Hrozbu násilných útoků na majetek a lidské zdraví v zájmu údajné „ochrany přírody“ článek Víta Kouřila a Jana Miesslera bagatelizuje, zlehčuje a popírá. Podle autorů je ekoterorismus smyšleným fenoménem, který v Česku zkrátka neexistuje. Je to prý jen zlovolně stvořená urážlivá nálepka představitelů „občanské společnosti“, jejichž pracovní metody jsou nevinné jako pel na křídlech ohrožených druhů motýlů. Nepřekvapí, že o nejvýznamnější českých událostech, které za ekoterorismus beze sporu označit lze, není v článku ani zmínka (viz poznámka).
Mnohem víc než způsob argumentace popíračů ekoterorismu mě ale zaujala anketa, která článek doprovází. Jeden z ideových vůdců českých ekologistů, filosof Erazim Kohák, v ní totiž problém účelově obrací vzhůru nohama. Za ekoterorismus totiž naopak označuje ohrožování a ničení životního prostředí - například „popírání vědecky prokázaného globálního oteplování“.
Použitá formulace dokazuje, že Kohák ve skutečnosti není žádný filosof, ale myšlenkový diletant. Kdyby si totiž přečetl notoricky známou knihu Karla Raimunda Poppera Logika vědeckého bádání (1934), věděl by, že „vědecky prokázat“ se už z principu nedá vůbec nic. Na rozdíl od náboženských zjevení totiž vědecká tvrzení nejsou nikdy definitivně verifikovatelné Pravdy, ale jen falzifikovatelné hypotézy. Jsou časově a kontextuálně ukotvené. Jinými slovy se na nich dá s přiznanými výhradami stavět jen tak dlouho, dokud odolávají neustálým pokusům o své vyvrácení. Žádná vědecká teorie tedy nikdy nemůže být definitivně prokázána – vždy je jen ve stavu, kdy zatím nebyla platně falzifikována. Existují jen teorie vyvrácené a teorie dosud nevyvrácené.
Nebavme se teď o tom, jestli se globálně otepluje nebo ne a jaký vliv na to má případně člověk. V popperovském smyslu jde totiž přinejlepším jen o hypotézu, která dosud nebyla vyvrácena (a to přesto, že fakta hovořící proti ní jsou stále silnější). Formulaci, že globální oteplování bylo „vědecky prokázáno“, si snad může dovolit politik nebo ekologický aktivista, který si z oteplování udělal sekularizované náboženství či skvělý obchod (případně obojí najednou). Člověk, který se profesionálně zabývá filosofickou reflexí světa, ale takovou formulaci nesmí vypustit z úst. Pokud tak totiž učiní, stává se filosofem na baterky.
Poznámky:
1. Organizace Děti Země údajným škůdcům životního prostředí každoročně uděluje anticenu“ Ropáka. V dubnu 1996 tuto dehonestující nálepku dostal Josef Kupec z brněnské firmy Investrojekt, který se zabývá posuzováním vlivů kontroverzních staveb na životní prostředí (ekologistům se totiž jeho posudky nelíbily). Kupcův dům vzápětí kdosi vystříkal surovou ropou a připojil vzkaz: „Hajzle ropáckej, tohle si ukliď.“ O pár dnů později dorazil na Kupcovu adresu anonymní dopis, ve kterém stálo: "Za to, co děláte, zasloužíte opovržení celýho národa. Měl jste a máte pořád snahu ničit životní prostředí. Dobrá rada: choďte raději kanálama. Ve vlastním zájmu, člověk nikdy neví. Váš pohyb a činnost bude stále pod dohledem. Na dně Orlický přehrady je v současnosti několik volných míst."
2. Firma Bohemia Cement chtěla u Tmaně u Berouna postavit novou cementárnu. Děti Země proti tomuto záměru v roce 1996 rozjely mohutnou mediální kampaň. Stavbě se snažily zabránit mimo jiné i tím, že distribuovaly protestní pohlednice. Na jejich přední straně bylo vypsáno deset hlavních důvodů proti cementárně, na zadní straně byla adresa ředitele Bohemia Cementu ing. Ivana Kratochvíla, kam se měly pohlednice zasílat. "Vážený pane řediteli, jste debil a kripl," psal anonym na jedné z pohlednic, kterou adresát dostal. "Žádám vás, aby Vaše společnost od tohoto projektu okamžitě ustoupila, jinak váš závod vyletí do povětří a vás zastřelíme!" Jako jedenáctý bod bylo na pohlednici rukou připsáno: "Ředitele cementárny ihned popravit za neekologické jednání!"
3. V létě 1997 uspořádalo Hnutí Duha demonstraci proti Temelínu. Zfanatizovaný dav „nenásilných ekologických aktivistů“ přitom povalil a demoloval třímetrový plot elektrárny, čímž došlo k organizovanému ničení soukromého majetku.
4. V květnu 1998 proběhla v ulicích Prahy Global Street Party, během níž antiglobalisté rozbili a vyrabovali několik obchodů ve Vodičkově ulici. Ikonou „sociálního ekologismu“ je od té doby televizní záběr zeleného aktivisty, kradoucího z rozbité výlohy řeznictví štangle paprikášů a sklenice nakládaných okurek.
5. Na pole šlechtitelské stanice v moravských Branišovicích, kde probíhal vědecký pokus s geneticky modifikovamou kukuřicí, vtrhli v červenu 2002 zaměstnanci české pobočky Greenpeace. Pokus vandalsky ničili tím, že rostliny balili do igelitových sáčků. Důvodem byla obava, že by pokus mohl prokázat neškodnost GMO rostlin pro životní prostředí, a ohrozil tak jednu ze základních věroučných pouček ekologistů. Šlo tedy o útok nejen na soukromý majetek, ale především na vědecké poznání. Proti zaměstnancům Greenpeace musela zasáhnout policie. Jen o pár dnů později pak „neznámí pachatelé“ výzkumné pole přes noc posekali. Článek Víta Kouřila a Jana Miesslera tento ekoteroristický útok zmiňuje jen několika slovy bez bližších souvislostí.