S nástupem nového ministra Pavla Drobila a s postupnou nápravou řady diskutabilních kauz se pojem ekologie opětovně objevuje v mediích, v podnikání i v ochraně prostředí. U mnohých občanů však vyvolává nepříjemný dojem spojovaný se zelenou ideologií a stupňovaným ekologismem. Přispělo k tomu neúčelné obchodování s emisními povolenkami, přidávání prostředí škodlivých biopaliv do pohonných hmot, solární boom s útokem na nárůst cen elektrické energie a řada dalších neověřených experimentů z bursíkovské dílny. Považuji proto za potřebné, hodně pošramocený termín ekologie uvést na patřičnou platformu.

V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem živých organismů s ostatními složkami přírody včetně člověka. Pro názornost její značné složitosti lze připomenout, že vychází z biologie, meteorologie, klimatologie, geologie, geografie, fyziky, chemie, antropologie, lékařských věd, ekonomiky, práva, historie, psychologie, technických věd. Snad jsem nic neopomněl. Dále se výrazu ekologie užívá v širším smyslu jako ochrana životního prostředí nebo lépe ochrana složek přírodního prostředí. V novém pojetí i ve směrnicích Evropské unie se proto dnes často začíná užívat souhrnného výrazu environment.

Dovolím si upozornit, že i přemíra ekologie škodí. V rozhlase, tisku i hovorové řeči často běžně slyšíme výrazy jako ekologické stavby, ekologická výroba, ekologické poplatky a podobně. V základním významu ekologie, jako vztahu k živým organismům a složkám přírody, jsou tedy naprostým nesmyslem. Dají se jednoduše nahradit termínem stavby a výroby šetrné k životnímu prostředí. Rovněž tak jsou absurdní výrazy jako podnikový ekolog, kdy jde spíše o technika sledujícího parametry vypouštěných vod, exhalace emisí nebo nakládání s odpady. Pokud jde o odpady, je rovněž velmi diskutabilní a zcela zmatečné jejich přiřazování k termínu ekologie. Odpady, které jsou výsledkem lidské činnosti, nejsou složkou životního prostředí, jako jí je voda, ovzduší či horniny.

Jsem mínění, že i vědní obor ekologie, nikoliv fundamentalizmus, nemůže žít bez silného ekonomického zázemí. Upozorňuji proto na marnou babylonskou snahu současné vlády zlepšit ekonomiku navýšením příjmu státního rozpočtu vyšší sazbou DPH, zvyšováním daní, snižováním platů občanů i zavedením všech možných úsporných opatření včetně propouštění zaměstnanců. Není nutné, aby všichni občané byli fundovanými ekonomy a uvědomili si fakt, že zde asi něco nehraje. První proběhlé demonstrace jsou pouze vážným varováním. Naši politici si zatím neuvědomili hluboký propad našeho průmyslu a jeho výroby, který se výrazně a negativně ekonomicky projevuje v celém národním hospodářství. Jedinou opravdovou efektní cestou k nezbytnému zvýšení příjmové části státního rozpočtu vidím ve velmi složité cestě k alespoň částečné obnově dřívější prosperity našeho průmyslu. Vyřeší se tím nezaměstnanost a zajistí trvalý příjem do státní pokladny.