V červnu 1998 se v New Yorku sešly delegace členských zemí Organizace spojených národů na

XX. Valném shromáždění

. Za Českou republiku se zúčastnili mj. tehdejší premiér Josef Tošovský a sekretář Meziresortní protidrogové komise Pavel Bém. Spolu s generálním tajemníkem OSN Koffi Annanem, ředitelem Agentury OSN pro drogy a zločin (

UNODC

) Pino Arlacchim a se zástupci dalších 184 států se za Českou republiku připojili k deklaraci, která světovému společenství vytýčila

jednoznačný a ambiciózní cíl

: do roku 2008 podstatně snížit užívání nelegálních drog a v témže termínu rovněž podstatně snížit jejich pěstování a výrobu.

Pino Arlacchi byl v roce 2001 po několika korupčních skandálech přinucen k rezignaci a v UNODC na něj nevzpomínají v dobrém. Ne kvůli korupci – kvůli tomu, že po sobě mezinárodnímu režimu kontroly nezákonných drog zanechal jednoduše měřitelné ukazatele (ne)úspěchu; to pro UNODC znamená tíživou hrozbu. Agentura OSN pro drogy se proto pod vedením dalšího Itala Antonia M. Costy usilovně snaží odvést pozornost od cílů z roku 1998.

Tvrdá data totiž hovoří nepříjemně jasnou řečí: počet uživatelů drog se za osm let od roku 1998 celosvětově zvýšil nejméně o pětinu, sklizeň opiového máku a kokových listů dosahuje bezprecedentních rozměrů a konzumenti nestačí heroin či kokain, které chrlí primitivní středoasijské a jihoamerické laboratoře, už ani spotřebovávat. Totéž platí u extáze anebo našeho pervitinu, pro jejichž výrobu není třeba rostlinných surovin. U marihuany, z níž se po celém světě v očích podstatné části mladších dospělých bez ohledu na zákony a na přání starších generací stala běžná sociálně akceptovaná droga, se masově rozmohlo v podstatě neodhalitelné bytové pěstování v přisvětlovaných květináčích.

Nadprodukce má podle nemilosrdných tržních zákonů za následek nejnižší ceny nelegálních drog v historii – například v Británii se pouliční cena hašiše snížila mezi lety 1995 a 2005 na třetinu, tj. na cca 65 Kč za gram; tableta extáze stojí zhruba 120 Kč proti 370 Kč z roku 2000, ve stejném období se o třetinu snížila cena heroinu, tak jako cena kokainu a amfetaminů. Stejně je tomu v ČR – ceny zůstávají od roku 1990 nominálně na stejné hladině, což při několikanásobném zvýšení průměrného příjmu znamená ve skutečnosti jejich soustavné a razantní zlevňování. Ještě prudší pád zaznamenaly ceny drog v USA; nejinak je tomu v zemích bývalého Sovětského svazu. Souhrnem: pokud máte zájem, dostanete za své peníze tolik nelegálních drog jako dosud nikdy.

Trend je jednoznačný a nic nenasvědčuje, že by se měl změnit. UNODC se ve světle selhání režimu kontroly drog, jenž má za úkol prosazovat, snaží přesvědčit svět a OSN, že by měla svou úspěšnost vyhodnocovat sama a zejména by to nemělo být umožněno nezávislým akademickým či nevládním vědeckým institucím. Úspěch chce „měřit“ pomocí proinvestovaných peněz a počtu „podniknutých akcí“ namísto pomocí předem stanovených cílů – obzvláště ne těch z roku 1998. Ve snaze zabránit hledání alternativ selhávající prohibice tvrdí, že bez ní by byla situace ještě horší – bez ohledu na nemožnost něco takového prokázat. V dubnu 2003 zakomponovala do svého vídeňského mítinku (který měl v poločase mezi lety 1998 a 2008 zhodnotit dosahování cílů z New Yorku), výstup patnáctileté dívenky, žádající s náručí květin „jménem občanů“ ředitele UNODC o „zachování současného režimu kontroly drog“ – výjev, který pamětníkovi sjezdů KSČ nemohl nevehnat slzy nostalgie do očí.

Vskutku, současná rétorika i praxe UNODC silně připomíná pinožení českých komunistů v osmdesátých letech. Podobně jako oni ani UNODC nepracuje, ale „bojuje,“ a to pomocí neefektivních zbraní a vznešeně znějících, ale prázdných slov. Trvalý neúspěch se snaží relativizovat, případně z něj obviňovat všechny, kteří nevěří v dosažitelnost „světa bez drog;“ za neúspěch komunismu podle Ústředního výboru KSČ zase mohli zaslepenci, nevěřící v „beztřídní společnost.“ A stejně jako komunistická neschopnost i zkostnatělost mezinárodního společenství stojí čas, peníze a životy.

Během příštího roku na mezinárodním fóru vyvrcholí partie o vyznění Valného shromáždění o drogách v roce 2008. Především na v drogové politice celosvětově nejúspěšnějších státech EU záleží, zda v ní zvítězí budovatelská hesla nebo na faktech založený přístup, a zda dojde k účinné, zásadní změně mezinárodní drogové politiky nebo k dalšímu festivalu mlžení nad nesplnitelnými sliby.

Otištěno v časopise Týden 43/2006; rozšířená verze zveřejněna v Neviditelném psu se souhlasem časopisu a autora

vedoucí pro vědu a výzkum Centra adiktologie

Psychiatrické kliniky 1. LF UK