EKOLOGIE: Politicky korektní testování
Na druhou stranu jsem chápal, že u seriově vyráběných elektronických teploměrů asi nebude jednoduché docílit dostatečné přesnosti. Je potřeba digitálně doladit průběh teplotní charakteristiky každé individuální sondy a zajistit dostatečnou stabilitu referenčního zdroje. Celek by měl být zároveň odolný vůči stárnutí.
Dobrá, je to problém. Ale nebylo by pak na místě vyzkoumat, jak si s ním který výrobce poradil? Nic takového se nestalo. Testující se zřejmě rozhodli předstírat, že se o žádný problém nejedná. A problémy s náhražkami se ukázaly ještě další: cena byla podstatně vyšší. Abych nezapomněl, objevila se i druhá, klasičtěji vyhlížející, náhražka: galiový teploměr. Ten vypadal téměř stejně, jako rtuťový, jen sloupeček v kapilárce nebyl stříbřitý, ale trochu do fialova. Stál asi třikrát tolik a NEŠEL SKLEPAT. Tedy osobně jsem se o to pokoušel u vypůjčeného (sám bych si ho nekoupil) teploměru, ale můj kancelářský biceps byl na teploměrné galium krátký. Sloupeček se ani nepohnul. Nedávno jsem našel v diskusích na netu jakýsi návod: dát do mrazáku a pak do vlažné vody. Ale opatrně, jinak praskne!
Tak, to je tedy něco! V dnešní době, kdy jedním z hlavních kritérií výrobků pro spotřebitele je pohodlnost používání, dát na trh takovýhle opruz, to je opravdu zajímavý marketingový tah. Neslyšel jsem, že by se galiové teploměry nějak příliš prodávaly.
Zamyslel jsem se nad tím, proč byl test takto postaven, proč zamlčel tak důležitou věc, jako je přesnost. Došel jsem k názoru, že autoři takto jednali z důvodů politických: Rozhodnutí EU ochránit Evropany před toxickou rtutí v teploměrech přeci nesmělo přinést nějaké zásadní problémy! Všichni by měli radostně odevzdat ohavné rtuťové teploměry k ekologické likvidaci a nadšeně odečítat tělesnou teplotu z LCD displejů s přesností plusminus autobus.
V sobotu jsem však zaznamenal velký obrat: MF Dnes přinesla v sobotním vydání článek Na nové teploměry není spolehnutí, ve kterém se čtenář dovídá, že lepší je použít papírovou "rychloběžku" za pakatel než měřit drahým digitálním teploměrem. Jako pikantní jednohubka je též k dispozici informace, že v pražském revmatologickém ústavu zakoupili dva bezdotykové teploměry za několik tisíc korun, s nimiž je možno měřit teplotu pacienta na dálku, které jsou však pro svoji "přesnost" nepoužitelné.
Kdysi před lety jsem řekl o jednom doktorovi, že by nejraději vyšetřoval pacienta dalekohledem. Možná jsem tím předznamenal nový trend v medicíně. Ale rozbor pohnutek, které vedly k nákupu takového nesmyslu, není předmětem mého článku. Asi bych se měl raději věnovat pohnutkám, které vedly komisaře EU k vydání zákazu rtuťových teploměrů. To je přece jasné, jde o ochranu zdraví a životního prostředí, přímo slyším volání uvědomělých občanů Unie. Ale jak mi medle vysvětlíte, proč se lidem vnucují tzv. úsporné výbojky, které rovněž obsahují rtuť? (Jazykozpytná poznámka: krásná citoslovce "ajta" a "medle" se přestala používat ještě před mým narozením, tedy hodně dávno. Ale v tuto chvíli se mi zalíbila myšlenka na jejich oprášení).
Tak tedy k té rtuti: Intenzivní osvětovou činností se podařilo "ekologickým" iniciativám přesvědčit masy, že oxid uhličitý je nesmírně škodlivý plyn. Ten kysličník uhličitý, bez kterého by nebylo života, neboť je základním kamenem pro stavbu těl rostlin při fotosyntéze. A nyní se dozvídám, že se jedná o strašlivý jed, daleko škodlivější než rtuťové páry. Před časem jsem napsal na blízké téma článek Pavlík Morozov po bruselsku.
Ale možná je moje uvažování scestné. Možná jde bruselským úředníkům opravdu o ochranu zdraví občanů a vůbec o jejich maximální dobro. Jen se bojím, že si nějaký komisař zjistí, kolik občanů EU ročně zemře v posteli, a zakáže prodej postelí.
Převzato z Karelkuzel.blog.idnes.cz s autorovým souhlasem
