Konferenci o klimatických změnách na Bali provázela po celou dobu jednání zcela nesourodá výměna názorů zúčastněných 190 zemí. Politická snaha prosadit radikální závazek ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 až o 40 procent oproti roku 1990 byla již od počátku neschůdná a problematická.

Dlouhodobé splnění závazku pro vyspělé státy by znamenalo nepředstavitelně vysoké ekonomické náklady, přičemž nikdo dnes nemůže zaručit alespoň částečnou efektivitu záměru. Princip předběžné opatrnosti je z ekologického a ekonomického hlediska diskutabilní, neboť neexistuje shodný názor vědců na činitele způsobující možné klimatické změny. Je potřebné ve všech úvahách zohlednit i rozšířený názor, že absolutní požadavky jsou založeny na neoponované a neustále proklamované jednostranné vědecké studii. Nikdo se proto nemůže divit kladeným podmínkám a nesouhlasu velkých průmyslových kolosů USA, Kanady, Japonska, Indie, Číny i Brazilie. Bez jejich účasti a skutečného aktivního zapojení jde o pouhé mlácení prázdné slámy.

Pro objektivnost je potřebné komentovat, že státy zapojené do Kjótského protokolu se zavázaly snížit do roku 2012 emise skleníkových plynů o 8 procent oproti roku 1990. Plnění ze strany států EU je však velmi chabé a jejich pokles představuje dnes o pouhá 2 až 3 procenta. Například Rakousko z důvodů energetické krize a nezbytné výstavby nových zdrojů naopak směřuje k tendencí navýšit emise až o 30 procent. Prohlášením bylo přislíbeno dodržení rakouského závazku hromadným nákupem vysokého množství emisních povolenek ze zahraničí. V přístupu k ochraně atmosféry je však řešení nesmyslné. V globálním měřítku je zcela jedno, z které země nebo světadílu jsou emise skleníkových plynů do atmosféry vypouštěny. Obdobně na tom bude zřejmě i Německo. Přístupy ze strany ČR mohou být zatím časově tolerovány, neboť jsme snížili emise o více jak 20 procent. Skutečností, kterou nechce nikdo z enviromentalistů slyšet, je mnohokráte zdůrazňovaný fakt nízkého podílu ČR na globálních antropogenních emisích skleníkových plynů v hodnotě kolem 0,3 procenta. Průhledné, ideologické akce pořádané u nás, jako je zlézání komínů a mnoho dalších, jsou proto hloupé a nedůstojné.

Za uvedeného stavu mohou být radikální prosazované návrhy včetně kompromisní dohody o dalším jednání i přípravy nové klimatické smlouvy snad do dvou let, s dobou plnění až v roce 2020 a možná i déle, přijímány odbornou širší veřejností s mírným úsměvem.