Když jsem před nedávnem kritizoval postoj Strany zelených k jaderné energetice, dostal jsem na své články velkou spoustu reakcí. Nechci se chlubit tím, že většina z nich byla pozitivních. Zajímavé je to, že jsem obdržel i několik kladných reakcí od samotných členů této strany. Jejich postoje by se daly shrnout následovně: chápeme, že jedinou možností dosažení trvale udržitelného rozvoje je rostoucí využívání jaderné energie. Na naše spolustraníky však takový názor působí jako červený hadr na býka. Všechny tyto e-maily byly zakončeny prosbou o zaručení anonymity, protože tyto jejich postoje by jim ve Straně zelených mohly způsobit nemalé problémy.

Faktem je, že u mnohých ekologických aktivistů je protijaderný postoj téměř náboženstvím. Jde prostě o dlouhá léta vytvářená dogmata. Většina z členů ekologických organizací a stran zelených nemá dostatečnou technickou kvalifikaci k tomu, aby mohla přínosy a rizika spojená s využíváním jaderné energetiky kvalifikovaně posoudit. Je však vidět, že mezi zelenými existují i realisticky uvažující lidé, kteří chápou, že je třeba tato dogmata bořit a dívat se na celou problematiku střízlivým pohledem. Tvrdá disciplína a prosazování černobílého pohledu na věc však těmto lidem znemožňuje ve svých stranách a organizacích otevření vnitřních diskuzí nad otázkami dalšího vývoje energetiky. "Jaderná energie a uhlí jsou fuj, jediná možnost jsou obnovitelné zdroje." To je ten jediný "možný" a jediný "správný" pohled na věc.

Česká nukleární společnost několikrát vyzvala představitele našich ekologických organizací k věcné diskuzi u kulatého stolu. Vždy bez jakékoliv reakce. Jsme však osočováni ze slepého propagování jaderné energetiky na úkor ostatních zdrojů. Často jsem v diskuzích pod mými články zaznamenal názor, že jsme klikou nebo dokonce žoldáky atomové lobby. Přiznám se, že se v jaderném oboru pohybuji již mnoho let a s touto lobby jsem zatím neměl to štěstí přijít do kontaktu, jsem přesvědčen o tom, že žádná taková lobby neexistuje. Jaderné elektrárny v České republice provozuje společnost ČEZ, která provozuje i uhelné, větrné a sluneční elektrárnu. Jejím zájmem je vytvoření vyváženého energetického mixu. Není v ničím zájmu prosazování jedněch zdrojů na úkor druhých. Ve svých článcích jsem několikrát vyjádřil postoj, že se nesmíme zříkat žádného ze zdrojů energie. Je třeba je vhodně kombinovat.

Tento názor je v silném rozporu například s postojem české pobočky Greenpeace. Na jejich stránkách se v sekci Jaderná energie můžeme dočíst:

Od svého vzniku v roce 1971 Greenpeace vedlo kampaň za zastavení jaderného průmyslu. V této činnosti pokračujeme dodnes a snažíme se o ukončení všech fází jaderného cyklu jednou provždy.

Shodný postoj můžeme najít i v programu Strany zelených:

Zelení odmítají snahy o pokračování v programu další výstavby jaderných elektráren na území České republiky. Důvodem je rozpor s principy udržitelného rozvoje. Zelení budou systematicky odmítat návrhy na výstavbu dalších bloků jaderných elektráren a budou nadále sledovat jako střednědobý cíl vystoupení ČR z jaderné energetiky.

