V druhé polovině dubna se meteorologové ozvali s předpovědí počasí na květen. Předpověděli teploty podprůměrné a spíše deštivo. Již více než týden nás naopak oblažuje každý den jasná až polojasná obloha a momentální výhled dokonce v půlce května předpovídá letní teploty nad 25o C. S předpovědí to zase nevyšlo a i když se meteorologové vždy brání tím, že jejich dlouhodobější předpovědi mají pravděpodobnost vyplnění na úrovni kolem 50%, je jejich neschopnost přesněji předpovědět počasí na několik týdnů dopředu stále velmi zřetelná.

Klimatologičtí alarmisté jsou naopak ze zcela jiného těsta. Předkládají k uvěření hypotézy o výrazném růstu „průměrné teploty“ na Zemi, do konce tohoto století dokonce některé týmy „vědců“ hovoří až o několika stupních. Na výzkumy změny klimatu se dnes vydávají z vládních rozpočtů západních států docela slušné sumičky. Pod záštitou OSN se konají sjezdy alarmistických klimatologů, tak zvaný panel IPCC, kde se ti, kteří si dovolují špitnout své pochybnosti, jako náš prezident Klaus, vystavují nebezpečí posměchu z „nevědeckého“ přístupu.

Přesto se právě v této době začíná projevovat i obrácená tvář tzv. ekologické politiky. Dramatický růst cen základních potravin je již mimo jiného vysvětlován tím, že se dnes již nezanedbatelná část zemědělské půdy využívá pro produkci plodin, z nichž se vyrábí tzv. biolíh. I na půdě EU se již otevřeně mluví o tom, že politika náhrady benzinu a nafty biopalivy nepřinesla očekávané efekty. Produkce „skleníkových plynů“ se užíváním biopaliv nijak zásadně nesnížila a navíc využívání zemědělských plodin pro výrobu biopaliv táhne ceny potravin vzhůru. V některých zemích Afriky a Asie, zejména v těch nejchudších, se tak dramaticky zvyšuje nebezpečí hladomorů. O zemi zaslíbené biolihu, jakou je Brazílie, se již nehovoří v ekologických superlativech, neboť zvýšená výroba biolihu se dosahuje jenom dalším prohlubováním likvidace deštných pralesů v povodí Amazonky.

Ukazuje se tak, že ochrana přírody vyžaduje skutečně komplexní a systémový přístup. Jakékoliv vytrhávání jednoho dílčího problému bez ohledu na všechny vazby, je vysoce kontraproduktivní a může dokonce přinést jenom další nerovnováhu do politicko-ekonomického systému světa. Alarmistickým klimatologům je proto nutné a potřebné zásadně oponovat a nenechat si vnucovat jejich návrhy na řešení bez důkladné oponentury. Využívání alternativních zdrojů energie, jakými jsou energie solární, geotermální apod. má v našich podmínkách zcela jiný význam než pouhé snižování produkce skleníkových plynů. Tím zásadním argumentem pro jejich masivnější užití je snížení energetické závislosti (a zcela jistě i politické závislosti) na státech produkujících ropu a zemní plyn. V českých reáliích je navíc zcela nezbytné i přes odpor zelených vést vážnou debatu o dalším využití atomové energie. Neměli bychom si nechat o těchto záležitostech diktovat „magory“ (jak je půvabně nazval ministr Schwarzenberg) z Rakouska.