Na konci října letošního roku se sjeli vědci, politici a další odborníci z celého světa, aby diskutovali, jak lze dosáhnout udržitelného rozvoje ekonomiky. Hlavním tématem bylo zavádění ekologických daní a poplatků, jejich možnosti, efektivita, dopady na konkurenceschopnost a makroekonomické agregáty. Ekonomická teorie ukazuje, že přesun zdanění z daní na práci na daně zatěžující aktivity a zboží poškozující životní prostředí (v praxi především energie a paliva, ale také různá hnojiva, pesticidy a další chemické látky) představuje efektivní nástroj, který vede k nižší zátěži životního prostředí a zároveň může snižovat neefektivitu (distorze) ekonomiky. Tyto tzv. "tržně-konformní nástroje" jsou z ekonomického pohledu efektivnější než nástroje administrativní (regulační) jako jsou např. různé emisní standardy, normy, příkazy a nařízení.

Popularizujte ekologické daně

Nějak tak bychom mohli parafrázovat jedno z mnoha prohlášení této celosvětové konference o ekologickém zdanění The Seventh Annual Global Conference on Environmental Taxation, která se uskutečnila ve dnech 22. - 24. října 2006 v hlavním městě Kanady Ottawě. Role pořadatele této významné konference se ujala Fakulta práva Univerzity Ottawa. Konference se zaměřila hlavně na diskusi základních předpokladů úspěšné aplikace ekologických daňových reforem, zavádění daní s ekologickými prvky a na prezentaci příkladů z praxe. Zástupci některých zemí se již mohou chlubit prvními analýzami a vyhodnoceními dopadů realizovaných daňových nástrojů, čemuž byl na konferenci rovněž věnován prostor.

Ne všechny konference si zaslouží pozornost a kladné hodnocení jejich přínosu i pro méně zasvěcené odborníky nebo pro laickou veřejnost. Tato konference však v kontextu mnohaletého proklamovaného úsilí předchozích vlád zavést ekologické daně přinejmenším ukázala, že nemá smysl příliš otálet.

Konferenci uvedl Lester R. Brown, prezident Earth Policy Institute, jeden z nejznámějších představitelů tzv. ekologické ekonomie (interdisciplinární proud využívající jak poznatky a metodologii ekonomie, tak i ekologie a řady dalších vědních disciplin) a autor řady publikací o ekonomických nástrojích a životním prostředí, z nichž můžeme uvést například komerčně úspěšnou knihu Plan B 2.0. Ve svém vystoupení, které bylo na náš vkus poměrně obecné, hovořil zejména o nutnosti restrukturalizace daní k udržení civilizace 21. století a o potřebě zavést nový ekonomický model. Dle jeho slov současný model založený na masivním využívání fosilních paliv, automobilů a dalších produktů ekonomiky na "jedno použití" není životaschopný. Nový ekonomický model by měl být založen na spravedlivém trhu, kde by byly nepřímé náklady související s poškozováním životního prostředí zahrnuty do cen zboží a služeb (tzv. přístup znečišťovatel platí).

Ekologická daňová reforma v praxi

Po přednášce klíčového řečníka následovala plenární sekce s tématem Politika environmentálních daní a ostatních ekonomických nástrojů. V rámci této sekce vystoupili se svými prezentacemi další známí odborníci věnující se dlouhodobě problematice ekologických daní Nils Axel Braathen z OECD a profesorka Kathryn Harrison z University of British Columbia. Braathen představil nedávno vydanou publikaci OECD The Political Economy of Environmentally Related Taxes, která shrnuje nejnovější poznatky v oblasti ekologických daní a daňových reforem. Profesorka Harrison hovořila o ekologické politice v Kanadě a snaze její země dosáhnout emisního cíle Kjótského protokolu. V Kanadě používají hned několik nástrojů ochrany životního prostředí - uhlíkové daně, dobrovolné dohody, dotace a tzv. carbon trade program - program obchodování s uhlíkem. Kanada má svá specifika, jelikož je federace a jednotlivé provincie mají své vlastní politiky, které je někdy obtížné propojit. Jistým přiznáním bylo, že systém dobrovolných dohod již nepřispívá k výraznějšímu zlepšení a nejefektivnějším nástrojem se zdá být regulování emisí prostřednictvím uhlíkových daní. Obecně však není v současné době Kanada schopna dosáhnout národního cíle definovaného na základě Kjótského protokolu. Případné radikální zásahy do systému ve formě zvýšení daní či přísnějších administrativních nástrojů se však zdají být politicky neprůchodné.

