Větrné elektrárny bývají často vydávány za projekt zelený, ekologický a Zelení s ekology bývají těmi, jimž se snaha o jejich výstavbu pravidelně podsouvá. Nevylučuji, že nějaký „zelený“ politik větrné parky podporuje, ovšem v tom případě už to není politik zelený, nýbrž jen politik. Žádný opravdový ekolog nebo krajinář nikdy nebude obhajovat výstavbu větrných elektráren tam, kde znehodnocují krajinný horizont. Tím spíš ne v horách, i když tam to, samozřejmě, nejvíc fouká.

Toto není pokrok, ale jen práce "vrtulové" lobby v rouše ekologie

Paradoxně největšími odpůrci nového větrného parku v Krušných horách jsou Němci z příhraničních obcí. Titíž Němci, jejichž ospalé protesty nezabránily tomu, aby se německá strana hor během několika let proměnila v jednu obří elektrárnu, kde pro vrtule už pomalu ani nevidíte do kraje. Pravděpodobně se poučili. Možná jim i došlo, jak bezohledné od nich bylo svoji část Krušných hor vrtulemi obestavět – hranice mezi státy jsou jen na mapách; v krajině Vám vědomí, že koukáte do Němec, jen sotva uleví od pohledu na blikající inferno mamutích vrtulí, které se točí o 106, ale elektřinu z nich jaksi nikdo zatím nechce.

ČEZ plánuje velkou větrnou elektrárnu postavit i v okolí Dukovan; přesto, že sám brání v přístupu její energie do sítě. Není to divné?

Pokud chceme mít u nás krajinu stejně znehodnocenou, jako mají v Německu, pak vesele vzhůru do výstavby! Co na tom, že rádoby zelené vrtule nejsou ani ekologické, a ani potřebné. Ekologie se v tomto případě stala rukojmím obchodních společností, které potřebují proinvestovávat peníze a náramně se jim hodí do krámu to, že všechna negativa s tím spojená veřejnost vnímá jako negativa spojená se „zelenými myšlenkami“, s nimiž však ve skutečnosti nemají zhola nic společného.

Nerozumím občanům vesnic, kteří za 120 tisíc ročně, z nichž oni sami stejně neuvidí ani korunu, snad jedině v podobě nové zámkové dlažby obecních chodníků (viz. Dukovany), se rozhodnou strpět ve výhledu ze své horské obce bílé stožáry s obřími vrtulemi na vrcholu. Divím se jim, že snesou nepřetržité noční blikání červených světel, jimiž je každý větrník „ozdoben“… Nechápu, že dopustí, aby z jejich okolí odlétli všichni ptáci (je dokázáno, že noční druhy, jako jsou sovy, jsou častou obětí rotujících lopat; stejně tak je prokázán rapidní pokles počtu denních druhů; vrtule jsou pro ně něco jako přerostlý strašák v zelí. Stejně tak poslední zbytky přežívající populace tetřeva a tetřívků v okolí Moldavy budou fatálně ohroženy. Krušné hory, jejichž symbolem jsou rozsáhlá vrchoviště a rašeliniště, z nichž se ozývá typické tetřeví tokání, pomalu ale jistě mizí. Díky naší krátkozrakosti. Díky mamonu energetických společností a spekulantů s prodejem vetrných technologií obcím, jež se bez jejich peněz potácejí na hranici přežití.

Krušné hory jsou jakýmsi svědomím národa: k žádnému kusu naší krajiny jsme se nikdy nechovali víc masešsky. Tragédie Krušných hor, která započala odsunem původních obyvatel na konci války a pokračovala ekologickou katastrofou v 70. a 80. letech 20.stol., tak směle pokračuje. A to i přes to, že výstavbou tak rozsáhlého větrného parku se jeho okolí definitivně promění v krajinářsky bezcennou, mrtvou zónu. S laskavým souhlasem místních.

Všechny fotografie jsou z Krušných hor. Stačí jediná vrtule a krajinný ráz, přeživší celá staletí, se dramaticky mění... kvůli energii, která nesmí do sítě.

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.