Pochybuji o možné dohodě energetického balíčku v zemích EU. Zatím je prosazován některými technicky méně znalými, většinou populistickými politiky. V případě, že se prokáží ekonomické ztráty ve vlastní zemi, pak rychle couvnou. Navíc, bez koordinace a zapojení všech světadílů jde o pouhé politické mlácení prázdné slámy. Skutečností je, že Kjótský protokol o snižování emisí „sodovkového plynu“ plní dnes EU místo závazku 12 procent pouze na 3 až 4 procenta, což je k navrhovaným 20 procentům hodně vzdálená budoucnost.

Z mnoha populistických návrhů k záchraně Země, poukazuji na dvě další možnosti. První předložil australské vládě (Geografický magazín - Kokteil, březen 2008) pan profesor Bary Walters. Propaguje zatím nevyslovenou kontrolu růstu populace s povinností platit za každé nadlimitní dítě každoroční ekologickou daň pět tisíc australských dolarů a navíc pak dalších osm set dolarů na výsadbu stromů odbourávajících skleníkové plyny.

To druhé by již stálo za možnou úvahu. Jde o povinné svícení aut ve dne, zejména v letním období. Je zavedeno ve 14 zemích Evropské unie. Po nezbytném lobbingu poslanců bylo schváleno i u nás. Naše media zcela přehlédla, že v Rakousku je z ekonomických důvodů uvedené nařízení již zrušeno.

Zatím nebyly exaktně a jednoznačně prokázány kladné dopady ve zvýšení bezpečnosti na komunikacích. Podle zveřejněných statistik se nehodovost u nás zhoršuje, bez udávání bližších důvodů. Po ekonomické stránce je však denním svícením dokladována mnoha odborníky vyšší spotřeba pohonných hmot o dvě až čtyři procenta. V oficiálním Národním inventarizačním systému skleníkových plynů jsou uvedeny naše roční emise z motorových vozidel přepočtené na ekvivalent oxidu uhličitého. Při pouhém tří procentním navýšení spotřeby pohonných hmot to představuje roční nárůst emisí v ČR kolem 260 tisíc tun skleníkových plynů. Uvedené exhalace nelze přehlédnout bez povšimnutí. Pro představu: uvedená hodnota se rovná přibližně dvou třetinám našich ročních emisí ze spalování odpadů. .

Vyšší spotřeba pohonných hmot rozhodně představuje vítaný příspěvek do státního rozpočtu. Na druhé straně je nutné si položit otázku, zda je úměrná zvýšenému podílu vypouštěných exhalací motorových vozidel, dopadům a rizikům na zdraví občanů a zatím otazníkovému zlepšování bezpečnosti provozu.

Množství skleníkových plynů z důvodů povinného denního svícení motorových vozidel pouze v zemích Evropské unie může již být z celosvětového pohledu významným argumentem pro všechny zanícené bojovníky za ochranu klimatu.