Tak nám lijí biosajrajt do nádrží, doplácíme na větrníky, zavádějí ekologické daně. Další opatření se připravují. Pokud jen málo klesne průměrná teplota, mají nehynoucí slávu zajištěnou. Co nás však může čekat, až se ukáže, že všechna opatření byla nedostatečná nebo zbytečná? (Upozorňuji, že text článku obsahuje drastické řešení.)

Australský vědec Tim Flannery v knize Měníme podnebí uvažuje, jak zabránit globálnímu oteplování. Má návrh několika scénářů. Poslední je natolik zajímavý, že stojí za to z něj několik pasáží vybrat:

.....Při poslední variantě vývoje nebudou mít lidé na vybranou a budou muset zřídit nějakou komisi pro kontrolu termostatu Země. Ta by mohla vyrůst z Kjótského protokolu… Jedním z nejdůležitějších úkolů bude udržet hodnotu karbondolaru – nejspíš zásahy všude tam, kde nebudou respektovat dohody o obchodování s uhlíkem, a tam, kde se bude již izolovaný uhlík vracet do oběhu. Jelikož projekty jako výsadba lesů a izolace uhlíku mají dlouhodobý charakter, bude muset komise monitorovat karbondolary vydané v roce 2005 i v následujících staletích.

S prohlubováním krize způsobené změnou globálního klimatu může být komise nucena rozhodovat v situacích, kdy se jeden stát jejím následkem octne ve značné nevýhodě, zatímco jiné budou z téže příčiny prosperovat. Například Austrálie se může kvůli nedostatku srážek v zemědělských oblastech i ve městech ocitnout na pokraji kolapsu, zatímco Kanadě oteplení přinese obrovské úrody a mírné zimy.

Jestliže se komise osvědčí, její kompetence a vliv se budou s prohlubující klimatickou krizí rozšiřovat a nakonec, pokud to bude nutné, by mohla zasahovat i do záležitostí suverénních států.

Státy, které ji budou podporovat, se budou dožadovat různých opatření včetně nezbytných sankcí, které zajistí, že žádný stát nebude zadarmo profitovat z jakékoli mezinárodní smlouvy. Pro účinnost těchto trestních opatření nezbude, než aby mezinárodní soudní dvůr mohl nařídit použití mezinárodních ozbrojených sil, pokud to nepůjde jinak. Jejich přilby sice nebudou modré, ale zelené, nicméně mírové jednotky OSN jsou dobrý model, podle kterého by ozbrojené jednotky komise mohly vzniknout…

Jednoho dne některý člen komise navrhne, že by práce byla efektivnější, kdyby se soustředili na prapříčinu celého problému – na celkový počet lidí na planetě. A v tu chvíli se komise pro kontrolu klimatu změní na vládu orwellovského typu s vlastní měnou a armádou a bude kontrolovat každého člověka a každý kousek naší planety. Ať to zní jakkoli hrozně, pokud nezačneme proti klimatické krizi ihned něco dělat, může být uhlíková diktatura pro naše přežití nezbytná.

Tolik Tim Flannery.

Názor si musí udělat každý sám.

Převzato se souhlasem autora z jeho blogu na kareldrabek.blog.idnes.cz