Pan ministr životního prostředí Pavelo Drobil v Lidových novinách 20.9. napsal, že při své jedné (a asi jediné) návštěvě viděl umírající Šumavu a vyzval k nekompromisnímu boji s kůrovcem. O týden později již podruhé navštívil Šumavu pan bývalý premiér Zeman a opět prohlásil, že liknavý přístup zodpovědných ke kůrovci je zločinem.

Já jsem na Šumavě často, v poslední době například od 31.7. do 8.8., 3. – 5.9., 8. – 10.9. a 16. – 18.9. Prošel jsem mnoho míst, byl i v Bavorském lese. Viděl jsem nádhernou, zdravou žijící Šumavu. V drtivé většině nedotčenou překrásnou přírodu. Na další řadě míst s větším či menším počtem již několik let suchých stromů po kůrovcovém vpádu jsem viděl zdravé nepoškozené okolí, proti kůrovci imunní. Viděl jsem plochy s mladými zdravými stromy různého věku tam, kde kůrovec nebo polomy řádily před lety. Například při větrné kalamitě 1983 a 1984 s půlmilionem kubíků vyvráceného dřeva a následujícím desetiletím množení kůrovce.

Viděl jsem na řadě míst celou škálu způsobů boje s kůrovcem. Počet lapačů a lapáků je mnohonásobně větší, než býval kdykoli v minulosti, nově jsem pozoroval množství trojnožek. Také vím, že v roce 2009 a 2010 je těžba dřeva napadeného kůrovcem asi dvacetkrát větší, než například v letech 2002, 2003 a 2007.

Část z toho je vyvolána protikůrovcovou hysterií pěstovanou ruku v ruce například panem prezidentem, předsedou KSČM Filipem, expředsedou Senátu panem Pithartem i zmíněným socialistickým expremiérem Zemanem. Takže jsem například poprvé viděl těžké stroje blízko vzácných slatí. Nezvratně poškozují půdu, která se tvořila miliony let. A lidské zásahy, jejichž důsledkem je stav umožňující množení kůrovce, nezačaly ani před tisícem let. Ty, které připravily hody pro kůrovce, trvají asi dvě stě let. Zlomek tohoto času bude postačovat na totální nápravu, přičemž velký kus práce už po správné cestě byl vykonán.

Zmíněný článek pana ministra je jedním velkým omylem. Bije se v prsa a vyráží na zteč proti kůrovci, kterému prý mnozí dávají přednost před člověkem. Holý nesmysl. Vlamuje se do otevřených dveří úplně stejně, jako výše uvedení aktivističtí politici. Jejich horlivost postrádá argumenty. Velká ústřední fotografie k článku pana ministra Drobila odhodlaně hledícího vstříc novým zítřkům i text kolem fotky až nápadně připomínají jeho svazácké předchůdce z padesátých let. Ano, těch Pavlů Kohoutů, kteří chtěli ze dne na den poručit větru dešti a od té doby se neustále za omyl omlouvají.

Řešení problému s kůrovcem není složité. Nebýt horlivců s chybným úsudkem a omylem disponujících mocí, bylo by správné řešení šetrnější k půdě i flóře a fauně na Šumavě, bez nezvratných škod, mezikroků zbytečně oddalujících cíl a tedy samozřejmě řešení rychleji dosahující potřebný cílový stav.

Pro ozdravení fauny na Šumavě vysazujeme rysa ostrovida a mnozí by přivítali, kdyby občas zahlédnutá migrující vlčí rodina se tady usadila natrvalo. Pouhý návrat k přirozené přírodní rovnováze. Kdy a jak ji člověk narušil u flory a umožnil kůrovcové hody, je známo. Je také známo, že přirozeně vzrostlý zdravý smrk se kůrovci dokáže účinně ubránit. Aktivizující horlivci by se měli přiznat ke své víře, že kůrovcového brouka nám vysadili američtí imperialisté a že chtějí organizovat brigády na jeho ruční sběr v korunách stromů.

Snaha o vnucení naší vůle větru a dešti a nejlépe včera je typickým omylem levice, která stále s něčím bojuje. Té levice, která je konečně po obrovských napáchaných škodách v celé Evropě na ústupu. Je s podivem, že principy jejího myšlení aplikuje pan ministr za ODS.

Jen doplňuji, že neznám žádného environmentalistu, natož militantního. A neznám jejich názory na kůrovce. Mluvím za sebe a názory si utvářím sám. Patří k nim názor na neopodstatněnost samostatného ministerstva pro životní prostředí. Navíc s aktivistickým ministrem Drobilem, který by mohl mé milované Šumavě nadrobit další škody.

Autor je ekonom