Čtení novin je dneska adrenalinovým sportem. V posledních dnech mne vzrušil případ zadrženého plynu z Ruska. Tímto činem se opět bývalé impérium pokouší obnovit zbytky své moci. Nejsou však jediní. Na kartu energie, nafty a zemního plynu hrají i jiné země. Problém je mnohem složitější.

A tak si říkáme, občánku, co teď? Je pohodlné dostávat zemní plyn, ale toto pohodlné získávání energie pro rozmařilé národy dost brzy skončí. Zemní plyn má skončit za šedesát let, zásoby nafty už za čtyřicet let. Tyto zdroje energie tedy jednoho dne nebudou. Nebudou tedy ani stovky výrobků, které se z nafty vyrábějí. Ta doba je za dveřmi. Kromě toho si oxidem uhličitým ničíme podnebí. Známý teoretický astronom Hawking tvrdí, že naše Země proto bude brzy jen rozžhavenou pouští, na které nic nebude moci žít. Čeká nás katastrofa obrovských rozměrů.

O tom, co by se dalo dělat, se nedávno časopis Týden vyjádřil, že neexistuje žádná rozumná alternativa, která by dodávky plynu z Ruska nahradila. Snad ne; jednoho dne však bude muset přijít. A tak, chtě nechtě, se budeme muset porozhlédnout jiném zdroji té kouzelné š­távy, která drží náš svět pohromadě.

Než k tomu však dojde, bude dobré se vrátit k moudrosti předků a začít šetřit. Hospodyňka pro pírko... to už se dneska nebere vážně, ale vážné to je. Všeobecně se věří, že šetření energií a šetření ovzduší znamená omezování hospodářství a ochuzení. Nic není dále od pravdy. Podle výpočtů, uveřejněných v Scientific American v září 2005 Amory B. Lovinsem, vyplývá, že inteligentní šetření energií snižuje spotřebu energie bez zmenšení výkonu a dává možnost velkých úspor. Autor uvádí příklady. Chemický obr Du Pont v minulých deseti letech zvýšil výrobu o třicet procent, ale zmenšil spotřebu energie o sedm procent a emise oxidu uhličitého o 72 procent. Ušetřil tím přes dvě miliardy dolarů. Další velké americké firmy jako IBM, Alcan, Bayer a British Telecom ušetřily další dvě miliardy dolarů. To vše je způsobeno větší efektivností spotřeby energie, lepšími motory a zařízením všeho druhu, lepším osvětlením pracovišť denním světlem. Spojené státy dnes spotřebovávají o 47% méně energie na dolar výroby než před třiceti lety a ušetří tím miliardu dolarů denně. Mezi rokem 1977 a 1985 vzrostl hrubý domácí produkt USA o 27 procent, ale spotřeba nafty klesla o 17 procent. Příčinou jsou revoluční změny v technologii, často levné a účinné.

I nám drobným spotřebitelům se vyplatí fluorescenční zářivky, okna s filtry, které propouštějí světlo, ale ne teplo, tepelná isolace ve stěnách, oknech a střechách našich domů a bytů. V roce 1996 vybudoval thajský architekt Sootorn Boonyatikarn dům v blázkosti Bangkoku, který spotřebovává jen sedminu energie na chlazení vzduchu než konvenční domy stejné velikosti.

Existuje mnoho nehospodárnosti v našem životě. Spalování uhlí v tepelných elektrárnách má jen tříprocentní efektivnost. Transport, hlavně osobní vozy, také vytváří značnou část emisí oxidu uhličitého a oxidů dusíku. Jen třináct procent energie se dostane ke kolům, 87% se ztrácí jako teplo, hluk, tření a jiné. Váha vozu spotřebuje tři čtvrtiny energie paliva. Zmenšení váhy vozu pomůže, a tak je lepší použít syntetické materiály, kovové slitiny a polymery, které mohou být odolnější než ocel. Známá technologie, obávám se, není plně využívána. Ultralehké vozy pak potřebují lehčí motory, vybavené kupř. vodíkovými palivovými jednotkami.

Jednou z prvních zemí, která se chce úplně zbavit závislosti na fosilních palivech, je Island. Má energie nazbyt, v podzemí tam jsou jezera horké vody, kterou pumpují do velkých nádrží ve městech a ta zásobují domácnosti, podniky a dokonce bazény na koupání. Elektřina se získává z vodních elektráren, kterých je mnoho. Nyní chtějí modifikovat auta, autobusy a nákladní vozy na obnovitelnou energii. Energie je uskladněna ve vodíkových článcích, které dodávají elektrickou energii. Již zkoušejí autobusy s vodíkovými články. Tohle je samozřejmě stav neuskutečnitelný v jiných zemích, ale je to poučné využití alterativních zdrojů.

A tak se začínají rozvíjet některé technologie čisté energie, které v budoucnu budou velmi užitečné. Lidstvo nevyhyne v chladu a mraze, nebojme se. Některé z těchto technologií jsou již kompetitivní, jiné jsou sice dražší, ale budeme je využívat, až nic jiného nebude. Je to sluneční energie, energie větru, geotermální, samozřejmě v menší míře než na Islandu, energie přílivu a získávání energie z biomasy. Technologické problémy však nejsou jednoduché. Například získávání bionafty z kukuřice, které na papíře bylo velmi atraktivní, spotřebovává víc nafty než kolik se vytváří.

V celosvětovém měřítku je zatím nejúspěšnější získávání energie větru. Produkce elektrické energie větrných elektráren je větší než produkce jaderných elektráren a roste šestkrát rychleji. Dánsko již získává pětinu své elektrické energie z větru, Německo desetinu. Tyto elektrárny mají být rozloženy po větších oblastech, aby se vyrovnala nestejná a kolísající síla větru. Evropa chce v roce 2010 získávat 22 procent své energie z větru.

Před třemi lety došlo v severovýchodním USA a přilehlé Kanadě k výpadku elektrického proudu. Dnes se vláda USA snaží předejít podobnému výpadku budováním sítě větrných elektráren a platí těm, kdo si je nechají na svém pozemku postavit, 3000 dolarů ročně. Získávání solární energie je recipročně spojeno s větrem protože když je klidné počasí a nefouká vítr, funguje spíš solární získávání energie, a naopak. Kombinace obou je tedy poměrně spolehlivá.

Naproti tomu globální získávání energie z jaderných elektráren asi v nejbližší době příliš neporoste.

Považuji perspektivy získávání energie z alternativních zdrojů za velmi nadějné, a bude mít také velmi tvrdé důsledky pro země, které se snaží využít své zásoby nafty a zemního plynu k politickým cílům. Vypotřebování jejich zásob se dá přežít. Varuji však, nebude to lehké a nebude to zítra.