Jaromír Drábek si zjevně vzal příklad z dědy hostinského v jedné z raných her Divadla Járy Cimrmana Hospoda na Mýtince a vytvořil druhý, fondový, důchodový pilíř tak, aby měl jistotu, že do něj nikdo nevstoupí. Paradoxně tím vlastně našemu důchodovému systému prokázal dobrou službu.

Na úvod trochu operety

Jako vhodný úvod do problematiky smyslu a konstrukce samé podstaty navrhované reformy našeho důchodového systému, jíž je zřízení fondového pilíře, může posloužit úvodní scéna z operety Divadla Járy Cimrmana Hospoda na mýtince. Ministr práce a sociálních věci je zjevně znalec života a díla našeho národního génia, a proto pochopil, jak lze zdánlivě nesmyslné jednání dědy hostinského využít pro realizaci vládního prohlášení a přitom neoslabit finanční udržitelnost průběžného pilíře našeho důchodového systému.

Otevře se opona. Hospoda v lese, před hospodou stůl a židle. U stolu figurína Ludvík a hostinský.)

HOSTINSKÝ: Chceš vědět, Ludvíku, můj starý – a dalo by se říci – ano! Vlastně jediný dobrý příteli, jak jsem se zde v této osamělé pustině uprostřed hlubokého lesa, kde široko daleko nikdo nebydlí a kudy nevede ani pěšina a kde bys za celý den nespatřil človíčka, nebýt těch zatracených vzducholodí, ocitl? Vyprávím ti tento příběh svého života den co den již po patnácte let a nemám věru důvodu neříci ti jej znovu. (Podívá se nahoru, odkud zazní hudba z Netopýra.) To je Vídeňák, Ludvíku. Ech, ti boháči! Letos na svatou Annu bude tomu třicet let, co jsem jako chudý tovaryš s buchtou v ranečku opustil svou milovanou vlast. Neměl jsem, Ludvíku, můj starý – a dalo by se říci – ano! vlastně jediný dobrý příteli, nic než tyhle dvě ruce. Kam se vrtnout? Chtěl jsem se samozřejmě uchytit nejdříve jako košíkář. Ale košíky jsem nikdy nepletl, ani jsem nevěděl, jak se taková práce dělá. A tu, v nouzi nejvyšší, přinesl mi listonoš radostnou zprávu: Dědeček zemřel, stáváte se majitelem hostince Na mýtince. A tak jsem si to namířil rovnou k notáři. Notář vzal sekeru, jídlo na tři dny a vyrazili jsme. Když jsme se, Ludvíku, můj starý – a dalo by se říci – ano! vlastně jediný dobrý příteli, prosekali až sem, tu teprve jsem poznal, jaký byl můj dědeček, dej mu pánbůh lehké odpočinutí, blbec.

Notář mi vyprávěl, že dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili. A tak si postavil tohleto. Ty jsi tu, Ludvíku, za dědečka nevím, ale za mě patnáct let, sice stálý, to je pravda, ale jediný host. A takový host, že to tak musím říct, neurazíš se, Ludvíku, viď? To vlastně ani není host. A bez hosta hospodu neuživíš. A uživíš-li, nepobavíš se. A pobavíš-li se, jen do pláče.

Tajemství důchodové kalkulačky

Minulý týden se objevila na webové stránce vlády dlouho očekávaná důchodová kalkulačka. Není v ní sice explicitně řešeno

- jak je doživotní důchod z fondového pilíře počítá,
- zda výnosy fondů jsou nominální nebo po očištění od inflace,
- jakým způsobem je krácen důchod z průběžného pilíře
- jaký je předpoklad růstu mezd, jenž ovlivňuje valorizaci důchodů

a nebere ani v úvahu, že mzdy i výnosy fondů nebudou v čase konstantní, přesto však něco vypovídá. Jako příklad jsem vzal muže narozeného v roce 1990, který půjde do důchodu ve věku 69 let a dva měsíce, a který by tedy spořil v 2. pilíři od roku 2013, kdy má být systém spuštěn, celkem 47 let. Dnešní průměrná doba dožití po dosažení důchodového věku je pro muže cca 13 let, pro ženy asi o 5-6 let více. Vládou uváděný důvod pro zvyšování věku odchodu do důchodu spočívá v tom, že se tím při rostoucí průměrné délce života dosáhne zhruba konstantní doby dožití, u mužů tedy asi oněch 13 let.

Jemu důchodová kalkulačka spočetla následující perspektivy doživotního měsíčního důchodu v závislosti na měsíční mzdě či platu (97 508 Kč je čtyřnásobek dnešní průměrné měsíční mzdy, nad nímž se již neodvádí sociální pojištění, a tedy ani nepočítá důchod):

V prvním řádku je měsíční mzda/plat, v druhém měsíční důchod v případě setrvání jen v průběžném pilíři a v dalších třech řádcích celková výše důchodu z průběžného i fondového pilíře pro tři varianty výnosů fondového pilíře. Kalkulačka bohužel neuvádí důchod pro docela realistický případ nulového výnosu. Na první pohled se zdá, že kromě příjmu pod cca 20 tisíc a za předpokladu nízkého výnosu 1.5% ročně je pro všechny ostatní mzdové kategorie a scénáře výnosu vstup do fondového pilíře výhodný. To je ovšem jen zdání, které klame, v tomto případě velmi.

