V souvislosti se záměrem Správy CHKO Jeseníky zbavit nejvyšší moravské hory zátěže způsobené kamzíky se rouzpoutala veřejná debata o smyslu boje proti tzv. "nepůvodním druhům", přičemž kritici postoje ochranářů používají tohoto termínu jako pilíře svých argumentů: copak není ve finále i člověk nepůvodním druhem? V jejich reakcích se mísí vztek, zloba a zaujatost vůči ochráncům přírody, přičemž věcné argumenty zůstávají opět stranou. Celý problém je přitom prostý, jednoduchý a snadno pochopitelný; jen kdyby byla vůle.

To, čím jsou Jeseníky unikátní, respektive tím, co Jeseníky dělá Jeseníky, jsou především bezlesé hole, vystupující nad horní hranici lesa. Dále pak ledovcové kary (Velká kotlina), jež jsou našimi nejbohatšími botanickými lokalitami (cca 480 druhů vyšších cévnatých - středoevropské maximum). V 19. a 20. století se, z rozhodnutí c.k. mocnářství, přistoupilo k vysazování nepůvodní kleče z důvodu zvýšení horní hranice lesa - Jeseníky byly tenkrát téměř odlesněné. Dodnes z leteckých pohledů můžeme vidět obrovské shluky této dřeviny, vytvářející pravidelné obdélníkové tvary. V Keprnické hornatině již téměř beze zbytku kleč horské hole vytlačila. V jesenických karech zabraňuje pádům lavin, na nichž jsou existenciálně závislé četné vzácné a typické jesenické druhy. Kleč ve svém nepřirozeném prostředí, zjednodušeně řečeno, vytlačuje život. Byl to zkrátka chybný zásah do tamního ekosystému, a proto plně podporuji snahy o vymýcení jesenické kleče, protože jedině tak lze Jeseníky v jejich dnešní a historické podobě zachránit. Vysokohorské bezlesí je u nás jen na třech místech (Krkonoše, Králický Sněžník a Jeseníky). Ale zatímco v Krkonoších je kleč domovskou dřevinou a hory jsou na ni adaptované, zvyklé a kleč svými nevelkými ostrůvky naopak zpestřuje jejich krajinu, bez šance ji celou osídlit, Jeseníky borovici kleč nikdy nepoznaly a pro ně je zkrátka invazní dřevinou způsobující rapidní chudnutí přírodních stanovišť.

Rakouská monarchie rovněž do těchto hor vysadila stádo kamzíků - čistě jen jako trofejní zvěře. Po sto letech jejich existence v těchto horách máme více než dostatek důkazů o tom, že svým okusem přímo ohrožují ty nejcennější lokality a svými kopyty uvádějí v pohyb nevratné změny půdního pokryvu, jenž se tady v horách vytvářel po miliony let. Musíme si uvědomit, že rozloha Jeseníků je příliš malá na to, aby se tak velké stádo kamzíků mohlo rozptýlit.

Kritici renovačních záměrů ochránců přírody si z jejich argumentace vytáhli jen ono slovní spojení "nepůvodní druh" a šermují s ním sice vcelku obratně, nicméně bez potřeby dovědět se o podstatě problému cokoli nového.

Mnoho lidí netuší, že na území ČR žije i malá, nicméně stálá populace největšího evropského zvířete vůbec - losa. Los je velmi plachý, aktivní především za úsvitu nebo v noci, není nic snadného jej zahlédnout. Dostal se k nám po svých, pravděpodobně z Polska. Každý ochránce přírody uděla maximum pro to, aby u nás losi zůstali i nadále. Ona nepůvodnost druhů totiž nemá žádnou jasnou hranici a je proto velmi nepřesným termínem. Mnohem výstižnější je označení "invazní druhy"

Všichni známe případ bolševníku, obrovské několikametrové rostliny, dovezené do Kynžvartu coby okrasná květina. Bolševník se záhy rozšířil podél potoků a řek i silnic téměř po celých západních Čechách, především ve Slavkovském lese. Velice nepříjemný, prudce jedovatý soused. V posledních letech se stále častěji setkáváme s křídlatkou japonskou - její semena se šíří vodními toky a obsazují jejich břehy. Celá vltavská kaskáda - především Měchenice, Štěchovice, Orlík, Slapy - již je "napadena", z jejích břehů se velice rychle stávají křídlatková pekla. Invazní druhy totiž mají jednu nedocenitelnou vlastnost: postrádají ve svém nepůvodním prostředí konkurenci, predátory.... proto nejsou obohacením naší přírody, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale jejím fatálním ohrožením: kde rostou ony, rostou zpravidla POUZE ony.

Kdo z vás, milí čtenáři, už měl to "štěstí" a narazil na velké, rezavěhnědé španělské slimáky? Už i pražské parky jsou jich plné, ve východních Čechách zahrádkáři část každého dne věnují jejich vysbírávání. Nikdo a nic je nežere - nemají u nás nepřítele. Naopak oni sami jsou velice agresivní, napadají naše slimáky a šneky a obsazují jejich stanoviště. Žádný pták je nesezobne, žádný čáp o ně nezavadí, nikdo je nikdy z naší krajiny neodstraní....

