22.4.2021 | Svátek má Evženie


EKOLOGIE: Ropák roku III.

13.5.2009

aneb Kdo nejvíc škodí

(První část zde, druhá zde)

Jestliže chceme posuzovat, kdo nebo co škodí životnímu prostředí, je třeba nejprve definovat, co toto slovní spojení vlastně znamená. Životní prostředí neexistuje samo o sobě. Má smysl pouze ve vztahu k člověku, který prostředí kolem sebe hodnotí, a to v kontextu svých vlastních potřeb. Pokud se pokusíme hodnotit kvalitu životního prostředí a pominout přitom člověka jako jediného možného arbitra takového hodnocení, ztrácí tento pojem jakýkoliv smysl. Protože hodnota bez člověka, tedy bez hodnotícího subjektu, neexistuje.

I přesto, že představa planety Země bez člověka je pro přesvědčeného ekologistu příjemnou představou, šlo by o planetu bez jediného živočišného druhu, který je schopný vyjadřovat a sledovat nějaké hodnoty. Neexistoval by zde žádný tvor, který by měl schopnost hodnotit kvalitu svého životního prostředí.

Každý živočich se chová podle své přirozenosti a přizpůsobuje si své okolí svým potřebám. Oproti zvířatům, která se chovají jen instinktivně, jsme schopni své potřeby racionálně pojmenovat a cílevědomě podle nich jednat (nebo cílevědomě jednat proti nim, jak by si přáli ekologisté). Člověk si své okolí, své životní prostředí, musí přizpůsobovat v souladu se svými potřebami a cíli, v souladu se svými přáními a touhou po šťastném, spokojeném a co možná pohodlném životě. Bez této hnací síly by člověk nebyl schopný pozvednout sám sebe z hlubin divošství až k rozvinuté civilizaci.

Příroda je zde pro nás, a máme povinnost vůči nám samým brát si z ní vše, co potřebujeme. Ať už je touto potřebou produkce zboží, stavba dálnic, mrakodrapů nebo golfových hřišť nebo odpočinek v lese, vždy jde o vyjádření a sledování lidských hodnot. Environmentalisté si přejí, aby člověk své hodnoty popíral a soustavně je obětoval. Svými postoji pošlapávají automaticky nejen lidské snahy o využívání přírodních zdrojů v ekonomickém slova smyslu, ale i jakékoliv hodnocení přírody jako hodnoty - včetně zdroje potěšení, radosti a odpočinku. Ekologistům totiž nejde o životní prostředí v zájmu člověka. Jestliže ekologisté volají po návratu k přírodě, nepřejí si, aby se člověk z přírody těšil a měl z ní jakýkoliv prospěch. Jejich ideálem je panenská příroda s člověkem jako divokým zvířetem bojujícím o holý život. Neuvědomují si, že důvod, proč se dnes může člověk z přírody těšit, je ten, že se povznesl nad primitivní divošství, a příroda pro něj tedy není soupeřem a nepřítelem, ale zdrojem nejrozmanitějších hodnot.

Jestliže přirozené životní prostředí člověka znamená takové prostředí, kde se lidé mohou racionálně rozhodovat, definovat si své hodnoty a snažit se je získávat nebo uchovat, potom bránit lidem v takovém jednání znamená lidské životní prostředí poškozovat. Snahy ekologistů, jejich zelená propaganda, podněcování vládních regulací i rozdávání posměšných cen lidskou snahu o sledování hodnot všemožně očerňují. V konečném důsledku jsou to právě oni, kdo je pro životní prostředí člověka hrozbou.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.