Je třeba si totiž uvědomit, že kdo vstoupí do fondového pilíře, bude odvádět na sociální pojištění o 2 procenta ze mzdy více než ti, kteří setrvají jen v průběžném pilíři, tedy místo 6.5 procent 8.5 procent. Tato dvě procenta ovšem můžeme investovat do fondů také sami, aniž vstoupíme do fondového pilíře. Výhodnost, resp. nevýhodnost vstupu do fondového pilíře se tedy ukáže teprve tehdy, když k důchodu výhradně z průběžného pilíře přičteme částku, kterou bychom si takto sami naspořili. Připomeňme, že při nulovém výnosu bychom si za 47 let naspořili 47x2=94 procent (tedy 0,94 násobek) roční mzdy či platu. V následující tabulce jsou uvedeny celkové částky, o které bude důchod vyplacený mužům ročník 1990 ve formě doživotního důchodu za 13 let (což bude průměrné doba jejich dožití) vyšší v případě, že do fondového pilíře vstoupí, než pokud by zůstali plně v průběžném pilíři. Závislost zhodnocení vložených prostředků na (konstantní) výši výnosu je na obrázku zde.

Částky jsou uvedeny v násobcích roční mzdy, neboť tento způsob vyjádření je pro srovnání jednotlivých kategorií důchodců vhodnější. V posledním sloupci je pak uvedena částka (opět v násobcích roční mzdy), kterou by si každý muž ročník 1990 naspořil za 47 let, kdy bude do fondového pilíře přispívat, kdyby sám pravidelně dával 2% své mzdy do fondu stejného výnosu a zůstal plně v průběžném pilíři. Pro posouzení (ne)výhodnosti zapojení do fondového pilíře je proto třeba pro každou mzdovou kategorii a výnos fondu srovnat čísla v druhém až sedmém sloupci s číslem v posledním sloupci.

Na první pohled je vidět, že pro všechny mzdové a výnosové kategorie je DALEKO, DALEKO VÝHODNĚJŠÍ zůstat plně v průběžném pilíři, oželet danajský dar 3 procent převedených z průběžného pilíře a investovat ony 2 procenta mzdy do nějakého fondu přímo. Rozdíly jsou obrovské a při vyjádření v násobcích roční mzdy jsou největší pro nejnižší mzdové a výnosové kategorie. Ale ani pro nejvyšší mzdovou kategorii není účast ve fondovém pilíři výhodná, neboť přímým investováním oněch 2 procent získají 2-2.5krát více peněz (4.37/2.09=2.1, 1.35/0.54=2.5). Vyjádřeno v Kč tento rozdíl představuje 1-2.5 miliony Kč. Doba dožití po odchodu do důchodu by musela být nejméně dvakrát větší než uvažovaných 13 let, tedy asi 26 let (a tedy věk 95 let), aby aspoň ty nejvyšší mzdové kategorie na vstupu do fondového pilíře netratily. A to jsme ještě nevzali v úvahu dvě důležité skutečnosti. Za prvé, při investici přímo do fondu mohou mít lidé naspořenou částku v okamžiku odchodu do důchodu celou k dispozici, podobně jako v existujícím důchodovém připojištění. Existuje přitom řada situací, zdravotní stav především, kdy by čerstvý důchodce potřeboval využít naspořené prostředky jinak než formou doživotní penze, například na intenzivní a finančně nákladnou lékařskou péči. Za druhé, opět na rozdíl od důchodového připojištění, z fondového pilíře nebude možné vystoupit.

Pro muže ročník narození 1980, kteří budou odcházet do důchodu v 67,5 letech a budou spořit 36 let, se čísla v předchozí tabulce trochu změní:

 

přičemž i při nulovém výnosu by za 36 let důchodce-muž z dvou procent své mzdy naspořil 0.72násobek své roční mzdy. Nevýhodnost vstupu do fondového pilíře je pro všechny o trochu nižší, ale stále zcela zřejmá.

Všechno špatné je k něčemu dobré

Na mýtince je tedy hned vedle hospody Drábkův druhý, fondový, důchodový pilíř. Nikdo ho nepotřebuje, ale nikomu také nevadí. Vláda může ohlásit splnění jednoho ze slibů vládního prohlášení, odbory nemusí stávkovat a opozice protestovat. Je klid na práci a vláda i opozice se může vážně zabývat otázkou, jak upravit třetí důchodový pilíř, případně jak z gruntu změnit ten první. Vládou schválená „malá“ důchodová reforma „řeší“ problém dlouhodobé udržitelnosti průběžného pilíře cestou zvyšování věku odchodu do důchodu, ale to zdaleka nemusí problém skutečně vyřešit. Není totiž důležité, kolik je lidí v produktivním věku, ale kolik z nich má práci. A to lze na padesát let dopředu jen těžko odhadovat. Zvyšování věku odchodu do důchodu proto nemusí znamenat více lidí, kteří budou na důchody svých starších vrstevníků přispívat.