Tenisoví soupeři Václava Klause dobře vědí, jak český prezident nerad prohrává. Nepřekvapí proto, že jej zaskočilo, ba naštvalo, že letošním laureátem Nobelovy ceny za mír se stal jeho ideový protivník (mj. z americké reklamní kampaně jisté naftou načichlé nadace) Al Gore.
Stačilo přitom, aby se Klaus s odstupem ohlédl za svým nedávným vystoupením na půdě OSN. Přestože náš prezident obrousil ostré hrany kategorických stanovisek, tak k tématu globálního oteplování přednesl projev diametrálně se lišící prakticky od všech ostatních. A kdo se těšil, že Klaus bagatelizováním klimatických změn a strašením omezováním svobody zaujme alespoň americká seriózní média, musel být také zklamán. Jediným efektem nakonec bylo záporné hlasování řady přímořských států o naší kandidatuře do Rady bezpečnosti OSN.
Zpochybňovat Klausovo právo popularizovat názory (byť pramalé) části vědecké obce bych si přesto netroufl. Spíš vadí jeho ignorování oficiální politiky české vlády v dané oblasti, zvlášť mluví-li jménem ČR v cizině. Nicméně hovořit srozumitelně a klidně i zjednodušeně o složitých věcech k profesi politika patří, ať už se jmenuje Klaus nebo Gore. Vždyť sám Klaus takto – pravda, bez Nobelovky - prodával ekonomickou transformaci na počátku 90. let.
Někdejší viceprezident USA se rozhodl pomoci klimatologům a enviromentalistům ve varování světové populace před neodpovědným negativním ovlivňováním globálního klimatu. Přesně v intencích koncepce předběžné opatrnosti. To, že nám požár na střeše neplápolá teď, ještě neznamená, že lehkomyslným hraním si se sirkami jej nerozpoutáme za chvíli. A pokud chceme udržet Zemi v obyvatelném stavu i příštím generacím, musíme minimalizovat rizika zkázy.
Za zmínku stojí, že „předběžná opatrnost“ v otázkách bezpečnosti není cizí ani neoliberálům a konzervativcům. Aspoň když se jedná dejme tomu o americký radar v Brdech. Tam jsou najednou hypotetické hrozby brány nadmíru vážně. Proč tedy ten rozpor? Že by snad proto, že rozvoj zbrojních systémů obchody roztáčí, zatímco ohleduplnost k přírodě je brzdí? V tom ostatně, vedle oprávněných obav z válek o životadárnou vodu, spočívá další „mírový“ rozměr Goreových aktivit.
Výbor udělující Nobelovu cenu nese na svých bedrech nejen vyplácení tučné peněžní sumy, ale též osvětu mezinárodní veřejnosti. Jeho kroky jsou po zásluze politické a pozorně sledované. Sotva by je činil, kdyby necítil morální a odbornou podporu. Také jsou tepány pouze výjimečně, například když ocení Jásira Arafata.
Tentokrát padla volba na Al Gora a Mezinárodní panel pro změny klimatu. Co Gore jako politik a svým způsobem i misionář dělá, je zkrátka hodno uznání. Klause a jeho partu ideologů to může mrzet. Třeba se ale na pana prezidenta dostane, až své ceny bude udílet (Klausem založené) Centrum pro ekonomiku a politiku…
Právo 19.10.2007