O svobodě projevu za bolševika se trefně říká, že sice existovala, ale už ne svoboda po projevu. Europarlament nedávno přijal usnesení, podle kterého by tomu tak mělo být i v EU.

Jako by nestačilo, že je už od loňského února účinné nařízení DSA, jehož smyslem není podle mne nic jiného než pod pláštíkem „ochrany před nezákonným obsahem a dezinformacemi“ cenzurovat „nesprávné“ názory. Odhalovat je mají tzv. „důvěryhodní oznamovatelé“, kteří tak naváží na bohaté tradice práskačství prolínající se lidskými dějinami již od nepaměti.

Evropská vrchnost však nedomyslela jednu podstatnou záležitost – že nemá tak docela pod kontrolou globální technologické platformy, na kterých je „závadný“ obsah zveřejňován. Facebook a X-ko působí v USA, které po změně v Bílém domě nejeví ochotu se na potlačování svobody projevu spolupodílet a jejich majitelé udělali na bruselské cenzory dlouhý nos. Tik Tok sídlí v Číně, takže případné požadavky na cenzuru obsahu podle jiných, než pekingských pravidel vyvolají v jeho centrále tak maximálně salvy smíchu. A síť Telegram má sídlo ve Spojených arabských emirátech a byť jeho majitel Pavel Durov vloni ve francouzském vězení trochu „zkrotl“, cenzurovat obsah odmítá nadále.

Takže když evropská vrchnost neovládá platformy, kde je „závadný“ obsah zveřejňován, rozhodla se na to jít jinak – kriminalizací umlčet jeho autory. To je totiž dle mého soudu jedním z důvodů přijetí usnesení Evropského parlamentu, ve kterém požaduje zařazení „nenávistných projevů“ mezi tzv. „eurozločiny“. To jsou takové, které jsou trestné jednotně ve všech zemích EU a mezi něž patří například terorismus, organizovaný zločin nebo obchodování s lidmi. Podle evropské vrchnosti je tedy nejspíš stejně společensky závažné připravovat teroristický útok, jako se někde „neuctivě“ vyjádřit o příslušnících sexuálních menšin…

Zatím však jde pouze o usnesení přijaté Evropským parlamentem, který tak navázal na parlament přechozí. Ten totiž přijal podobné usnesení vloni. To však nebylo vzhledem ke konci jeho mandátu „přetaveno“ do konkrétních legislativních kroků. Nynější europarlament má však ještě času dost. Co by tedy muselo následovat, aby skutečně k zavedení zmiňovaného „eurozločinu“ došlo? Především by to musely odsouhlasit všechny členské země v Evropské radě. A tady se dá naštěstí očekávat, že by návrh narazil. Znovu se tak ukazuje, proč je tak důležité, že v EU existuje právo veta a jak nebezpečné je volání některých našich politiků po jeho zrušení.

Nicméně je zřejmé, že myšlenka na kriminalizaci „nesprávných“ názorů je v EU zakořeněna opravdu pevně a v blízké budoucnosti budeme nepochybně svědky dalších pokusů o její zavedení. Svět se tak opět dělí na část, kde existuje svoboda projevu a část, kde mají svobodu projevu i po projevu. A my jsme zase na té špatné straně.

Jediný rozdíl je v tom, že tentokrát nevede hranice mezi těmito světy středem Evropy, ale leží uprostřed Atlantiku…

Psáno pro deník TO.