Reportér Al Džazíry dle našich informací pohovořil na místě s několika domorodci. Sulajma Husaj-Nová poukázala na to, že těžbou ropy a stavbou rafinerie zanikne tradiční tábořiště beduínů a již nebude možno pásti velbloudy na přírodních pastvinách, takže, vzlykala dle reportéra pamětnice, již nebude možno vždy ráno a večer cítit ten nádherný přírodní odér velbloudí moči, který je pro oblast tak charakteristický (při náhlém závanu větru od tradičního močiště velbloudů otrlý muslimský reportér zavrávoral). Jak dodala přímo do kamery stařenka Maruna Nadžíbula, také již nebude možno tradičně připravovat jídla na sušeném velbloudím trusu, což povede celý kmen a muslimstvo vůbec do záhuby a vstříc nezdravé výživě Mac al Donaldu. Závěrem demonstrace zástupce místního ministerstva „Pouští, větrů a kamení“ , ocenil statečný boj místních obyvatel proti drancování přírody a popřál jim mnoho úspěchů při dodržování starých tradic.

Zdá se vám ta „zpráva“ úplně pitomá? No dyť taky je! Takovou hovadinu by nikdo na světě nebral vážně. Natož vydal anebo odvysílal! Už proto, že i ten největší osel v Kuvajtu ví, že bez ropy by byli všichni dodnes jen chudí pastevci velbloudů někde na zapadlém okraji pouště .

Co to má společného s námi? U nás se to podobnými zprávami jen hemží. Ovšem že ne o české ropě. Česko nemá ropu. Tedy skoro žádnou ropu. Zato má uran. A uranová ruda je dnes možná vzácnější než ropa. A taky dražší. A dokonce se vyskytuje na méně místech na světě, než na kterých se dá těžit ropa! Takže se nepíše o české naftě, ale o českém uranu.

To, jak důležitá je uranová ruda, která je u nás kdesi pod zemí, věděli už soudruzi ze SSSR. A odváželi si jí odtud celé vlaky. Jak bylo za soudruhů zvykem, zadarmo. Dokonce „nezištně“ stvořili celou vrstvu specielních pracujících zvanou „muklové“. Když se poměry trochu uklidnily a muklové došli, idiotský normalizační bolševik těžil kyselinou uran tak, že málem zničil vodu pro celou „českou pánev“.

Bolševik je pryč, cena uranu stoupá do závratných výšek - tak jako cena ropy – a ČR má zdánlivě z ničeho nic perspektivu, že se na dlouhá desetiletí, pokud zvládne těžbu, stane sakra bohatým státem. Možná tak bohatým, že si to ani neuvědomujeme, jak hodně.

V okamžiku, kdy se začíná seriozně uvažovat a mluvit o tom, jak naložíme s obrovským bohatstvím, které nám matička příroda nadělila, vzpomenou si všichni místní obyvatelé na šílené praktiky bolševika, zděsí se a než jim někdo stačí anebo může cokoliv vysvětlit, například že v civilizovaných státech se uran těží dneska jinak, zjeví se jak na „zavolání! (a možná po něčím zavolání) zelení mužíčci a jurodivé panny a začne mela!

„Těžit uran jen přes naši mrtvolu,“ vykřikují místní do kamer a mikrofonů. Nedivím se jim příliš mnoho. Po zkušenostech s ruskou metodou těžby uranu bych se taky bál. Ale nějak místním nedochází, že se svými smradlavými kamny a kotli na hnědé uhlí, v městech obklopených omšelými bytovkami, které potřebují rekonstrukci jak prase drbání, a v kraji, kde najít slušnou silnici v evropské kvalitě je skoro zázrak, se podobají kvílející domorodce před beduínským stanem. Ronící slzy nad tím, že už nebude moci vařit na sušeném velbloudím trusu. Tedy mezi námi, kdo byl někdy na místě kde často močí velbloudi, a v táboře, kde se na čmoudících ohýncích ze sušených velbloudích hoven připravuje večeře, ví, o čem mluvím. Smradu jak v hradu. Skoro stejné síly, jaký zažije třeba ten kdo z bavorského či saského čistého vzduchu přejede do českých vesnic a městeček v pohraničí kde se prvně nadýchne. To má pocit, že se smrad z uhlí dá skutečně krájet!

