Kde se vzal zvyk posledního dubna pálit ohně, nevím. Ani o tom nepřemýšlím. Po jiráskovsku si představuji, jak kdysi hoši a dívky zakládali ohýnky, které potom přeskakovali, zpívali a radovali se z příchodu teplého počasí, umožňujícího přesunout milostné hrátky ven do přírody.

Možná to tak nebylo, ale to je jedno. V současnosti má tento snad původně lidový zvyk jiný průběh. Dlouho před datem pálení čarodějnic se bez zájmu úřadů na různých místech okrajů měst a vesnic zakládají černé skládky, na které obyvatelé svážejí různé harampádí, starý nábytek, pneumatiky, umělohmotné odpady. Často věci, které podléhají zvláštnímu zacházení podle zákona o odpadech. Večer 30. dubna jsou hromady všeho možného zapáleny. Následují různobarevné kouře, nedýchatelný vzduch prosycený vysokými koncentracemi formaldehydu, smradu z páleného polystyrenu a dalších smyslově neidentifikovatelných sloučenin. Po nebi se táhnou široké a zdaleka viditelné pruhy kouře. Znečištění vzduchu evidentně přesahuje všechny meze. A to vše v zemi, která je členským státem EU, kde podle zákona o odpadech je nebezpečným odpadem i odstřižek koberce a živnostníci musí evidovat každou plechovku od barvy a každý nalakovaný odřezek dřeva. V zemi, kde každá obec má vyškolené „čichače“, úředníky, kteří celý rok sledují vzduch a komíny v obcích. Jenom na čarodějnice nic nesledují a nejsou v tom sami. Hasiči veřejně děkují všem, kteří jim dopředu spalování odpadků nahlásili a kteří žijí v pocitu, že potom nemusí tyto hořící skládky likvidovat. Kde jsou úředníci ochrany životního prostředí, kde zelení, greenpeacové, děti Země a zelené kruhy a duhy a všichni ostatní? Nevím. Jsou vůbec zapnutá čidla, sledující v okolí chemických závodů úniky chemikálií? Co ukazují?

Co budeme dělat, až si firmy uvědomí, že v tento den se mohou jednoduše zbavit jakéhokoli odpadu? Vzniknou specializované firmy, které budou odpad hromadit celý rok pod záminkou přípravy čarodějnic? Možná ze zahraničí dovezou nikoli odpady, ale surovinu pro lidový zvyk májových ohňů, které třicátého nahlásí oheň hasičům a v klidu zapálí.

Skutečně je nutné hrůzu upalování nevinných lidí připomínat strašidelným chrlením jedů do ovzduší? Je pozdní večer, první máj a máme celý rok na přemýšlení, co s tím.

bývalý člen výboru pro životní prostředí Senátu