Až do příchodu osvícenectví, rozvoje vědy a průmyslové revoluce bylo vše jednoduché. Konec světa měl pro nás Evropany pevný scénář, zjevený nám svatým Janem. Trumpety, čtyři jezdci, archandělé, Poslední soud a finito. Výhodou bylo, že ten konec nezávisel na nás, ale na vyšší autoritě. Nevěděli jsme sice dne ani hodiny, ale rádi jsme si počkali, a i když to očekávání trvalo staletí a posléze tisíciletí, téměř nikdo, až na nějakou tu občasnou podivínskou sektu, která datum konce vyčetla tu z hvězd, tu z knih, si nestěžoval a všichni trpělivě čekali s vědomím, že nikam nespěcháme a příprava na onen den je celoživotní záležitostí generací - těch minulých, těch právě žijících a nakonec i nikomu předem známému množství generací budoucích…

V poslední době je to těžší. Scénář už není daný jednou pro vždy, je flexibilní, jak je dnes modní říkat, a mění se v souladu s posledními zprávami panelů organizovaných odborníků. Moderní eschatologie se musí neustále přizpůsobovat aktuálnímu hlasování vědeckých kongresů. Přelidnění, vyhladovění, ochlazování, oteplování, vyčerpání surovin, krach kapitalismu devatenáctého století, náraz planetoidu nebo komety, zkrátka konec ve všech podobách, z nichž tu právě teď poslední, nezpochybnitelnou a jedině správnou, o níž se ve slušné společnosti nediskutuje, nám včas zjeví panely vládních vědců a aktivisté nevládních organizací. Jsme nároční, už se nespokojíme s trumpetami a nebeskou kavalerií. Nesmíříme se s nekonečným čekáním, chceme konec pokud možno hned, nebo alespoň do sta let. A protože už od renesance víme, že měřítkem všeho je člověk, nemůže nám nikdo namluvit, že nejsme středem vesmíru a že snad ten konec nezávisí na nás. Ano, děti, závisí, přestaňte vypouštět plyny ze skleníků!

Ve snaze nám nezištně vyhovět a zároveň nás za tu naši netrpělivost potrestat, nám moderní vědci (nikoliv teologové, ti jsou ze soutěže vyloučeni neviditelnou rukou trhu, neboť se pořád na svých koncilech hádali, jeden druhého upalovali, neuměli se dohodnout a nedodali včas, ač na to měli dva tisíce let), ale sociální ekologové a jiní environmentální odborníci vládní i nevládní velkomyslně a jednomyslně prozradí, jak to, tentokrát už doopravdy, bude. Dají nám včas vědět, kdy máme zapomenout na ochlazování, svléknout zimníky a připravit se na oteplování, které je dokázáno tím, že se právě dočasně ochlazuje, protože Golfský proud tím oteplením přesně podle pokynů vědeckého panelu zahnul. Potom si spokojeně nedají doutník. Sami si za to můžeme!

Ochlazení je samozřejmě dnes, kdy je vědci odhlasováno oteplování, lokální, zatímco oteplení je globální, a naopak. Abychom si to my neodborníci nepletli, nesmíme už hovořit o oteplování, ale o klimatických změnách, a je doprovázejících extrémech počasí. Příkladem extrémů počasí je, že v zimě je zima, v létě je teplo, vybuchují sopky, v Karibiku jsou na konci léta tornáda a v Bangladeši umírají stovky lidí v záplavách, o čemž se může každý přesvědčit sledováním České televize, ve které nám tyto nebývalé jevy s radostným úsměvem ve tváři přibližuje v živých barvách paní Drtinová. Nebo to, že se severní polokoule globálně otepluje, pročež hrozí roztavení Grónska, zatímco ta jižní se lokálně ochlazuje, přičemž vymírají tučňáci a mrazem se lámou antarktické ledy. Teplem se zase lámou ledy ve vodách Severozápadní cesty mezi ostrovy na severu Kanady, čehož svědectvím je i cesta Roalda Amundsena, který tamtudy projel na začátku dvacátého století na plachetnici Fram, jenže tenkrát nenakoupil do zásoby dost emisních povolenek, takže to pak zase zamrzlo. Na té plachetnici, protože neměl plné uhláky povolenek, topil v kamnech uhlím, což se nemá, a proto se o tom dnes raději nemluví. Teď jsme je taky nenakoupili, protože nám jich Evropská unie přidělila jen trochu, a jsme za to potrestáni tím, že už to v Kanadě zase taje a uhlím nesmíme topit, protože se to nedělá a budeme si k tomu oteplování přitápět dřevěnýma peletama, kterých je dost, protože čím víc se kácí dřeva, tím je levnější, jak říkala jedna bývalá paní ministryně, která je na environment odbornice, protože je matkou jedné jihočeské nevládní organizace, která se vyzná.

Důkazem globálního oteplení je též to, že vymírají i lední medvědi. To se projevuje tím, že jich v poslední době přibývá. Musíme si ovšem neustále, v souladu s posledními poznatky vědy, připomínat, že jich přibývá lokálně, v severní Kanadě a jinde v Arktiku, ale ubývá jich globálně. Například na tajících vrcholcích Šumavy byl poslední lední medvěd zastřelen tak dávno, že se nezachoval ani jako vycpaný exponát Národního musea na Václavském náměstí, na kterém ostatně nespatříte živého tučňáka, ani když se lámou rampouchy a padají ze střech. Ty rampouchy.

Pamatujme si: globálně teplo, lokálně zima. Nejlépe je si to opakovat několikrát za hodinu.

Tak vidíte, že to není tak těžké. A je u toho i legrace. A až se začne vyrábět biolíh ve velkém, bude to jasné nejen sociálním ekologům, kteří jsou v tomto oboru průkopníky, ale i nám, prostým konzumentům nejnovějších produktů zelených technologií.

Tak předběžně opatrně ještě jednu, pro zahřáti. A zpátky do práce. Za chvíli bude hic.

thaas@seznam.cz