Chtě nechtě však musím konstatovat, že naši ekologičtí aktivisté a česká Strana zelených zaspali dobu. Kdyby totiž sledovali dění ve světě, museli by zaznamenat, že stále více ekologických organizací svůj postoj k jaderné energetice přehodnocuje. Jako projaderní často vystupují významní představitelé těchto organizací, kteří pochopili, že jaderná energetika je právě jedním z nástrojů pro zajištění trvale udržitelného rozvoje. Svědčí o tom například založení iniciativy CASEnergy (Clean and Safe Energy Coalition), tj. koalice pro čistou a bezpečnou energii, která bude vyhlášena právě dnes, 24. dubna, ve Washingtonu. Předsedou této iniciativy je spoluzakladatel hnutí Greenpeace dr. Patrick Moore. Další informace o uvedené koalici a jejích cílech budou oznámeny při jejím vyhlášení, ale dr. Moore, který je předsedou a vedoucí vědeckou osobností organizace Greenspirit Strategies, se o nich zmiňuje ve svém článku, který uveřejnil list Washington Post 16. dubna tohoto roku. Dovolím si čtenářům předložit výtah z tohoto článku:

Na počátku 70. let minulého století, když jsem pomáhal zakládat Greenpeace, vzpomíná dr. Moore, jsem spolu s většinou svých krajanů věřil, že jaderná energie je synonymem pro jaderný holocaust. Toto přesvědčení inspirovalo Greenpeace k jeho první plavbě ke skalnatému severozápadnímu pobřeží Aljašky, kde její účastníci protestovali proti zkouškám amerických vodíkových bomb na Aleutských ostrovech. Dnes, po třiceti letech, jsem svůj názor na jadernou energii změnil a ostatní hnutí za ochranu životního prostředí by měla své postoje rovněž přehodnotit, protože jaderná energie může být právě tím energetickým zdrojem, jenž zachrání naši planetu před možným neštěstím, které představuje katastrofická změna klimatu.

Podívejme se na to takto: více než 600 uhelných elektráren v USA produkuje 36 % amerických emisí - nebo takřka 10 % celosvětových emisí - oxidu uhličitého, hlavního skleníkového plynu, který je zodpovědný za klimatické změny. Jaderná energie představuje jediný velký a ekonomicky efektivní energetický zdroj, který je schopen tyto emise redukovat a přitom uspokojit celosvětově vzrůstající požadavky na spotřebu energie. A dnes to může zajišťovat zcela bezpečně.

Větrná a solární energie mají své uplatnění, ale vzhledem k tomu, že mají přerušovaný a nepředvídatelný charakter, nemohou prostě nahradit velké zdroje pracující v základním zatížení, jakými jsou uhelné, jaderné a vodní elektrárny. Zemní plyn, další fosilní palivo, je již dnes příliš drahý, a tudíž není schopen konkurence, jeho cena se neustále mění a představuje proto příliš velké riziko pro investice do výstavby velkých plynových elektráren pracujících v základním zatížení. Vzhledem k tomu, že možnost výstavby velkých vodních elektráren je velmi omezená, jaderná energie představuje jedinou reálnou náhradu za uhlí. Vždyť je to tak jednoduché.

Patrick Moore je pro mě několikanásobně větší odbornou autoritou, než tvůrci energetického programu Strany zelených (Dana Kuchtová, Petr Pávek a další). A to neříkám jen proto, že s jeho současnými postoji naprosto souhlasím. Myslím, že jeho názor není třeba komentovat. Je důkazem toho, že odborně erudovaný a střízlivě uvažující člověk nemůže dogmaticky odmítat jadernou energii, pokud má upřímný zájem o dosažení trvale udržitelného rozvoje. A vůbec pro něho není překážkou, že je spoluzakladatelem tak radikální organizace, kterou Greenpeace bezesporu je.

O trvale udržitelný rozvoj jde jistě nám všem. Nezbývá tedy než si přát, aby se podobné osobnosti objevily i v našich, dnes poněkud "zkostnatělých" ekologických organizacích a Straně zelených. Možná by potom přestaly ve svých programech prosazovat dnes už nemoderní protijaderná dogmata. Z e-mailů, které jsem od některých členů Strany zelených dostal, je patrné, že se první vlaštovky už objevují.

členové výboru České nukleární společnosti

Miroslav Kawalec

a