Osobní prohlídky jsou na letišti v Praze relativně hodně přísné. Napadá nás, k čemu prakticky slouží. Odpověď ale bude vždycky zavádějící, protože nevíme, co by se začalo dít, kdyby se takové prohlídky nedělaly.

Konkrétní statistiky o počtu teroristů zachycených při osobních prohlídkách na letištích jsou obtížně dostupné, protože vlády a bezpečnostní agentury (např. TSA v USA, Europol v Evropě) často nezveřejňují přesné údaje kvůli citlivosti informací a národní bezpečnosti. Nicméně na základě dostupných informací lze poskytnout obecný přehled a několik klíčových příkladů.

Obecné informace
USA (TSA a CBP): Podle zpráv americké Transportation Security Administration (TSA) a U.S. Customs and Border Protection (CBP) jsou případy zachycení osob na seznamu teroristů (Terrorist Screening Database) při letištních kontrolách relativně vzácné. Například v roce 2023 CBP hlásila, že na hranicích (včetně letišť) bylo zastaveno 216 osob na seznamu teroristů, ale většina těchto případů se týkala pozemních hranic, ne letišť. TSA v roce 2013 uvedla, že jejich program SPOT (Screening of Passengers by Observation Techniques) vedl k tomu, že pouze 0,6 % osob označených při prohlídkách bylo zatčeno, a žádné z těchto zatčení nebylo klasifikováno jako terorismus. Přesné počty teroristů zachycených při osobních prohlídkách na letištích nejsou veřejně dostupné, protože TSA neuvádí konkrétní případy kvůli bezpečnostním důvodům. Existuje však několik známých incidentů: Umar Farouk Abdulmutallab (2009): „Underwear Bomber“ byl zachycen až na palubě letadla poté, co jeho výbušnina selhala. Bezpečnostní prohlídka na letišti v Amsterdamu ho nezachytila, což vedlo k zpřísnění kontrol (např. zavedení celotělových skenerů). Richard Reid (2001): „Shoe Bomber“ byl rovněž odhalen až cestujícími a posádkou během letu, nikoli při prohlídce na letišti.

Evropa: V Evropě se bezpečnostní statistiky liší podle země a jsou často agregovány na úrovni Europolu nebo národních agentur. Například po útocích v Bruselu (2016) a Istanbulu (2016) bylo zdůrazněno, že teroristé často útočí na „měkké cíle“ (např. veřejné prostory letišť před bezpečnostními kontrolami), nikoli v zabezpečených zónách. Konkrétní případy, kdy byli teroristé zachyceni při osobních prohlídkách, jsou vzácné a obvykle nejsou detailně zveřejňovány. Většina zmařených útoků (např. plán na útok na letadla z Londýna v 2006) byla odhalena ještě ve fázi plánování díky zpravodajským službám, nikoli letištními kontrolami.

Japonsko: V Japonsku jsou bezpečnostní opatření na letištích (včetně Kansai International Airport) přísná, ale zaměřují se spíše na obecnou bezpečnost (např. zbraně, drogy) než na terorismus, protože hrozba teroristických útoků je v zemi nízká. Neexistují veřejně dostupné statistiky o zachycení teroristů při osobních prohlídkách na japonských letištích.

Klíčové příčiny nízkého počtu zachycení

Vzácnost teroristických pokusů: Teroristické útoky na leteckou dopravu jsou extrémně vzácné. Například od 11. září 2001 nebyly v USA zaznamenány žádné úspěšné teroristické útoky na letištích nebo letadlech, což naznačuje, že současná opatření (např. zpevněné dveře kokpitu, zvýšená ostražitost cestujících) jsou účinná.

Zaměření na zpravodajství: Většina teroristických plánů je odhalena ještě před dosažením letiště díky práci zpravodajských služeb (např. FBI, MI5).

Omezení osobních prohlídek: Osobní prohlídky na letištích se zaměřují především na detekci zbraní, výbušnin a zakázaných předmětů. Například v roce 2023 TSA zachytila 6 737 střelných zbraní při prohlídkách, ale tyto případy nebyly spojeny s terorismem.

Chybovost systémů: Studie ukazují, že i moderní technologie (např. rozpoznávání obličeje) mají chybovost, což může vést k falešným negativům (např. terorista není odhalen). Například studie z roku 2005 uvádí 43% chybovost u rozpoznávání obličeje.

Kritické zhodnocení
Účinnost prohlídek: Někteří odborníci, například Bruce Schneier, tvrdí, že osobní prohlídky nemusí být tak účinné, jak se prezentuje, a že vytvářejí spíše pocit bezpečí než skutečnou ochranu. Například testy TSA v roce 2015 ukázaly, že agenti nezachytili 95 % testovacích zbraní a výbušnin při bezpečnostních kontrolách.

Zaměření na špatné cíle: Mnoho opatření (např. zákaz tekutin nad 100 ml, sundávání bot) bylo zavedeno reaktivně po konkrétních incidentech, ale nemusí efektivně bránit budoucím útokům.

Alternativní hrozby: Teroristé se stále častěji zaměřují na „měkké cíle“ mimo bezpečnostní zóny (např. útok na letišti v Istanbulu 2016), kde osobní prohlídky nejsou aplikovány.

Závěr
Přesné statistiky o počtu teroristů zachycených při osobních prohlídkách na letištích nejsou veřejně dostupné, a pokud existují, jsou pravděpodobně utajeny. Většina dostupných údajů naznačuje, že takové případy jsou extrémně vzácné, a většina teroristických plánů je odhalena ještě před dosažením letiště díky zpravodajským službám. Známé případy, jako Abdulmutallab nebo Reid, ukazují, že osobní prohlídky na letištích často selžou v detekci teroristů před nástupem do letadla, což vedlo k zpřísnění opatření, jako jsou celotělové skenery a náhodné prohlídky.