Před několika dny byl, ve vší tichosti, spuštěn první evropský internetový prohlížeč chráněných území a území sítě NATURA 2000. Jedná se o úctyhodný počin, neboť zkompletovat úplně všechna chráněná území, přiřadit k nim poměrně obsáhlou charakteristiku, včetně až po fotografie, muselo být nesmírně náročné. Výsledek však stojí za to. Na této adrese Natura2000.eea.europa.eu si zájemce o přírodu a krajinu může zjistit vše potřebné o každém cennějším kousku přírody v rámci EU. Prohlížeč umožňuje velmi přesné porovnání stavu ochrany přírody v jednotlivých zemích; a už na první pohled je jasné, že v České republice v tomto ohledu něco nehraje…

Stalo se u nás smutným zvykem nahlížet na ochranu přírody jako na věc politickou. Na šumavském kůrovci se staví dokonce celé kampaně. Vše ekologické apriory budí nedůvěru, o ochraně přírody jsme si navykli uvažovat jako o něčem, co nás omezuje v rozvoji, co nám ubírá z naší svobody dělat si, co chceme. Často nerozlišujeme mezi „skutečně ekologickým“ (změna stylu lesního hospodaření, snížení stavů vysoké zvěře, rekultivace vodních toků a rašelinišť, vyhlášení nových chráněných území apod.) a „jakoby ekologickým“ (větrné elektrárny).

Slatinná louka u Velenky je tou, o které psával Hrabal jako o své nejmilejší. Sotva hektarová lokalita uprostřed Kerských lesů hostí přitom spoustu ohrožených druhů, mimo jiné jen zde roste lněnka bezlistená. Bez kosení by většina vzácných druhů během několika let vymizela.

Přitom se domnívám, že skutečný zájem o stav krajiny, ve které žijeme, nelze dlouhodobě úspěšně předstírat – snadno se pozná, kdo si zelená témata osvojil účelově; stejně jako se lehce vidí, kdo jimi skutečně žije. Dědoušek z Horňácka nemusí mít o Natuře ani potuchy, a přitom svým kosením každoročně zajišťuje desítkám ohrožených druhů přežití. Úředník ministerstva může znát zpaměti všechna nařízení ohledně Natury, a přitom kupříkladu svolí protnout Středohoří dálnicí.

Konečně je tedy na internetu kompletní a mapově detailně podchycený registr chráněných území EU, v jednotné formě. Ke každému místu, třeba i k té poslední středočeské aleji, kde žije páchník, je k dispozici přesný, odborný popis. Můžete vidět, kde přesně jsou ta přírodně nějcennější místa starého kontinentu, můžete zjistit, zda nemáte evropsky významnou lokalitu někde za domem... A pokud si zapnete zobrazení i všech státem chráněných míst, nejen těch evropsky, mapa Evropy se rozzáří červeno – modro – zelenými plochami chráněných území. Až na dvě výjimky.

Jen pod těmito třemi kříži ve Slavkovském lese roste jeden druh rožce, s krásnými bílými kvítky. Světový endemit přežívá díky udržení tradiční pastvy.

Tou první je Rakousko, které sice má hustou síť CHÚ, ale jako jediný stát je odmítlo kompletně zveřejnit.

Tu druhou výjimku představujeme my. Jako by to byla nějaká vada zobrazení. Jasně vidíme hranice s Německem – Krušné hory sice jsou v Natuře, ale jinak si je, na rozdíl od Němců, nikterak velkoplošně nechráníme. Stejně jako Novohradky, Doupovské hory, Střední Polabí, Brdy, dolní toky Moravy a Dyje, Rychlebské hory, Chřiby… Návrhy na vyhlášení některých CHKO leží v šuplících i desítky let.

Vycházíme nejhůř, v porovnání se Slovenskem, s Maďarskem… vycházíme hůř, než Albánie, Bulharsko, Rumunsko… skutečný ostrov uprostřed Evropy.

Buď to znamená, že u nás není víc co chránit (lepší je možná výraz opečovávat) anebo někdo dělá špatnou práci.

Ve vztahu k naší vlastní krajině je důležitá důsledná ochrana těch míst, která ji po dlouhá staletí charakterizovala, a která se v posledních desetiletích ocitla mnohdy na pokraji vyhynutí. To často úzce souvisí s historickým způsobem hospodaření nebo s jeho napodobením – orchidejové louky se neobejdou bez kosení, jalovcové stráně bez spásání, poslední kolonie syslů nepřežijí bez travnatých letišť… krajina jako by nás vyzývala přijmout a nést odkaz našich dědů, našich předků, uchovat v její paměti alespoň fragmenty, kousky krajiny takové, jakou ji znali. Tím vzniká pestrá mozaika cenných ostrovů krajiny s pamětí – takovou krajinu vnímáme většinou jako krajinu krásnou, bohatou na život, krajinu zajímavou.

Jen na této loučce u Bezděkova stále ještě rozkvétají zjara šafrány, jinak už z celé Vysočiny vymizely. Souvisí to s melioracemi a opuštěním od pastevectví.

Je v našem vlastním zájmu pečovat o uchování charakteru naší krajiny. Důsledná ochrana neumožňuje ministerské výjimky. Ministr spravedlnosti taky nepovolí výjimečně beztrestnou vraždu. Na co jsme si uzákonili ochranu krajiny Českého Středohoří nebo Českého ráje či Pálavy, když přes ně nebo kolem nich chceme vést dálnice? Na co chráníme kormorány, orly, racky, když dovolíme, aby se trávila či jinak likvidovala celá hejna, kolonie? Hodnota krajiny nespočívá jen v tom, kolik ten který rybník, nejlépe přehnojený, vynese rybího masa. Důvodem ochrany jednotlivých druhů je vždy jejich ohrožení, nestálost populace, důležitost pro zachování rovnováhy celých ekosystémů atd…. Na podobné věci by se měla zaměřovat odpovědná místa státní ochrany přírody především; ne jen na honění houbařů, kteří při hledání hub sejdou ze značené cesty (kupodivu).

Projekt NATURA 2000 je největším svého druhu v historii. Díky němu u nás vznikl řadě lokalit statut režimu zvláštní pozornosti. Mapování ohrožených druhů a biotopů nikdy nebylo tak plošně rozsáhlé, jednotné a ucelené, součástí je i informace o stavu populace té které rostliny či živočicha na tom kterém místě.

I když se někdy může zdát – nebo to tak někdo může chtít vidět – že je u nás ochrany přírody a krajiny až příliš, stačí se rozhlídnout za hranice české kotliny nebo věnovat chvilku pozornosti suché statistice.

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.

Foto autor