Pátek 8. listopadu 2024, svátek má Bohumír
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

EKOLOGIE: Globální oblbování

Světovou politikou se nese zelená vlna. Vedle tradičních západoevropských bašt ekologistické politiky, která zpravidla vyrostla na marxistických nebo postmarxistických základech (příkladně Zelení v Německu), začíná ekologismus jako politické téma prorůstat i veřejným diskursem v angloamerickém světě. Velmi citelný mezník tomu dal bývalý americký vícepresident Al Gore se svým filmem Nepříjemná pravda, který dokonce – v rámci všeobecné politizace pohledu na umění – dostal Oscara.

Ponechme stranou, že jde o film příšerně nudný, jehož většinovým obsahem je nekonečná přednáška nepříliš charismatického politika na téma globální oteplování a jeho geopolitické příčiny a důsledky. Cena filmové akademie je vyjádřením politického postoje. Ocitá se tak v téže kategorii jako všechny ceny pro Moorův film Fahrenheit 9/11, kopající do představitelů americké vrcholné politiky na pozadí teroristického masakru v New Yorku v září 2001. Moore je provokatér a názorový extrémista. Gore je pretendent na další kapitolu veřejné kariéry. Vzal si – z marketingového hlediska jistě logicky – za své téma současnou paniku z ekologických hrozeb. Na této panice založil svou propagandu, jejíž jednou integrální součástí je film Nepříjemná pravda. Je to tedy hlavně zpráva o amerických filmových akademicích, že na tuto politickou vějičku naletěli a dali filmu punc veledíla. Zřejmě to patří ke společenskému snobismu, který má stejné projevy v USA jako kdekoli jinde v civilizovaném – někdo by řekl dekadentním - postmoderním světě. Přičemž slovem postmoderna chápejme v této souvislosti především ztrátu silné hodnotové orientace, relativizaci tradičních konzervativních postulátů a jejich nahrazování všeobjímajícím, všeumožňujícím a značně nezodpovědným levicovým liberalismem.

Ten ovšem zpravidla vede k potřebě uchopit některé z těch postmoderních „pravd“, učinit z nich novou skálopevnou ideologii a na ní vybudovat nový hodnotový systém a nové politické struktury. Jejich udržení a rozvoj ovšem nutně předpokládá určitou míru diktátu, tedy násilí. V této souvislosti je dobré připomenout si myšlenku zakladatele sociální ekologie Murraye Bookchina, který řešil, zda alternativou k ekologické krizi je ekologická diktatura. Jednoznačně dospěl k závěru, že tato „ekologická diktatura by nemohla být ekologická a vedla by ke konečné destrukci planety. Znamenala by totiž glorifikaci, hypostazování, společenskou kontrolu a manipulaci, přeměnu lidských bytostí v objekt politiky, popření lidské svobody a svobodné vůle ve jménu ekologických problémů.“ Podle Bookchina je „ekologická diktatura již z názvu protikladem, jedná se o oxymóron“ (citováno z: Janet Biehlová a Peter Staudenmaier: Ekofašismus, 1995).

Má-li se totiž z nějaké teze stát ideologie, je nutné počítat s nesouhlasem části publika. Tento nesouhlas bývá zpravidla nejprve relativizován a zesměšňován jako výstřelek a projev nevzdělanosti, poté kaceřován a veřejně ostouzen, nakonec trestán. To už se ovšem z původně humanisticky a dobromilně se tvářícího systému nezvratně stává diktatura. Tak jsme to zažili u diktatur ve fašistické Itálii, nacistickém Německu a bolševickém Rusku. To, co nejprve průkazně bylo „dobrem“ pro většinu, se postupně stalo vnucovaným dobrem, nechtěným dobrem, odmítaným dobrem, které se v očích většiny logicky proměnilo v čisté, srozumitelné a násilím provázené zlo.

Opakované poučení z historie, jak je vidět, neznamená, že se kdykoli v budoucnu dokážeme vyhnout stejným chybám. Dnes světová intelektuální elita propadla kouzlu dobra zvaného ekologismus a reprezentovaného například Goreovým agitačním filmem Nepříjemná pravda.

Příběh tohoto filmu provází ještě jedno zajímavé poučení. Upozornil na ně publicista Ivan Brezina v MF Dnes 3.3. (Čeští Al Gorové? Pokrytci jako originál, NP, 5.3.2007). Jedná se o jev, jemuž se tradičně říká: jiným káže vodu, sám pije víno. Na Ala Gorea prasklo, že ve svých luxusních rezidencích má spotřebu energií blízkou menší továrně na zbrojní součástky. A jestliže hlásá na každém kroku energetickou úspornost, sám rozhodně není jejím aktivním uskutečňovatelem. Jak říkával s oblibou Václav Havel, žije ve lži. Brezina upozornil na to, že císař je nahý. Nic víc, nic méně.