Obavy lidí kolem ložisek uranu bych chápal. Ale, jakmile se objeví – viz zde, dále zde anebo tady - v čele místních obyvatel různí aktivisté a spasitelé „prostého lidu“, je jasné, že odteď půjde o něco jiného. A že místní i se svými oprávněnými obavami už jsou z celého problému vystrčeni „ven“ a bude se hrát podle jiných, osvědčených not.

V čele „lidu“ se najednou objevují ti, co trvají už celá léta na tom, že nová ložiska uhlí se otevírat nebudou. Uran zamítají v každé podobě. Ropa bude (a už je) tak drahá, že se s ní bude muset šetřit. Pokud nám ji někdo vůbec prodá! Rusové a Němci už plánují ropovod mimo naše území. Takže o co dotyčným jde? Bez energie jsme „namydlení“a fofrníky to nezachrání. V zásadě jde profesionálním potížistům o jedno. O peníze. A o funkce a moc. Což jsou zase jen jiné formy peněz, že.

Vědí totiž, že stát i bohaté energetické firmy budou muset nakonec, nezmění-li se zákony, zaplatit nějaké to „výpalné“. Komu? No protestujícím, tedy pardon, jejich vedení. Takže samozvolené „ochranářské“ organizace mají celkem lehce zajištěny na svoji činnost i pro své „manažery“ miliony.

Normální lidé budou v celém spektáklu dělat jen „křoví“. Každý demagog totiž ví, že když „lid“ správně vyděsíte, dá se mu nakukat skoro všechno. A bude podporovat své „nezištné ochránce“ často až do roztrhání těla. A bude kde. Uran není jen v Ralsku.

Těžitelná ložiska uranu: K 31. 12. 2005 bylo evidováno 7 ložisek s bilančními prozkoumanými zásobami 1655 t, bilančními vyhledanými zásobami 19 411 t a nebilančními zásobami 114 924 t.

(Starý, J. et al.: Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny /stav 2005/, Praha, Ministerstvo životního prostředí, 2006. 302 s.)

Ve skutečnosti k uvedeným ložiskům Stráž pod Ralskem, Hamr pod Ralskem, Řevniště, Osečná–Kotel, Brzkov, Rožná a Jesenice přibyly podle odhadů ještě další tři perspektivní lokality a v záloze jsou zdánlivě vytěžené lokality Jáchymov, Příbram, Mariánské Lázně a další.

Kdyby se zděšení obyvatelé z okolí ložisek uranu - hlavně na severu kolem Ralska - jen na chvíli zamysleli, došlo by jim, že nikdo soudný si nemůže myslet, že by jakýkoliv stát nechal pod zemí suroviny, které jej mohou energeticky na dobu několika generací zabezpečit. (To platí i pro takzvaně „nedotknutelné“ zásoby uhlí.)

Takže ještě jednou. Může se nám to nelíbit, můžeme protestovat, ale to je tak všechno. Těžbě napořád nezabráníte. Místo nereálné naděje by bylo reálnější, když už to tak je, něco pro sebe získat.

Profesionální aktivisté za „oslovské“ podpory „veřejnosti“ jen vymlátí ze státu a z provovatele pro sebe pěkné peníze a navíc … No, „navíc“ pomohou Rusku a dalším dodavatelům plynu a nafty k co největším ziskům a zajistí jim energetickou kontrolu Evropy o pár let déle

A místní místo aby si vybojovali třeba takové podmínky, jaké mají Němci kolem hnědouhelných povrchových dolů anebo třeba Australani v blízkosti těžby uranu, utřou nos. To jim ale žádný ekologický aktivista neprozradí, jak se to dělá jinde. O lidi přeci nejde. Jde o prachy.

Žádný stát bez energie nepřežije. To platilo v Egyptě faraonů i v Římské říši. Proto se nakonec bude u nás ten uran (i to uhlí) těžit. Záleží jen na obyvatelích okolních obcí a kraje, jak dlouho ze sebe nechají dělat pitomečky a kašpary zeleným tajtrdlíkům, než jim dojde, že by z toho mohli mít největší prospěch oni sami.

No, jak to říkali naši předkové: „Kdo chce kam, pomozme mu tam.“ Případně: „Komu není rady, tomu není pomoci.“