„Popírač globálního oteplování na pět“ - i s takovou legendou bychom se mohli setkat v křížovce nějakého z dnešních časopisů. Mnozí by tuto křížovku zřejmě považovali za jednu z těch lehčích, neboť každý, kdo sleduje média, přeci ví, že odpovědí by bylo „Klaus“. Křížovku bychom s touto odpovědí zřejmě vyluštili správně, ale pochopili jsme správně Václava Klause? Pokud naše odpověď zní ano, pak bychom měli zavolat do redakce časopisu, v němž byla křížovka otištěna, a informovat je o nalezené chybě. Pokud totiž chápeme Václava Klause, nemůžeme jej zároveň považovat za popírače globálního oteplování.

V čem je tedy ukryto spojení mezi prezidentem Václavem Klausem a popíráním globálního oteplování? Vydáme li se hledat souvislosti, držme se míst, jež se vyznačují zjednodušením, špatnou interpretací a nepochopením, tam totiž vzniká i obraz Václava Klause jako popírače globálního oteplování. Pokud bychom hledali u samotného Václava Klause, zřejmě bychom spíše nalezli slovní spojení „popírám, že popírám“, kupříkladu na jeho webových stránkách v rubrice "Co Klaus neřekl".

Mohli bychom namítnou, že popírání Václava Klause je přeci zcela zřejmé. Vždyť na jedné straně je zde IPCC (Mezinárodní panel pro klimatické změny), Ban Ki-moon a OSN, Zelení, Greenpeace a jiné ekologické organizace, které poukazují na nebezpečí globálního oteplování a na neodkladnou nutnost řešit situaci. Na straně druhé je zde Václav Klaus, který říká: „nepropadejme, prosím, panice a nezveličujme změny klimatu“. Paradoxně oba tyto asymetrické tábory mají základ společný. Oba totiž přiznávají a mluví o tom, že klima se mění. Avšak diametrálně odlišní jsou v pohledu na důvody této změny, a na to, jaká by měla být reakce jednotlivých vlád, potažmo celého lidstva. Ti, které bychom mohli zahrnout do prvního tábora, vidí za globálním oteplováním vliv člověka a společnosti a úměrně k tomu také chtějí zasáhnout. Podřídit člověka a společnost centralizovaným pravidlům a z tohoto centra rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné. Dalo by se říci, že jsou to ti, kteří stále věří, že poručí větru a dešti. Proti nim stojí Václav Klaus, který také globální oteplování vnímá jako ohrožení, ale již ne ze strany samotného klimatu, ale ze strany právě těchto reakcí a tlaků, které chtějí i počasí podřídit politice a regulím. Václav Klaus nemluví o ohrožení klimatu, ale o ohrožení svobody. Nepopírá globální oteplování, ale dokládá, že globální oteplování je jev, jenž se na Zemi periodicky opakuje. A není to jeho pouhé tvrzení - či snad chceme popírat doby ledové a meziledové? Kupříkladu v České republice nedávno vydané publikaci "Globální oteplování - fakta místo mýtů" se můžeme setkat s měřeními, která zasahují až 600 miliónů let do historie Země a můžeme zde jasně vidět čtyři základní a významné periody změn teplot. Podle těchto měření byla kupříkladu v době života dinosaurů na Zemi teplota o 10° C vyšší než je dnes. Václav Klaus nekonstatuje: "neotepluje se", ale důrazně upozorňuje na to, že člověk není hlavním hybatelem globálního oteplování, ale stojí na samotném okraji vlivů, které globální oteplování způsobují. Tvrdí, že bychom se neměli zbytečně vyčerpávat bráněním něčemu, co stejně přijde. Naopak bychom měli nabírat síly dokud můžeme, aby pak naše pozice vůči efektům těchto přírodních změn byla co nejsilnější.

Racionální politik jednoduše nemůže navrhovat opatření, jejichž náklady by byly větší, než jejich efekty... pokud tímto efektem nemá být získání moci různých "ismů", jež se za boj proti globálnímu oteplování schovávají a míří k podřízení a regulaci společnosti.

Publikováno na serveru studentského časopisu Brána politiky