Již léta nás média a někteří politici přesvědčují, že proti „vyspělým zemím“ je u nás situace na silnicích neudržitelná - řidiči jezdí bezohledně a v důsledku toho je neúměrně vysoký počet nehod, zraněných a mrtvých. Byl tedy schválen zákon, který nastavil tvrdé, ba dá se říci jedny z nejtvrdších podmínek v celé Evropě. Zdá se toto tvrzení neobhajitelé? Takže příklady:
Porovnání některých pokut v eurech:
Alkohol:
ČR do 1.666; Francie: 4.500; GB: do 7.200; všechny ostatní státy mají pokutu nižší
Překročení rychlosti do 20 km/h:
ČR: do 166; Dánsko: 70 - 270; Maďarsko: do 245; Španělsko: 90 - 300; všechny ostatní státy mají pokutu nižší
Jízda na červenou:
ČR: do 166; Dánsko: 135 - 200; Španělsko 90 - 300; všechny ostatní státy mají pokutu nižší
Zákaz předjíždění:
ČR: do 335; Slovensko: do 355; Španělsko: 90 -300; všechny ostatní státy mají pokutu nižší
Nedovolené parkování:
ČR: 85; Španělsko: do 90
V případě Finska a Švédska se pokuty odvíjejí od příjmu řidičů.
(Zdroj D.A.S. Magazín, číslo 2/2006)
Z tabulky se dá jasně vyvodit, že nejen relativně, čili ve vztahu k příjmům, ale mnohdy i absolutně je u nás postih jeden z nejtvrdších!
Zákon v této podobě platí rok, jaké jsou tedy výsledky. Zatímco poslední půlrok před účinností tohoto zákona počet mrtvých na silnicích klesal, ve druhé polovině roku platnosti zákona znovu stoupá. Změnou metodiky nám byl vnucován dojem, že celkový počet nehod klesá, statistika pojišťoven je však neúprosná - počet nehod stoupá! Zdá se tedy, že silniční zákon selhal, otázka zní proč.
Zastavme se u některých povinností státu v silniční dopravě. Je jasné, že první povinností je udržovat silniční síť v odpovídajícím stavu, tj, v takovém, který odpovídá normám. To přinejmenším znamená, že silnice nesmějí být zamořeny úseky rozbitými, úseky, které prakticky nemají vodorovné značení, úseky, kde chybí směrové značení. Výmluva, že stát nemá peníze, nás nesmí jako spotřebitele zajímat - není-li možné, aby se podnikatel vyvázal ze svých povinností, například prodeje zkažených potravin poukazem na nedostatek peněz na nákup chladící techniky, nesmí to být možné nikdy! Stát tím, že provozuje silnice v mnohdy nebezpečném stavu, nás všechny vystavuje často smrtelnému nebezpečí a odpovědnost za to, že řidiči je znemožněno věnovat se řízení, je přičítána řidiči a je za ni trestán. Dovedeme si představit podobné poměry v letecké dopravě?
Rovněž je jasné, že stát je povinen znemožnit, aby na silnici jezdili řidiči, kteří ohrožují bezpečnost silniční dopravy. Znám ze své praxe řidiče, kteří bourali ze své viny během půl roku dvakrát, znám takové, kteří to stihli během několika týdnů, a znám jednoho, kterému se to povedlo během pěti dnů. Nikomu z nich nebyl odebrán ŘP. Nyní ovšem můžete přijít o ŘP, pokud si zapomenete zapínat světla - v plném létě a ve dne (mimo ČR je povinné celodenní svícení jen v těchto zemích: Island, Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Estonsko, a Lotyšsko, čili severské státy, kde vládnou samozřejmě úplně jiné světelné podmínky a ze srovnatelných zemí jen ve Slovinsku - zdroj D.A.S. Magazín 1/2007); můžete o něj přijít, jestliže zastavíte - nikoli parkujete na místě pro invalidy. Můžete o něj přijít, protože po liduprázdné silnice jedete rychle, nikoli nebezpečně, pouze rychle. A proč by jste jinak jezdili v noci? Když pojedete velmi rozumně, aniž byste měli oči přilepené na tachometr, čili v žádném okamžiku nepřekročíte rychlost o více než 10 km/h, klesne vaše cestovní rychlost mírně nad 60 km/h, a to v 21. století! Jak je to možné? Je to jednoduché, loni jsem počítal v úseku mezi Hradcem Králové a Českou Lípou, tj. cca 120 km, omezení rychlosti na volné silnici - bylo jich 23, z toho jen tři kvůli stavebním pracím. Všechny ostatní byly trvalé na křižovatkách s vedlejšími silnicemi, samozřejmě mimo obce, některé na 70 km/h, některé dokonce na 50 km/h. Připočtěte k tomu cca 10 obcí včetně Mladé Boleslavi a přestanete se divit. Místo toho, aby stát vybudoval síť dálnic a silnic odpovídající 21. století, tak aby doprava netrpěla stále stejnými problémy svaluje na odpovědnost na řidiče. Ostatně v této souvislosti je zajímavý údaj, že v Německu mají třikrát víc dálnic na měrnou jednotku a v Rakousku dvakrát, o rozdílu kvality vozovky je zbytečné se bavit a rovněž tak o tom, kolik u nás stojí km dálnice.