Konference byla složena ze čtyř současně probíhajících přednáškových panelů. Účastník měl po celý průběh konference problém vybrat si pouze jeden panel, protože všechny prezentace byly natolik zajímavé, že stálo za to si poslechnout všechno. Témata jednotlivých přednáškových panelů byla různá, například: Politika environmentálních daní a ostatních ekonomických nástrojů, Implementace environmentálních daní a ostatních ekonomických nástrojů, Ekonomické nástroje v kontextu municipalit, Případové studie měřící efektivitu ekonomických nástrojů, Ekonomické nástroje versus klimatická změna a energetická politika, Ekonomické nástroje a udržitelná doprava, Ekonomické nástroje a přírodní zdroje, Efektivita různých ekonomických nástrojů a Otázka konkurenceschopnosti.

Jelikož se problematice ekologických daní a ekologické daňové reformy věnujeme dlouhodobě, řada příspěvků nám připomínala vývoj situace v České republice. Například prezentace švýcarského profesora Philippe Thalmanna ze Swiss Federal Institute of Technology na téma "Gradual Introduction of Coercive Instruments in Climate Policy" působila dojmem, že autor hovoří o přípravě ekologické daňové reformy v České republice. Základem příspěvku byla historie implementace ekologické daňové reformy ve Švýcarsku, kde Thalmann popisoval několikeré předělávání původního návrhu a neustálé protesty proti zavedení nových daní. Autor představil původní návrh systému, který měl spočívat v kombinaci uhlíkových daní a dobrovolných dohod. Následně byl prosazen pozvolnější přístup - nejprve dobrovolné dohody, posléze zavedení daní. Nicméně uhlíkové daně nebyly dosud ve Švýcarsku zavedeny a u podniků najdete pouze tzv. self regulations prostřednictvím dobrovolných dohod, které autor nepovažuje za příliš ambiciózní a navíc i stěží vynutitelné.

Obecně se ukazuje, že i přes poměrně propracovaný návrh reformy včetně recyklačních opatření - tedy způsobu, jak je zároveň snížena daňová zátěž environmentálně příznivých aktivit či zboží (nejčastěji práce) - je prosazení tohoto typu reformy v národní politice obtížné. Podvědomá obava a strach občanů (a voličů !) z růstu cen energií převládá nad pozitivním očekáváním z titulu snížení zdanění práce. Ze strany průmyslu je odpor kladen formou prosazování dobrovolných dohod. Jejich vynucování a reálné dopady se však ukazují jako problematické a obecně navíc zpomalují implementaci principu ekologického zdanění.

Zajímavým příspěvkem od zástupce The Royal Veterinary and Agricultural University Lars-Bo Jacobsena byla analýza možných opatření na snížení používání pesticidů v Dánsku - příspěvek s názvem "An Interdisciplinary Analysis of Pesticide-Reducting Instrument". Autor představil výsledky analýzy navrhovaných politik, přičemž jednou z variant byla přímá regulace a druhou zavedení ekologické daně z pesticidů. V rámci analýzy byly hodnoceny jak krátkodobé tak i dlouhodobé dopady obou navržených variant na makroekonomické agregáty (HDP, deflátor, inflace apod.) a také na příjmovou distribuci. Z výsledků vyplynulo, že v dlouhém horizontu se jako efektivnější jeví zavedení ekologické daně, protože má menší nepříznivé (distorzní) dopady na ekonomiku. Obecně tak závěry příspěvku potvrzují převahu tržních nástrojů ochrany životního prostředí nad nástroji administrativními z hlediska dopadů na ekonomickou a ekologickou efektivnost.

Ekologické daně a konkurenceschopnost

Jednou z často diskutovaných otázek v souvislosti se zavedením nových daní je otázka konkurenceschopnosti. Nové zdanění je pro mnohé podniky doslova noční můrou a příčinou vzniku lobbyistických skupin. Na konferenci v Ottawě byl otázkám konkurenceschopnosti věnován jeden ze stěžejních panelů, na kterém nás zaujalo především vystoupení zástupce National Environmental Research Institute Stefana Specka a zástupce Policy Studies Institute Paula Ekinse, kteří ve svém příspěvku sledovali vztah mezi ekologickými daňovými reformami v Evropě a konkurenceschopností. Základem pro jejich empirický výzkum bylo porovnání situace ve státech Evropské unie, které zavedly ekologickou daňovou reformu. Mezi jejich nejdůležitější závěry patří zjištění, že podíl energetických daní na ceně energie je všeobecně nízký a v posledních letech byl význam daní dále potlačen v důsledku růstu cen energií na světovém trhu a zmrazením daňových sazeb.

