DŮLEŽITOST: Budiž blahoslavena rovnováha
Jestli něco má v našem životě klíčový význam, tak je to rovnováha. Máme-li v rovnováze životní funkce, cítíme se dobře a jsme zdraví. Ale platí to mnohem obecněji. Ztrácíme-li rovnováhu, tak padáme. Není-li v rovnováze počasí, tak je buď moc sucho, nebo trpíme záplavami. Tím víc to platí i pro společnost a ekonomiku. Je-li ekonomika v rovnováze, tak se lidem žije dobře. Ceny jsou stálé, inflace nízká a platy se zvyšují jen, když stoupne produktivita. Každý fyzikální systém je v rovnováze v energeticky nejvýhodnějším stavu. Naopak odchylkou od ní roste entropie neboli míra neuspořádanosti.
Naopak v dobách turbulentních, v jaké žijeme nyní, ceny rostou více, než by bylo nutné, protože obchodníci se zajišťují vůči neznámé budoucnosti. Lidé, kteří kupují i drahé zboží, tím přispívají k dalšímu růstu cen. Také žádosti o plošné zvyšování mezd o větší skoky vedou k inflaci a opětnému zdražování. Je to podobné, jako když stát tiskne peníze, což dělá rád. Takže nakonec se situace lidí nezlepší a jen se vše pohne směrem vzhůru a vyvolá to další požadavky. V takové situaci je nejlepším lékem na čas se smířit se snížením životní úrovně, aby si to zase sedlo.
Totéž platí pro průmysl a technologie. Každá prudší změna si vyžádá dodatečné transformační náklady a částečně znehodnotí již vynaložené investice. To vidíme při současné snaze přejít na elektromobilitu. Zdaleka ne všichni ji chtějí, nebude na ni dost elektřiny a místo benzinových pump bude třeba budovat nabíjecí stanice. A plno dalšího. V honbě za dekarbonizací tak nějak uniká, kolik energie a emisí se váže na výrobu všech těch větrníků, fotovoltaických panelů, baterií aut a nabíjecích stanic. Hlavně se rozhodí panující rovnováha.
Tím nechci říct, že by se neměly dělat žádné změny, to bychom stále žili v době kamenné. Ale změny by měly být postupné, tak aby příliš nevychýlily existující rovnováhu. Bylo rozumné k pazourkům přidat měděné nože a později i železné. Větrné a vodní mlýny doplnit parními stroji. Nebylo to hned, a vždy to trvalo mnoho desetiletí až staletí. Proto to společnosti neublížilo, ale posunulo ji to.
Platí zlaté pravidlo zkušenosti, ne revoluce, ale evoluce. Většina revolucí v historii nebyla požehnáním, ale hrůznou zkušeností. Zničila mnoho hodnot a řadu životů. Samozřejmě, někdy to jinak nejde, ale měly by to být výjimky. Konec konců celý vývoj naší planety je příběhem evoluce. Byla řada katastrofálních událostí, které ji narušily a které lze přirovnat k revolucím. Pak muselo nastat dlouhé působení evoluce, aby to zase dala do pořádku a životaschopného stavu. Konec konců objev a začlenění elektřiny jsme zvládli evolučně a dobře.
A jak jste na tom vy? Udržujete svůj osobní život i rozpočet v rovnováze? Vyžaduje to trpělivost, ale vyplatí se to.
Řada živočišných druhů si tu žije pokojně statisíce až miliony let bez potřeby nějaké změny v souladu s přírodou. Naopak ty, co se hodně adaptovaly, už dále o tuto schopnost postupně specializací přicházely. Druh Homo sapiens je ale velmi mladý a netrpělivý a chtěl by všechno měnit a to pokud možno hned. Tím si často sám pod sebou podřezává větev. Není moudrý ve své většině a to ani prostřednictvím svých vůdců a tak se ve svém vývoji často motá a potácí. Snadno podléhá populistickým kampaním, jako religiózní středověk, nacizmus a komunizmus a teď zelené náboženství.
Zatím všemi peripetiemi nějak prošel, tak doufejme, že tomu bude i tentokráte a vzpomene si na zdravý rozum a evoluci.