Pak máme druhy, jež na našem území nikdy nežily (alespoň kam lidská paměť sahá) a v posledních letech se k nám rozšiřují, především z jihu - což bývá dáváno do souvislosti s globálním oteplováním (jiná souvislost ani není možná). Za všechny zmíním nápadného, velkého křižáka pruhovaného, teplomilného pavouka z jižní Evropy, jehož pravidelný výskyt už je prokázán z jižní Moravy. Tyto druhy zpravidla žádné škody nepáchají, naopak: skutečně obohacují zdejší přírodu. Dostali se na naše území přirozenou cestou, což je téměř vždy záruka toho, že do ekosystému zapadnou. Příroda s nimi nemá problém. Problémy nejčastěji začínají tam, kde působí člověk. Nicméně i mezi těmito druhy jsou případy, které českou přírodu vyloženě ohrožují. Zmiňme např. téměř neznámého psíka mývalovitého, který se k nám dramaticky rozšiřuje z východu. Je velmi roztomilý, má krásné jméno, ale znovu: nemá u nás predátora. Každou noc sežere toto zvířátko vše, na co u vodních toků narazí. Je schopné během chvíle zdecimovat celou račí populaci na tom kterém potoce, vytlačuje vydry atd. atd.

Chápu všechny, kteří by nejraději vše živé opečovávali a chránili.... všichni jsme boží stvoření. Ale prosím, naslouchejme odborným argumentům. Pro pracovníky ochrany přírody nepředstavuje boj s invazními druhy žádné obohacení se, žádnou radost. Jedná se většinou o fyzicky i časově náročnou práci, kterou náš stát nikdy patřičným způsobem neuměl a neumí ohodnotit, naopak: ochráncům se zpravidla hážou klacky pod nohy. Žádný ochránce přírody, vsadím krk, si nežije v honosné vile s výhledem do krajiny, žádný z nich nejezdí mercedesy, žádný nemá milionová konta. Svou práci často vykonávají bez nároku na honorář, z čiré lásky a oddanosti krajině a přírodě. Za to sklízí nejčastěji posměch a odsouzení, protože lidé, jimž ochránci často šlápnou na kuří oka, hájí nejčastěji své obchodní a ekonomické zájmy, přímo závislé na drancování krajiny - viz. betonové lobby a spol.

Co považuji za nejsmutnější a nejtragičtější je, že běžný občan, laik, nemá mnoho příležitostí do problematiky ochrany přírody proniknout, jelikož nejrůznější zájmové skupiny vynakládají nezměrné úsilí k tomu, aby jejich práci pohaněly a dehonestovaly. Novináři tyto jejich postoje automaticky přebírají, jelikož jsou často příliš pohodlní na to, aby si dali tu práci a seznámili se s problémem - což je přesně to minimum, které stačí k tomu, aby každý soudný člověk pochopil, v zájmu čeho a koho ta která skupina pracuje.

Otázka zní (v případě Jeseníků): chceme hory takové, jak je známe a jaké byly po celá staletí - tedy s hlubokými lesy na úpatí a květnatou jesenickou tundrou na vrcholcích? Chceme se z hor rozhlížet do kraje nebo se prodírat neprůchodnou spletí kleče? Chceme zachovat tamní ekosystém, který se vinou člověka ocitl na hraně přežití a pouze člověk může své někdejší omyly napravit? Nebo chceme vědět, žě někde ve smrčinách se přes den ukrývají kamzíci, které téměř nemáme šanci vidět, aby přes noc spásali ty nejcennější plochy těchto hor, aby několikacentimetrovou vrstvu půdy rozrušili svými kopyty tak, že při prvním vydatném dešti sjede dolů po svahu jako lavina....? Hory nejsou obora a Jeseníky nejsou Alpy nebo Tatry. Kamzík patří do skalnatého prostředí, nikoli na oblé horské pláně českých hor.

Jak říkám: vše je ve své podstatě velice prosté.... a neexistuje něco, jako "boj proti nepůvodním druhům" . Řeč je o konkrétním řešení konkrétního problému, který existuje. Žádný výmysl ochránců... komu budeme jednou nadávat, až zjistíme, že Jeseníky už nejsou to, co byly? Jen sami sobě. Ale rakousko-uherský kamzík, trofej pro císaře pána (Jeseníky byly dvorním loveckým hvozdem Vídně), přežije...

Tak málo zbývá z někdejší evropské divočiny... rozmysleme si, zda chceme pro své děti zachovat hory nebo pastvinu pro kamzíky, zarostlou vysázenou klečí. Jsem si jistý, že ani dnešní kritici záměru zbavit Jeseníky kamzíků do takových hor jezdit nechtějí.... jen si to nejspíš neumí přiznat.

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.