Po zákazu kouření by měly přijít na řadu diesely

Přišlo to dříve, než se čekalo. Koncem května byl v Česku bez milosti prosazen zákaz kouření a i když šlo o dost zásadní omezení svobody pro ty, kdo kouří, většina společnosti s tím bez problémů souhlasila. Průzkumy tvrdily, že pro zákaz jsou tři čtvrtiny obyvatelstva, kterým očividně nevadilo, že kuřáci jsou zčistajasna postaveni do pozice druhořadých občanů. Stačí, když si někde na chodníku zapálí, a v tu chvíli to o nich všichni vědí. Svoboda každého přece končí tam, kde svými aktivitami obtěžuje druhé. Vždyť hořící cigareta obtěžuje okolí a ohrožuje zdraví dokonce nekuřáků.

Teď se tedy ví, kdo bude další na řadě. Na omezení svobody se mohou připravit majitelé dieselů, tedy automobilů s naftovými motory. Jisté už to je v Německu, kde rovněž tři čtvrtiny obyvatelstva žádají, aby tyto automobily měly zákaz vjezdu do velkých měst, případně aby se zrušily úplně.

Svoboda každého přece končí tam, kde obtěžuje druhé. Vždyť kouřící výfuk od naftového motoru obtěžuje okolí nadměrnou produkcí kysličníků dusíku i malých prachových částic a ohrožuje především zdraví těch, kdo v autě nesedí. Z pohledu lidí, kteří čekají na zastávce na autobus, je projíždějící diesel větší zátěží, než kdyby si na této zastávce někdo zapálil. Tak ať se tedy také s těmi diesely něco udělá.

Málokdo ve střední Evropě si dosud zákaz kouření spojoval s možným zákazem automobilů s naftovým motorem. O zákazu kouření se mluvilo dlouho, naopak pořízení dýmajícího auta potvrzuje společenský status a navíc souvisí s automobilovým průmyslem, pilířem nejen české prosperity. Změnilo se to však jediným rozhodnutím Zemského soudu v Badensku-Württembersku, který rozhodl, že automobily s dieselovým motorem nesmí od prvního ledna do města Stuttgartu.

Následoval poprask, zákaz začali projednávat i na dalších velkých radnicích, zároveň se rychle sešel takzvaný dieselový summit, na kterém začali výrobci aut s politiky horečně hledat nějaké řešení. Došli maximálně ke slibům, že zlepší vybavení dieselových motorů, aby omezili jejich emise, nepůsobilo to však příliš věrohodně, protože každému bylo jasné, že jenom řeší průšvih, do kterého by se nemuseli dostat, kdyby se o zdraví občanů starali už předtím.

V Česku se německá debata sleduje zatím spíše s pobavením. To se ti chytří Němci zase dostali do problémů, říkají mnozí novináři. Ovšem pokud mají Němci problém, pak mají Češi ještě větší. Zatímco na německých silnicích jezdí s naftovým motorem třetina osobních automobilů, v Česku to je podle dostupných statistik 45 procent. Pokud se k tomu přičtou autobusy a nákladní vozy, naftové motory u nás dominují a s jejich vjezdem do města si už vůbec nikdo nedělá starosti.

To neznamená, že se v Česku s dieselovými motory v dohledné době bude něco dělat. Ti, kdo proti nim protestují, jsou někde úplně na okraji veřejné diskuse a než jejich osvěta zasáhne významnější část společnosti, bude ještě trvat. Přesto i pro dieselové motory platí pravidlo „všeho jen do času“. Bylo by na místě postupně připravovat přechod k jejich likvidaci, protože po zkušenosti se zákazem kouření už víme, že také Češi dávají před mnohými jinými aktivitami přednost tomu, aby mohli dýchat.