Také zástupci z České republiky představili na konferenci výsledky své dlouhodobé práce a sklidili od posluchačů uznání. V rámci panelů byl prezentován a následně i diskutován příspěvek Hany Brůhové - Foltýnové z Karlovy univerzity s názvem "Dopady vybraných nástrojů regulace dopravy na znečištění ovzduší dopravou v českých městech". I autorčiny závěry potvrzují, že dopady ekologických daní (v tomto případě spotřebních daní z paliv) přináší větší společenský přínos (měřený dopadem na společenský blahobyt) než např. nástroje dotační (snížení cen jízdného hromadné dopravy ve městech).

Druhou prezentaci za Českou republiku připravili zástupci Vysoké školy ekonomické v Praze Jan Pavel a Leoš Vítek na téma "Revenue Neutral Environmetal Tax Reform: Case of the Czech Republic". Jednalo se o analýzu dopadů jednoho z návrhů ekologické daňové reformy pro Českou republiku na administrativní náročnost daňového systému a na pružnost nabídkové strany trhu práce. V rámci příspěvku byl analyzován návrh koncepce ekologické daňové reformy z konce roku 2005, kterou vypracovalo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem financí (materiál, na němž se autoři článku podíleli). Analýza dopadů na administrativní náročnost ukázala, že plánované daně z elektrické energie se z hlediska administrativních nákladů jeví jako velmi efektivní, neboť hodnota administrativních nákladů se pohybuje pod hranicí 1 % výnosu. Průměrná hodnota administrativních nákladů daňového systému České republiky se pohybuje kolem 1,3 % výnosu. V diskusi k příspěvku zaznělo mimo jiné doporučení k využití snížení sazby zákonného pojistného v rámci recyklačních opatření. Dále byla položena otázka, zda-li budou příjmy z ekologických daní použity na podporu životního prostředí. Přednášející se snažil vysvětlit, že toto by bylo v rozporu s principem fiskální neutrality, na základě kterého jsou dodatečné příjmy z ekologických daní určeny pro využití na recyklační opatření, například snížení daňového zatížení práce.

Nyní bychom se pokusili bodově předestřít zajímavé komentáře a reakce z průběhu panelů :
- za prvé je to chvála evropských zemí za používání bionafty, která zazněla nesčetněkrát;
- poměrně početná delegace z Afriky varovala před růstem cen potravin a následnými důsledky pro globální ekonomiku;
- naléhavým problémem se zdá varování před případnou nutností převážení potravin na velké vzdálenosti a tím zvýšení problémů souvisejících s nárůstem dopravy;
- účastníci konference jednoznačně podporují železniční dopravu;
- postoj spotřebitele v USA je zajímavý zejména pro ekonomicky uvažující čtenáře - změny ceny pohonných hmot do 2 USD/litr v žádném případě neovlivní chování spotřebitele a poptávku po pohonných hmotách (jinými slovy řečeno - lidé milují svá auta a v případě volby, pohonné hmoty budou volit jen podle ceny);
- s tím souvisí i zjištění, že jen cca 20 % populace západních a ekonomicky silných zemí je ochotno samo přistoupit k používání alternativních paliv, ale jen v případě, že jsou levnější.

Závěr

Potvrdilo se, že tržní nástroje ochrany životního prostředí se ukazují jako efektivnější než tzv. nástroje command and control, a to jak z hlediska ekonomické tak i z hlediska ekologické efektivnosti. Nelze opomenout, že při implementaci ekologických daňových reforem je nutné respektovat recyklační složku reformy. Postupně převládá názor prezentovaný již od 90. let minulého století v materiálech OECD, že analýza efektivnosti jednotlivých nástrojů ochrany životního prostředí by měla být doplněna o zhodnocení jejich dopadů na administrativní a vyvolané náklady fungování systému.

Nová vláda České republiky bude mít své priority a lze jen odhadovat, jakým směrem se bude dál ubírat podpora ochrany životního prostředí v České republice. Jednou z možností, dle závěrů konference efektivnější možností, je zavedení ekologické daňové reformy či jiných ekologických daní.

Autoři pracují na ministerstvu financí, resp. životního prostředí, leč ve svém článku neprezentují názory institucí, ve kterých působí, ale snaží se podat věrohodnou informaci o závěrech prezentovaných na konferenci