V posledních Otázkách V.M. byl zařazen blok o nečistotě ovzduší a co s tím. Bohužel jsme se toho moc nedozvěděli. Projednává se sice (podle ministra bezvadný) zákon, jsou připraveny i nějaké prováděcí předpisy, další se připravují, ale co to bude pro občany opravdu znamenat, jsme se nedozvěděli. Diskuse se točila převážně okolo toho, jak postihnout oprsklé znečišťovatele topící "ostravskými raketami"a podobným materiálem. A tady se to zadrhlo. Pomůcka hodnotící barvu kouře se ukázala jako bezcenná, neboť ji nelze použít jako důkaz a i její uplatnění podle znění zákona je řekněme kostrbaté. Možná o něco účinnější by byly "pachometry", o které usiluje zástupkyně ombudsmana, ale i ty narážejí na stejný problém – malá důkazní hodnota. Problém je v tom, že viníka nelze chytit za ruku, že rakety do kotle vskutku přikládá nebo je alespoň skladuje. Sami účastníci diskuze cítili, že prolomení domovní svobody nějakými úředníky není to pravé a po právu by také narazilo.

Co tedy s tím? Pan ministr sází na osvětu. Za pár desítek milionů chystá brožuru, kde by občany poučil o škodlivosti "raketového" vytápění, zřejmě by apeloval na jejich svědomí či ochranu zdraví, možná by i propagoval ekologičtější způsoby vytápění. Dalším opatřením má být příspěvek na opatření alespoň úspornějšího zdroje vytápění. Bude to k něčemu? Příručku si opravdu přečte řekněme dvacet procent lidí, ke kterým se dostane, tak dvě procenta si ji vezmou k srdci. O příspěvek na kotel asi zájem bude, ale určitě ne u "rakeťáků", navíc podobně jako Zelená úsporám nejspíš brzy narazí na nedostatek financí.

Co to zkusit jinak. Vraťme se kousek zpět v čase. Od poloviny devadesátých let se v naší zemi rozběhla plošná plynofikace. Obce, stát i plynárenské společnosti přesvědčovaly občana o výhodách topení plynem, slibovaly se, někde i poskytovaly různé výhody, některé obce i dodavatelé plynu při stavbě plynovodů zřizovaly občanům zdarma přípojky a lidé na to slyšeli. Připojenost bývala často i stoprocentní. O pár let ale začaly stoupat ceny plynu, řada slibovaných výhod se neuskutečnila a zájem rázem pominul. Přestaly se budovat přípojky, následně i uliční řady a dost postavených přípojek zůstává nevyužito. (Podobně se ostatně postupovalo dříve, při propagaci vytápění elektrického.)

Co z toho vyplývá? Zlepšeme občanům přístup k ekologickým zdrojům. Jak? Samozřejmě přes jejich cenu. Jednou z cest by bylo snížení daně, ale to by jistě narazilo u ministra financí a jednalo by se o opatření neadresné, plošné a asi i dražší. Účinnější by bylo přispívat přímo občanům, kteří by si takovýto způsob vytápění zvolili. Třeba příspěvkem na vytápění formou určité procentní částky z prokázaných nákladů. V praxi by to mohlo vypadat tak, že by žadatel předložil, třeba odboru životního prostředí, roční fakturu za spotřebu plynu (elektřiny, zkapalněného plynu), souhlasil by se vstupní prověrkou užívaného kotle odborníkem, který by na základě jednotných tabulek určil jeho průměrnou spotřebu. S přihlédnutím k této hodnotě by byla poskytována jednou ročně daná sleva. Pokud by došlo u žadatele k větším výkyvům ve spotřebě, zejména k jejímu většímu snížení, provedla by se na místě nová prohlídka odborníkem.

A jak na "rakeťáky"? Zde souhlasím s náměstkyní ombudsmana. Využijme prostředky, které již máme. Již nyní mají všechny domácnosti povinnost nechat pravidelně své komíny prověřovat kominíky, kteří o prohlídce vystavují protokol. Kdo jiný než kominík zcela jistě podle sazí a popela určí, čím se v domě topí, a není problém, aby to v protokolu uvedl. Potom stačí, aby starostové nebo pověření úředníci obce měli možnost si v případě podezření od občana tento protokol vyžádat a na jeho základě jednat. V případě odmítnutí by se přistoupilo k místnímu šetření. Kominický protokol by mohl být i přílohou k žádosti o příspěvek dle výše uvedeného odstavce.

A ministr může ušetřit pár milionů.