24.4.2024 | Svátek má Jiří


EKOLOGIE: Koupím dům v Horním Jiřetíně

15.11.2008

Nevím, jak velkou jsem v Česku výjimkou, ale ve svém životě už jsem se několikrát stěhoval a žil v různých městech i vesnicích. Nutno přiznat, že vždy pouze v nájmu, takže neznám ten pocit „rodné hroudy“ tak přesvědčivě jako vlastníci nemovitostí a polností.

Velmi toho lituji, protože tedy nemohu vlastnit dům či pozemek v trase dálnice, obchvatu nebo nad obrovskými zásobami uhlí. Být to za socialismu, asi bych tak nelitoval - to by se se mnou až tak nikdo nepáral, ale dnes? Skákal bych radostí.

Vím, že to trochu zlehčuji, ale některé situace nemají úplně dobré řešení. Může být jen méně špatné a méně bolestivé.

Energetická situace v Evropě zatím směle směřuje ke kolapsu. Když politické zájmy vítězí nad rozumem, nemůže to jinak dopadnout. Tolik je na světě hlupáků. Jen těch, co sázejí na rozhodující úlohu větrné či sluneční energie, a přitom nevědí, že na výrobu těchto zdrojů se často spotřebuje více energie, než kolik jí za dobu své životnosti dokáží vyprodukovat. Nebo že investiční náklady na budování těchto zdrojů jsou tak vysoké, že na nákup energie jimi vyráběné by za reálnou, státní dotací nezkreslenou cenu, většina lidí neměla peníze.

Už se moc těším (to kecám, vlastně ne), až nás budou v době již dohledné Rakušané prosit o prodej elektřiny z Dukovan, protože jinak se z jejich lednic stanou smrduté odpadní nádoby. Abychom s nimi v té době nebyli na stejné lodi, musíme být prozíravější. Musíme se snažit omezovat svou závislost na státech, které by jí mohly velmi snadno zneužít k prosazení svých zájmů.

Proto mimo jiné nemohou zůstat stranou energetické suroviny, které jsou na našem území, hnědé uhlí nevyjímaje. Zatím pocit jisté solidarity mezi občany žijícími nad energeticky nevyužitelnou horninou a těmi, kteří spí nad mohutnými slojemi uhlí, stále funguje. Ale představte si, že například teplárny by v relativně blízké budoucnosti skutečně musely dodávky tepla několikanásobně zdražit a že by se ani na všechny nedostalo.

Jistě by se pak našel někdo, kdy by si veřejně položil tak zvanou řečnickou otázku: „Kdo za to může, že mrznete, anebo platíte jak mourovatí? No přece lidé z Horního Jiřetína a Černic!!!“

Domnívám se, že by ta dnešní solidarita velmi rychle vyšuměla a proměnila se ve slušnou míru záště. Zejména při veřejném povědomí, jaké možnosti majetkového vypořádání stát těmto lidem nabídl.

Jestli nejsme energetičtí sebevrazi, nemůže to dopadnout jinak a lidé z obcí nad zásobami uhlí se budou muset více či méně dobrovolně odstěhovat jinam. A protože si dokážu ty ekonomické podmínky představit, končím svou poznámku následující poptávkou:

„Koupím domek v Horním Jiřetíně či v Černovicích. Spěchám!!!“