Podnikatel Radim Jančura, který nedávno prezentoval svůj životopis na NEWTON College, je velmi progresivní a podnikavý člověk. Snad nejvíce se proslavil – samozřejmě kromě žlutých autobusů – svojí snahou provozovat regionální železniční tratě pod hlavičkou firmy RegioJet. Příslušné tendry podle svých slov nevyhrál i přesto, že byl nejlevnější. A to proto, že si to tak političtí představitelé nepřáli. Podle jeho názoru se za tímto rozhodnutím skrývá korupce.

Je zřejmé, že železniční doprava v České republice provozovaná státem je organizována neefektivním způsobem. Soukromí podnikatelé typu Radima Jančury jsou proto schopni zorganizovat provoz tak, že je nejenom nejlevnější, ale také daleko přívětivější k zákazníkovi. Na druhou stranu je nutné podotknout, že ani pan Jančura není schopen provozovat regionální železnice bez dotací.

Pan Jančura tvrdí, že žádné přímé dotace na provoz železnic nepotřebuje, ale jedním dechem odmítá jinou věc, a tou je vlastnictví kompletní železnice, tedy i kolejí. Infrastruktura, díky jejímuž vlastnictví může Ministerstvo dopravy nepokrytě vybírat operátory na základě arbitrárního rozhodnutí, by podle Radima Jančury měla zůstat v rukou státu. Proč? Protože jakmile by železniční podnikatelé vlastnili i koleje, regionální doprava by zanikla.

Je zřejmé, že řešení provozu lokálních železničních sítí Radima Jančury zaměřené na zákazníka a nikoliv na úředníka na Ministerstvu dopravy je daleko lepší než stávající řešení. Úředník na Ministerstvu dopravy hájí zájmy byrokracie a odborů a podle slov Radima Jančury také velikost úplatku a nikoliv zájmy zákazníka. Otázka ale zní: Jak je možné v budoucnu zajistit to, že stát nebude kontrolu infrastruktury nadále zneužívat ke svým skrytým politickým cílům?

Když se retrospektivně podíváme, kam až se kauza Radima Jančury dostala, tedy před Evropský soudní dvůr v Lucemburku, zdá se, jako by tomuto v České republice zabránit nešlo. Dokonce ani Úřad na ochranu hospodářské soutěže nebyl schopný podnikatele proti neprůhlednému rozhodnutí státu ochránit. Podle mého názoru je tedy naivní předpokládat, že stát, který historicky vlastní železnice proto, aby naplňovaly jeho politické cíle, bude chtít toto privilegium poskytovat podnikatelům. A znovu, i kdyby, je otázkou, proč by měli daňoví poplatníci hradit výstavbu a údržbu železniční sítě? A konečně: kdyby regionální železnice zanikly, znamenalo by to úplný konec regionální dopravy?

Centrum pro studium konkurence, Liberální institut