V tomto měsíci se provalila aféra, že úřady nejsou schopné zpracovat cca 2 miliony přidělených trestných bodů, ponejvíce těch, které byly „uděleny“ automatickými radary. V důsledku toho mohou neočekávaně přijít o ŘP a tím o obživu možná desítky tisíc lidí. Nejedná se jen o řidiče profesionály, ale i o řidiče referentských vozidel a podnikatele, tedy ty, kteří bez ŘP mohou se svou profesí skončit - takže za mnohdy bagatelní přestupky se mohou dostat do problémů celé rodiny - to má být cílem? Místo toho, aby se policisté snažili cíleně dopravu řídit a usměrňovat, jsou považovány za normální takovéto excesy: minulý týden proběhl on-line rozhovor s ředitelem dopravní policie panem Bambasem. Jeden z účastníků mu vylíčil, jak byl bezdůvodně, to znamená, že se nedopustil žádného dopravního přestupku, při jakési akci v jižních Čechách pětkrát zastaven a podroben kontrole dokladů a, tuším, lékárničky. Při pátém zastavení se neovládl a praštil kloboukem o zem. Byl důrazně upozorněn, že takto se s policií nejedná. Obrátil se na pana ředitelem s otázkou, jak se má bránit proti takové šikaně, a byl poučen, že s policií musí jednat slušně! Moje tchýně říkávala: No ne, šlak by tě trefil? Zato jedná-li se o smrt, soudní moc jedná takto: není to tak dávno, co v Českém Těšíně zabil řidič, který se rozhodl, že si v noci uspořádá závod, tři policisty. Jestliže se nepletu, dostal tři roky nepodmíněně a po polovině trestu byl propuštěn. S kým závodil, jsme se nedověděli a nepochybně to ani nikdo nezkoumal.
Neposledním aspektem celé věci je otázka, jestli máme právo jako řidiči na chybu. Nepochybně ano, vždyť vezmeme-li za základ tento nešťastný zákon, chystá se jeho novelizace, čili ti, kteří ho schválili udělali očividně chybu a nehrozí jim za to ztráta existence. Ovšem udělá-li ji řidič, například špatně odhadne při předjíždění rychlost vozidla, které chce předjet (dokonce to ani nemusí být jeho chyba, všichni známe situaci, kdy předjížděný neunese, že jej chce někdo předjet, a zrychlí) a přejede plnou čáru, třeba jen o metr levými koly, je mu odebrán ŘP. Nikdo nezkoumá, jestli někoho ohrozil. Jak je tento přístup nesmyslný, nám ukáže každá zima, která pokryje plné čáry sněhem. Jestliže řidič předjíždí, musí se řídit zdravým rozumem a je snad v zimě z tohoto důvodu více nehod? (Aby někdo nebyl v pokušení chytit mě za slovo, ve třetím odstavci uvádím, že mimo jiné je špatné vodorovné značení a teď zdánlivě tvrdím, že je nepotřebujeme. Nikoli, tvrdím, že je potřebujeme, ale jako pomůcku, nikoli jako bezhlavý limit.) Abych pokračoval, jestliže má právo na proces někdo, kdo spáchá úmyslný trestný čin, jak to, že v případě naprosto formálních pochybení je odepřeno právo na rozumné posouzení celé věci?
