Glosy postaršího technokrata

Stát i zelení připravují opatření, jak nás donutit více recyklovat odpad. V jednom zahraničním časopise jsem zahlédl fotografie hromad opotřebované elektroniky, počítačů, televizorů. Bylo to někde v Africe a zdá se, že je to velký byznys. Šrot se používá na součástky, nebo se z něj primitivním způsobem ohrožujícím zdraví a životní prostředí získávají suroviny, především vzácné kovy.

Hory odpadu byly neuvěřitelně vysoké, a tak jsem si položil otázku, jestli je problém v recyklaci, nebo spíše v nadspotřebě. Před pár dny jsem na večeru věnovaném vyhlášení podnikatele roku viděl video natočené s jedním z finalistů soutěže, šéfem podniku Less Janem Mičánkem. Byl tam obrázek jeho pracovního stolu s počítačem, který evidentně pamatoval počátky devadesátých let. Podnik má víc než miliardový obrat, víc než tisíc zaměstnanců a operuje úspěšně od Aljašky po Austrálii. Vzpomněl jsem si také na generální ředitele, jimž čtou e-maily asistentky. Zmíněné příklady jistě nelze zobecňovat a nemusejí být příkladem hodným následování ani příkladem ideálně řízených podniků. Co nás táhne k tomu, abychom počítače a elektroniku obměňovali tak rychle?

Subjektivními důvody jsou oslnění technologií a opojení novou hračkou. Nemáte hračku, která fotografuje, natáčí video, telefonuje, internetuje a e-mailuje (všechno samozřejmě mizerně)? Nejste tedy in! Dnes hraje roli i móda, nekupte si notebook s koženým víkem nebo takový, co se vejde do obálky na korespondenci! Převažují ovšem důvody ryze objektivní. Nemám teď na mysli marketing IT společností přesvědčujících vás o nezbytnosti koupě nového technologického zázraku. Moorův zákon o zdvojnásobení rychlosti procesorů každých osmnáct měsíců je nezbytným předpokladem k jakémukoli využití počítače. Portály se hemží fotografiemi a videy, takže propracovat se k informaci znamená být zatraceně rychle připojen a mít výkonný stroj. Aplikace nabobtnaly. Ochranné štíty proti virům, trojským koním, malware, spamům vás přivádějí k šílenství. I rychlý počítač kloktá hodně dlouho, než se dostanete k činnosti, pro níž jste jej zamýšleli použít.

Odhazovaná technologie se kupí a vzniká nerudovská otázka: „Kam s ní?“ Při nejbližším pokušení pamatujte nejen na důvod, proč si novou hračku kupujete, ale také na životní prostředí.

Euro 11/2008