Vypadá to, jako by Evropská komise chtěla vstoupit do české prezidentské předvolební kampaně a dát za pravdu Václavu Klausovi jak v případě jeho výroků o globálním oteplování a environmentalismu, tak v jeho kritice EU. To, co z Bruselu vypadlo jako plán na snížení emisí skleníkových plynů, je totiž jasným dokladem, jak je centralizace moci na nadnárodní úrovni v případě jejího zneužití nikým nevolenými hnutími nebezpečná.

Pokud bude plán Evropské komise realizován, budou v Evropě uměle zlikvidovány celé sektory průmyslu, dojde ke snížení konkurenceschopnosti a prudkému nárůstu životních nákladů. Zároveň se naruší vztahy s chudými státy za hradbami EU a bude ohrožen svobodný obchod.

Předseda komise José Barroso říká, že jde vlastně jen o tři eura na každého občana EU týdně. To je nějakých 78 Kč pro občana českého. Pro čtyřčlennou rodinu nějakých patnáct stovek měsíčně. Co že se ještě neozvali všichni Rathové, pro něž je třicet korun za návštěvu lékaře ohrožením existence rozsáhlých skupin českého obyvatelstva.

Barroso říká, že je to dobrý obchod, protože jinak bychom zaplatili desetkrát více. Na rozdíl od jasného a průhledného propočtu nákladů na gigantické zásahy do evropského ekonomického systému však alternativa, kolik by se zaplatilo, pokud bychom nedělali nic, v žádném seriózním propočtu neexistuje.

Komise se dokonce ani neodvážila zveřejnit podrobnosti bilance nákladů a výnosů, s nimiž údajně při zpracování plánu počítala. Je velmi pravděpodobné, že až to udělá, sotva to v nějaké odborné diskusi obstojí.

Zásadní problém je v tom, že ony tři eura týdně jsou jednak podhodnocený odhad a jednak je opravdu každý z nás zaplatí ze své peněženky. Opatření totiž směřují k dramatickému zdražení energií. Oficiální odhad zní patnáct procent za roky 2013 až 2020. To je však nejspíše hodně podstřeleno. V situaci, kdy je energie nedostatek, takto rostou ceny bez dalších vlivů vlastní vahou každý rok. Návrhy EU spočívající v novém systému emisních povolenek, které si budou muset majitelé elektráren kupovat, a v rozšíření obnovitelných zdrojů, které jsou daleko dražší než klasické, situaci dramaticky zhoršují.

Elektrárny na fosilní paliva budou muset nově jímat kysličník uhličitý a skladovat ho pod zemí? Tak to si každý hodně rozmyslí, zda takovou elektrárnu stavět. Plány na nové zdroje budou odloženy, protože ekonomika těchto technologií není známá a hned tak ji nikdo nespočítá. Jaderné elektrárny nemá komise odvahu podpořit. Tvrzení Barrosa o tom, že nový plán sníží závislost Evropy na dováženém plynu a ropě, je tak, mírně řečeno, naivní. Závislost za této situace na ruském plynu naopak vzroste a ceny elektrické energie stoupnou možná opravdu o desítky až stovky procent, jak prognózuje český svaz průmyslu.

Průmyslové podniky se začnou stěhovat mimo EU. Evropské vlády se ocitnou pod tlakem, aby něco dělaly s úbytkem pracovních míst pro méně kvalifikované Evropany. Zesílí požadavky na omezení dovozů z neevropských zemí. Vzroste napětí mezi Evropou a jejími chudšími sousedy. Vzroste imigrace, protože platí, že když Evropané nedovážejí africké zboží, „dovážejí“ Afričany.

A co za tenhle malér dostaneme? To nikdo neví. Nikdo nezodpoví otázku, zda snížení evropských emisí o 20 procent způsobí, že průměrná teplota na Zemi stoupne za třicet příštích let o tři stupně místo 3,1 stupně, zda hladina oceánů stoupne místo o šest centimetrů jen o 58 milimetrů a zda k dosažení stejného cíle nestačí jen snížení emisí o 15 procent, nebo není třeba alespoň pětatřiceti. Všechny evropské úspory emisí CO2 za dvacet let navíc může během několika hodin smazat erupce jediné sopky na Havaji.

Evropská komise svým emisním plánem prostě vede Evropu tam, kam vedla Státní plánovací komise Československo v druhé polovině minulého století. K neefektivnosti, ztrátě konkurenceschopnosti a zaostalosti za vyspělým světem.

MfD, 25.1.2008

Autor je komentátor MF DNES