Jak jsme z předchozího viděli, stát selhává v celém komplexu své působnosti, výstavbě sítě silnic, její správě, řízení dopravy i v soudnictví. Otázka tedy zní, proč je zákon nastaven takto drasticky a proč přes to selhává - odpověď je dvojí. Za prvé: finančně je takto nastaven, protože je to příjem do věčně děravé státní kasy. Moc se nespletu, když řeknu, že 2 miliony bodů rovná se dvě miliardy a možná víc korun. Druhý důvod je důležitější, jde o ideologickou otázku. Podívejme se na toto tvrzení podrobněji. Ve vytváření zákona a také v jeho obhajobě se - pochopitelně - velmi angažovalo Centrum dopravního výzkumu. Člověk by si naivně myslel, že centrum dopravního výzkumu bude mít jako hlavní starost učinit občanům cestování rychlé a bezpečné. Jestliže si však otevřete jeho web, je na něm na stránce „Kdo jsme“ tento text ředitele ing Josefa Mikulíka, CSc, cituji: „Není potřebnějšího a obtížnějšího úkolu výzkumu v dopravě, nežli hledat styčné body mezi ochranou životního prostředí a neustálým spěchem celé společnosti za vidinou spotřeby, vyšší výroby, vyšších přepravních výkonů. Není obtížnějšího úkolu výzkumu, nežli ochránit člověka před sebou samým. Není důležitějšího poslání, nežli nést vědomou spoluzodpovědnost za vytváření přijatelných podmínek pro budoucí generaci.“ Už chápete? Pro pana ředitele jsou jeho spoluobčané něco jako děti. Výzkum v dopravě zaměřuje na ochranu člověka před sebou samým! Pominu-li, jak se z tohoto tvrzení sypou piliny, tak si rozhodně nemyslím, že jej z veřejných peněz platíme za to, aby překážel zrovna v dopravě. Pojďme ovšem dál. Jak jsem napsal v úvodu, celý tento zákon byl motivován snahou přiblížit se „vyspělým zemím“. Nepochybně je velká Británie vyspělá země, zvláště když tam deset let vládl Tony Blair. Podívejme se, co píše o našem problému Theodor Dalrymple ve své knize „Život na dně“. V českém vydání na str. 239 čteme: „Nechválím své spoluobčany jen tak... vcelku jezdí s rozumným ohledem vůči ostatním...“, přesto, píše dále „... policie se stále narůstající horlivostí rozmisťuje kamery na naše silnice a soustřeďuje své úsilí na sebemenší náznaky překračování povolené rychlosti a další malicherné přestupky. Drahý satelitní systém je dalším stádiem v jejím tažení.“ Jak vidíte, je úplně jedno, žijete-li ve „vyspělé zemi“, kamery nás dostihnou všude. Nebo že by nevěděli o tom, že jsou vyspělí? No, možné je všechno. Abych se vrátil k nám, Ústí nad Labem se chystá ve svém městě namontovat desítky kamery za desítky miliónů korun! V Praze už takový systém funguje. Na mýtné brány se chystá ministr dopravy namontovat kamery, budou jich stovky! Pikantní na tom je, že obě města, potažmo ministerstvo dopravy, řídí lidé z ODS. Až bude vybudován mýtný systém na celém území státu, k čemu dalšímu asi poslouží? Bude-li použit jen k měření rychlosti, budeme si ještě moci gratulovat. Neustálé zpochybňování silniční dopravy jako celku patří do téhož soudku ideologické výbavy. Četli jste nikoli v poslední době, ale v posledních letech něco o přednostech silniční dopravy? Zprávy jsou zásadně negativní: emise, nebezpeční řidiči, přeplněné silnice ničící okolí hlukem nebo/i vibracemi. Byl však někdy vznesen protest proti jedinému kilometru železnic? Chystá se projekt čtvrtého nejdelšího železničního tunelu v Evropě. Pod Alpami, pod mořem? Nikoli, z Prahy do Benešova! O tomto projektu se veřejně vůbec nediskutuje.
Otázka zní, jak celý systém - po eventuelním zrušení tohoto ideologického nesmyslu - nastavit tak, aby eliminoval řidiče, kteří jsou ostatním nebezpeční. Myslím si, že pokud by „Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla“ bylo koncipováno nikoli jako pojištění vozidla, ale jako pojištění řidiče, pojišťovny by se s celým problémem vypořádaly velmi snadno. V době, kdy je nemožné pojistit dům, který byl dvakrát postižen povodní, za kterou majitel opravdu nemůže, si nedovedu představit, že by pojišťovny pojistily řidiče, za kterého by dvakrát zaplatily škodu v řádu stovek tisíc. Kdyby se tento přístup začal zkoumat, nepochybně bychom slyšeli celé litanie o tom, proč to nejde, a to v první řadě od pojišťoven, které by od základu musely změnit svůj systém. Konec konců, někdo jiný může zvolit jiné řešení, ale jestliže chceme bezpečnou dopravu na úrovni 21. století, měli bychom se o nápravu pokusit.