klaus v New Yorku „oslabil autoritu České republiky“. Přesně naopak – posílil ji odvážným útokem na panující klimatickou korektnost. Navrhl, aby OSN kromě politických „oteplovačů“ z Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) začala financovat i jejich oponenty. Tato „mlčící většina“ vědců se nedostane ke grantům ani do médií prostě proto, že nehlásají „správné názory“. Klaus volal po konkurenci myšlenek, názorové pluralitě a otevřené debatě. Tedy přesně po tom, co chtějí klimatičtí alarmisté zadupat do země. Paroubkova a Bursíkova snaha ukřičet Klause tak paradoxně dokázala, že má ve své obavě o lidskou svobodu pravdu.

(Psáno pro Týden a Neviditelného psa)