Na Brezinovu hlavu se snesla sprcha kritiky: dovolil si dotknout se nedotknutelné ikony moderního náboženství zvaného antiglobalizace. To je tradiční mediální refrén, nic nového pod sluncem. Jediný originální příspěvek do této diskuse přinesl až filmový publicista Radovan Holub (MfD 6.3.). Napsal (i do titulku svého článku), že „bez zelených velekněží to nejde“. Jinými slovy že nijak nevadí, že proroci boje s globálním oteplováním a ekologističtí aktivisté žijí podle jiných receptů, než jaké doporučují svým ovečkám. Že nevadí, když propagátoři energetických úspor říkají své pravdy na opulentních recepcích, na které přilétají přes půl zeměkoule soukromým tryskáčem. Že je tedy v pořádku, ba v řádu věcí, když pijí víno a kážou vodu. Že to tak má být. A jedním dechem dodává, že progresivní myšlenky (např. ekopanika) „potřebují své Al Gory, své Havly a Bursíky, i kdyby tito žili nadstandardně“.

A v tom je jádro pudla. Podstatou každé diktatury, i té ekologistické, totiž je přesvědčení diktátorů, že jsou oprávněni rozhodovat o právech a povinnostech těch druhých. Že mají mandát posoudit, kdo je či není „potřebný“, a komu je tedy třeba ulevit ze všeobecně platných nároků na rovné podmínky. Kdo není povinen žít podle toho, co hlásá. Protože to, co hlásá, bylo diktátorem posouzeno jako do té míry velké, že to hlasatele opravňuje k čemukoli. I ke lži, je-li dostatečně potřebná.

To je přesná definice diktatury. A tu vyslovil Radovan Holub ve své chvále ekologismu. Je třeba mu vyslovit dík za jeho – jakkoli nechtěnou – otevřenost. Díky němu teď i největší fanatici zelené diktatury musí vědět, na čem jsou, s čím se zaplétají a co je čeká. Od nynějška už se nemohou vymlouvat na mediálně zjevené pravdy. Ty totiž – jak vidno – mohou vést k jevu mnohem nebezpečnějšímu, a to je globální oblbování.

(Psáno pro Česká média)

Lika
8. 11. 2024

Jsou novinky, podívejte se na hady.

Zdeněk Joukl
8. 11. 2024

Pokud národ nechce vymřít, měl by podporovat ty, kteří děti mají ( alespoň 2,1 dítěte na jeden pár).

Aston Ondřej Neff
8. 11. 2024

Organizace přisáknuté na stát si vymýšlejí fígle, jak se napakovat.

Ivo Fencl
8. 11. 2024

Tak nám vyšla nová kniha o Ladislavu Klímovi (1878-1928) - a vlastně teprve první.

Robert Troška
8. 11. 2024

Nejen ekonomika, ale také otevřené hranice a kulturní války rozhodly o volbě Trumpa.

Aston Ondřej Neff
6. 11. 2024

Podle předběžných informací Donald Trump přesvědčivě poráží Kamalu Harrisovou.

Aston Ondřej Neff
8. 11. 2024

Organizace přisáknuté na stát si vymýšlejí fígle, jak se napakovat.

Aston Ondřej Neff
5. 11. 2024

Třeba se jednou bude psát o veverce Buráčkovi, že rozhodla volby 2024, jisté to není.

Aston Ondřej Neff
7. 11. 2024

Ve středu odpoledne se svíjel Jozef Síkela na takzvané grilovačce Evropského parlamentu.

Tomáš Guttmann
7. 11. 2024

Trump kormidluje Západ v době progresivismu, podoben Churchillovi v době nacismu.

the Tomáš Hejtmánek
7. 11. 2024

Dítě narozené při domácím porodu v Dobrušce na Rychnovsku, jehož tělíčko o víkendu našli...

Zbyněk Petráček
8. 11. 2024

Někdy má člověk pocit, že i ve společenské a politické sféře se projevuje něco jako kvantové jevy...

Lidovky.cz
8. 11. 2024

V Rijádu začala vyřazovací fáze tenisového Turnaje mistryň. Barbora Krejčíková v prvním semifinále...

klak Klára Karchňáková
8. 11. 2024

Umí recitovat poezii, vést rozhovory s vědci i malovat. Nyní se ultrarealistický robot jménem Ai-Da...

Marek Hudema
8. 11. 2024

Proč zvítězil v amerických volbách Donald Trump? Velkou roli v tom hrál stav ekonomiky a pocit...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz