Pamatujete na Gabčíkovo? Vodní dílo, vyprojektované před listopadem 1989, mělo zregulovat tok Dunaje jak na slovenské, tak na maďarské straně. Jeho maďarská část, Nagymáros, ale bohužel zůstala jen na papíře. Po listopadu 1989 se totiž na stavbu sesypali rychlokvašení „revolucionáři“, kteří v sobě náhle nalezli odvahu plamenně vystoupit proti komunistům. Teď, když už se to mohlo a když už jim nic nehrozilo, narychlo vytvořili ikony „bolševismu“, do kterých začali mlátit hlava nehlava. Gabčíkovo, Temelín… Ve svém náhle nalezeném hrdinství připomínali revoluční gardisty z konce května 1945, kteří si vinu ze spolupráce s Němci léčili tím, že zabíjeli německé ženy a děti.

V Česku byl jedním z hlavních tvůrců „bolševické“ mediální ikony Gabčíkova normalizační publicista Vladimír Just. Před listopadem 1989 psal oslavné ódy na „socialistickou přítomnost“, kterou po listopadu 1989 začal náhle nenávidět. Začátkem 90. let vychrlil Just o Gabčíkovu spoustu článků, často o něm plamenně řečnil i v televizi. Promyšleně tak uvedl tak v život obludnou jazykovou floskuli, bizarně spojující čistě technický problém regulace Dunaje s jakýmisi anonymními „bolševiky“. Pomozme si parafrází jeho vlastního výroku: „Na floskulích je nebezpečné, že jsou mefistofelsky nastaveny tak, aby jim každý porozuměl, aby každému hověly, nic po něm nechtěly… ´Megalomanské a bolševické Gabčíkovo zničí křehkou podunajskou přírodu´ - tomu přece rozuměl každý a proti samotné větě nešlo nic namítat – až na to, že to byla věta skrz naskrz prolhaná.“ (Viz Vladimír Just: Pozor na floskule!).

Svého času jsem v českých médiích s Justem často polemizoval. Kromě převléknutí kabátu mě dráždila především namistrovaná cirkusácká suverenita, s jakou se vyjadřoval k ekologickým problémům, které jako teatrolog neznal ani z rychlíku. Stačí jen připomenout, že se pasoval na největšího českého znalce populační gradace škodlivého hmyzu na Šumavě. S jak bohorovnou neomylností o tomto čistě expertním problému poučoval profesionální ekology a lesovědce! On přece kůrovci rozumí, protože má na Šumavě chalupu!

Až později jsem si uvědomil, že polemika s Justem je boj s větrnými mlýny a zbytečné plýtvání energií. Just je zkrátka čítankovým prototypem mudrujícího „intelektuála“, kterého tuším Eisenhower definoval jako „člověka, jenž vždy říká víc, než sám ví, a říká to více slovy.“ S odstupem tedy sebekriticky uznávám, že nesmyslnou polemikou s karikaturou se člověk stává sám tak trochu směšným.

Dnes už Just proti Gabčíkovu plamenně nebojuje. Už dávno si našel jiné terče své kverulantské obsese, naposledy třeba majitele divadla Ta Fantastika Petra Kratochvíla (Grantová patálie aneb Jak opít radního rohlíkem). Ke starým „obětem“ své mediální dělostřelby se zásadně nevrací. Možná proto, že by ho s odstupem času mohla dohnat fakta.

V srpnu 2002 Gabčíkovo zachránilo před povodní Bratislavu i Budapešť. Před pár dny pak vědecká konference konstatovala, že zabránilo vysušení ekologicky cenné vnitrozemské delty Dunaje, zvýšilo zásoby podzemní vody a stavy vodního ptactva, vyrobilo 33 miliard kilowatthodin čisté obnovitelné energie, umožnilo ekologicky příznivou lodní dopravu… (Katastrofické scenáre o VD Gabčíkovo sa nenaplnili).

Ale kampak s fakty na mudrující intelektuály...