Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí. Kdo nic nezkazí, ten bývá pochválen a ten, kdo je pochválen, bývá i povýšen. A ten, kdo je povýšen, tak nemusí nic dělat.

Ovšem s klimatologií je to o trochu složitější. Klimatologie byla kdysi zanedbávanou popelkou a ministři životního prostředí těmi pátými koly u vozu každé vlády.

Pokud ovšem ta vláda nějakého ministra životního prostředí měla, že? Mají ho vůbec USA?

Až jednou železná dáma, Margaret Thatcher, potřebovala obyvatelstvu prodat nové jaderné elektrárny. A jeden z jejích argumentů byl, že jaderná elektrárna neprodukuje CO2. A na to naskočil nějaký chytrý klimatolog, takový Praotec Klimatolog, a začal zkoumat, co by se stalo, kdyby se zvýšil obsah CO2 v atmosféře. A přišel ke dvěma možným výsledkům:

- Klima na zeměkouli se ochladí (taková teorie skutečně v 70. letech existovala)

- Klima na zeměkouli se oteplí

A následně si hodil mincí. Vyšlo mu, že se oteplí a zeměkoule se uvaří ve vlastní šťávě. A když své výsledky prezentoval, tak najednou zjistil, že má úspěch, peníze a moc. A ostatní klimatologové, když to viděli, tak se toho hned chytli jak ... cosi košile. Nikdo nechtěl zůstat stranou, každý si, přesně jako v mafii, chtěl smočit svůj zobák ve všech těch privilegiích a výhodách, kterých se klimatologům dostalo.

Samozřejmě, že předchozí odstavec je hrubě urážlivá konstrukce, ale mám silný pocit, že se velmi blíží pravdě. Na světě žije jen velmi málo idealistů, ale ti jsou obvykle na pokraji smrti hladem. Ale já pevně věřím, že v IPCC jsou seriózní vědci, kteří by samo nic špatného nevymysleli. Ovšem vidí, jaká je "společenská" poptávka, tedy spíše politická poptávka a podle toho se zařídí.

Vždyť do svých zpráv nemusí vůbec psát něco, co by odporovalo jejich svědomí. Naprosto postačí, pokud hlasitě neprotestují, když to politici a nevládní zkreslí ve prospěch svých ideologií. Ale dosti toho. Věřme, že se Země skutečně otepluje, a bavme se o tom, jak na to.

Ta myšlenka s těmi plachetnicemi rozprašujcími vodní kapky mi přišla nesmírně zajímavá. Zajímavá proto, protože dává smysl. Ale otázkou samozřejmě je praktické provedení. To mi, upřímně řečeno, dělá nejmenší starost. Zkonstruovat při dnešním stavu techniky bezobslužnou plachetnici nemůže přece být takový problém. Ale musí být skutečně bezobslužná?

V té souvislosti mě napadly i další věci. Spousta lidí touží po dobrodružství, spousta lidí by takovou plachetnici chtěla kormidlovat. Bez nároku na mzdu, jen za stravu a soudky rumu v podpalubí. Dokonce by se daly pořádát závody takovýchto plachetnic. Start by byl každé poledne jedna loď a následující den další. Kolik je jen tady v Čechách lidí, kteří touží po dobrodružství na moři a nedosáhnou toho? Toto by přece byla skvělá možnost.

Rozsah článku neumožňuje rozvinout všechny teorie, ale jasná je jedna věc: kdyby se tento projekt opravdu začal uskutečňovat, tak jsem přesvědčen o tom, že by to zajímalo daleko víc lidí než různé čachry s emisními povolenkami, které jsou na dvě věci. Určitě tušíte, na jaké...

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora