Práci bývalého amerického viceprezidenta sleduji už od 90. let. Vždy se zabýval negativním vlivem člověka na přírodu a dopady, které to bude mít zpět na člověka. A nejen na něj. Má i mé uznání za to, že se snaží získané poznatky předávat populární formou obyčejným lidem, laikům bez vzdělání v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí. Možná čtenáři znají jeho knihu Země na misce vah.

Problémy přírody jsou ve filmu popsány celkem realisticky. Tání ledovců, vymírání ledních medvědů, vysychání jezer a řek, mizející pralesy a zvětšující se pouště. Dodnes se ale vědci neshodli na tom, jak velký vliv má na současné jevy člověk. Nějaký nepopíratelně ano. Al Gore dobře popisuje funkci skleníkového efektu, který udržuje stabilní prostředí a mohl díky němu vzniknout a udržet se život na Zemi. Ukazuje, proč dnes tento přírodní jev přispívá k rychlejšímu globálnímu oteplování. Pěkně je znázorněna i funkce arktického ledovce coby zrcadla odrážející část slunečních paprsků zpět do vesmíru. Zmíněna je i mizející ozónová díra, s níž se nám podařilo vypořádat. Bohužel pro film, přidává i jiná, už nepravdivá či aspoň neověřená tvrzení.

Stav přírody ani naší civilizace není tak děsivý, jak ho Al Gore představuje. Průměrná délka lidského života se za posledních 100 let zdvojnásobila, hladem trpí stále méně lidí a životní úroveň téměř ve všech zemích světa stoupla za několik posledních desetiletí více než za několik předchozích staletí. Dnes ve světě hladoví asi 18% lidí, před 30 lety trpěla hladem více než třetina obyvatel planety a OSN předpovídá pokles do roku 2010 na 12%. Přitom se za tu dobu počet obyvatel zvýšil asi o dvě miliardy.

Globální oteplování způsobené člověkem je nezpochybnitelný fakt, ale metody, jimiž někteří enviromentalisté dochází k děsivé podobě naší budoucnosti, lze zpochybnit. Film by tedy neměl tyto prognózy podávat jako fakt. Voda v přírodě je také znečištěna stále méně a stále více lidí i v rozvojových zemích má přístup k čisté pitné vodě. Energetické zdroje navzdory předchozím předpovědím také ještě nedošly. Jsou současné předpovědi už správné a opravdu brzy dojdou?

Na rozdíl od filmu říkají souhrnné údaje OSN a dalších organizací o směru, kterým se svět ubírá, něco jiného. Nechci v žádném případě tvrdit, že stav je dobrý. Existuje řada nejen ekologických globálních problémů a je potřeba je řešit. V tom má film pravdu. Nelze však tvrdit, že ke zlepšení nedochází. Můžeme ale kritizovat, že je tento proces příliš pomalý, a můžeme hledat cesty, jak jej zrychlit. Řešení však nesmí vycházet ze sebelépe míněných ideologií politiků, ale z kritického posuzování vědeckých faktů. Jen tak lze nalézt ty nejefektivnější, a tedy nejrychlejší postupy ke zlepšení kvality života na Zemi.

Musím uznat, že Al Gore prodělal značný posun. Ač dříve hanil zákony ekonomie a ekonomy, dnes ve filmu pronáší tvrzení, že se nemusíme rozhodovat mezi ekologií a ekonomickým růstem. Tyto obory totiž nejdou proti sobě, a v tom mi mluví z duše. Film také zapomíná na vývoj stále novějších technologií, které pomáhají řadu problémů řešit a situaci zlepšovat. Nelze říci „Bude-li to tak pokračovat dál…“, protože nebude. Situace se stále mění.

Film přes tyto výhrady vřele doporučuji. Člověk ale nesmí vše bezhlavě hltat. Divák se populární formou seznamuje s ekologickými problémy světa, ač někdy poněkud zkresleně. Film přináší v podstatě jen negativní informace. Pozitivní vynechává a nelze si podle něj udělat obrázek o skutečné situaci. Jen se seznámíme s problémy, které je potřeba řešit.

Podezřívám autory, že film má vzbudit v lidech strach z dalšího vývoje, aby o něm začali přemýšlet. Neměli to tak přehánět. Místo, aby lidé našli vztah k přírodě, mají se začít bát o sebe a své děti. Ve strachu ale nelze racionálně rozhodovat, jak se správně zachovat. Pominu také menší politickou propagaci samotného bývalého viceprezidenta USA. Film je místy vtipný a docela jsem se pobavil i poučil. Jestli film aspoň několik lidí přivede k ochraně životního prostředí, je dobře, že byl natočen. O tom, zda se jedná o pravdu, lze však s úspěchem pochybovat.