EKOLOGIE: Recykluji, Bursíka nepotřebuji
Domnívám se, že se dá s rozumnou mírou zjednodušení a stručnosti tvrdit, že existují zhruba dvě skupiny zelených. Jednu skupinu reprezentují osoby typu bývalého německého ministra zahraničí Joschky Fischera, tedy staří revolucionáři ze 60. let, kteří časem pochopili, že pohodlnější je být hofráty. Ono je taky příjemnější brát dietu v Parlamentu EU, než na stará kolena házet Molotovy. A protože čistokrevný bolševizmus dneska už netáhne, bylo potřeba přijít s něčím jiným.
Druhou skupinu reprezentují osoby typu bývalého amerického víceprezidenta Ala Gora. Tedy v podstatě také staří političtí harcovníci, kteří ovšem mají trochu jiné zázemí a minulost. Žádní chudí študentíci ve vytahaných svetrech z 60. let, tito typové tehdá navštěvovali elitní ústavy. Časem se pak prostě ukázalo, že během budování politické kariéry je třeba najít vlastní téma a jaksi se "profilovat" na něčem, co se veze na vlně doby. Analýza zkušené poradenské firmy ukázala, že ta vlna je zelená, a tak zezelenaly i osoby typu pana Gora, jejichž život je ekologický asi tak jako ostravské ocelárny v roce 1965.
Náš pan Bursík patří spíše k druhému typu - umí se tvářit jako politický nováček, i když je v politice mnoho let a opravdu leckde už byl, lecčíms prošel... a nakonec se našel. Díky restitucím, které jeho rodině vrátily slušný nemovitý majetek, rozhodně nepatří k chorobným osobnostem typu Patočka nebo Beránek, které do politiky a obecně sféry veřejné přišly s poznáním, že blokády Temelína korunky samy o sobě nepřinesou. No prostě pan Bursík do Prahy nepřijel na babetě a nepotřebuje si racionalizovat svoje frustrace, tím méně nás všechny okrádat prostřednictvím grantů na různé Literární noviny atp.
Někteří čeští novináři mají tendenci zobecňovat zkušenost s německými či rakouskými zelenými na všechno zelené. Já si ale myslím, že ten druhý typ zelených, které v mých očích reprezentuje třeba pan Bursík nebo pan Gore (přičemž opravdu vím, že tento pán není reprezentantem neokonů), vůbec není řídce zastoupený ve srovnání s tím prvním. Nemyslím si tedy, že by vedení českých zelených bylo jaksi netypicky "pravicově" orientované, že by tam byl pan Bursík spolu s několika svými kolegy izolován.
V nejhorším to nějak vybalancuje pan Havel, který jaksi schizofrenně balancuje mezi svou údajně dávnou zeleností a zálibou ve značce Mercedes, případně zálibou v pořádání megabanketů se stovkami hostů, kteří se na takové akce jistě sjíždějí na koloběžkách a nikoli letecky, což produkuje kvanta smrtelných plynů). Možná, že pan Havel reprezentuje nějaký mezityp mezi prvním a druhým typem zeleného. Ani marketing, ani různé typy racionalizací, jemu se prostě zelenost tak nějak přihodila.
Být zelený podle mého názoru není program pro samostatnou politickou stranu, maximálně pro frakci či pro několik odstavců v programovém prohlášení. Neshoduje se to se současnou politickou realitou, to jsem postřehl, je to tedy spíše jen moje zbožné přání. Budu dál recyklovat, třídit odpady, dále nebudu plýtvat, ani nebudu vyhazovat starou ledničku nebo televizi do příkopu. A dál nebudu volit nic zeleného, dál budu chtít další reaktory v Temelíně. Dopřejte mi to!
