Handsfree, to je další termín, který nemá protějšek v českém slovníku. Slovo bezručka je samozřejmě nesmyslné a navíc nevystihuje podstatu věci. Nejde o bezrukost, nejde o osekání končetin, naopak, jde o uvolnění rukou. Handsfree znamená, že něco nemusíme držet v ruce, ano, týká se to především mobilního telefonu.

Takže podotýkám předem, než se dostanu k jádru sdělení naznačenému v titulku, že zařízení handsfree mám v autě zabudované a používám ho. Je velmi pohodlné. Spolupracuje s autorádiem, a to tak, že i s vypnutým autorádiem. Mobil mám v kapse a ten spolupracuje s tím bezručkou, tedy s handsfree, jiným důmyslným zařízením, zvaným modrozub neboli bluetooth. Když mi zavoláte, pustím jednu ruku z volantu jen na okamžik, abych zmáčkl puntík na malé krabičce nad zrcátkem a váš hlas uslyším z reproduktorů autorádia. A vy uslyšíte můj hlas snímaný mikrofonem nad zrcátkem. Takto mohu telefonovat za jízdy, i kdybych právě míjel půlkilometrový špalír dopravních policistů vybavených dalekohledy a videokamerami. Nad hlavou mi září svatozář silná jak neonová reklama. Jsem čistý. Telefonuju přes handsfree.

Čímž se dostávám k jádru věci. Každé telefonování za jízdy je krajně nebezpečné. Ovšem když s někým sedíte v autě a povídáte si, váš společník také sleduje situaci na silnici a přestane žvanit, když spatří bábu s krosnou, jak si to šine napříč. Když se ale s někým bavíte po telefonu, on samozřejmě vaši bábu s krosnou přes vozovku přebíhající (nejlépe na červenou) nevidí a žvaní dál.

Troufnu si tvrdit, že telefonování přes handsfree je nebezpečnější než telefonování handsfull, tedy mobilem třímaným v ruce. Když totiž mluvím přes handsfree, rozptyluje mne zesílený hlas, který se rozléhá po celém autě. Ten rozhovor mě do sebe vtahuje a věnuji se mu pomalu víc než bábám s krosnou a cisternám vyjíždějícím z vedlejší ulice. Zato mobil držený v ruce mi štěbetá do ucha - a vůbec nemám potíže s tím, abych řekl "Promiň, teď tu běží bába s krosnou" a odložím mobil a minu nebezpečnou situaci.

Znovu připomínám, že za nebezpečné pokládám jakékoli telefonování a v tomto smyslu nám byl vynález mobilu čert dlužen. Statistiky ukazují, kolik strašných nehod zavinila nepozornost a telefonování pozornost mimo jakoukoli pochybnost rozptyluje. Je ale diskutabilní, co je horší zlo, zdali handsfree nebo handsfull, tedy telefon v ruce. Zákon jednoznačně zakazuje telefonování s mobilem v ruce. Telefonování přes zařízení handsfree toleruje, protože je nepostižitelné. Není vidět. Co s tím?

To právě jsou ty paradoxy, do kterých se dostane vševěd chytřejší než rádio. Především, je to můj osobní pocit, že mě handsfree rozptyluje víc. Někoho víc rozptyluje mobil v ruce. Tuhle moji tezi navíc nelze prokázat. Tvrdá data nejsou a nebudou. Zjistit to nejde. Takže, co s tím?

Samozřejmě nic, zůstane to, jak to je a jinak to nejde. Jako už tolik civilizačních novinek je i mobil zároveň dobrodiní i hrozba. Je to prostředek k uklidnění - jste v zácpě a můžete se na dálku omluvit, že přijedete na schůzku pozdě. Víte, jak byste byli nervózní, kdyby nebylo mobilu? No a když vás uvidí policajt, jak se omlouváte, napaří vám pokutu, čímž vás - omluvou uklidněného - zase zneklidní. Tak funguje rovnováha, základní zákon přírody, té stvořené Bohem právě tak jako té stvoření lidmi.

LN, 18.2.2008